V pátek ráno jsme se rozjeli do německého Kempenu, abychom okusili a nabyli také jinou atmosféru, zkušenosti a poznání. V pohodě jsme dorazili, tak akorát, abychom se mohli v klidu ubytovat v aule sportovní školy, odkud to bylo jen pár metrů do závodní, krásně vyzdobené a připravené haly.

Ještě ten večer (od 19 do 21h) probíhaly tréninky všech (cca 200) závodníků, na všech 6 trampolínách, s oběma typy plachet (4x4 i 4x6), takže v hale bylo celkem plno. Pozorně a s údivem jsme sledovali výkony ostatních a nezbylo nic jiného než konstatovat, že - máme co dohánět. Svými výkony (alespoň mě) šokovaly malé (11-leté) Španělky s dvojnými salty, ještě s vruty, takže celkový kofik sestavy se jim pohyboval přes 8, 10 apod.

Jen co se Marek s Áňou v aule vyblbli jako "žížalky", museli jsme je zahnat na kutě, aby se Marek vyspal na svůj zítřejší závod.

V sobotu ráno se špatně vstávalo, ale nezbylo nám nic jiného. Máru čekal velký den. Hned po snídani - od 8 hodin, začínaly tréninky, v 11hodin proběhlo zahájení a nástup všech sobotních závodníků (ročníky 1999 a starší). Bylo jich opravdu spousta, až se nám Marek v tom davu zcela ztratil. Za Českou republiku závodili ještě 4 závodníci z libereckého oddílu.

Marek patřil do kategorie ročníku nar. 1997-1999. Konkurence byla opravdu veliká. Závodili zde Němci (zřejmě ze všech oddílů), Španělé, Holanďani i Belgičani.

Marek skočil své "standardní" sestavy, se kterými se bohužel nedostal do finále (mezi 8 nejlepších) a celkově se tak umístil na 16. místě z 19 závodníků. Byl hlavně rád, že to má za sebou.

Škoda - naše děti jsou velmi stydlivé, bojácné, bez zkušeností, bez CHTĚNÍ a AKCE. Vše se ale dá napravit a srovnat, pokud budou mít děti samy CHUŤ, SNAHU, TRPĚLIVOST A DOBROU MOTIVACI. Toť také nelehký úkol a práce TRENÉRA a celého realizačního týmu.

V sobotu večer se odehrávaly tréninky nedělních závodníků. Áńa byla docela napnutá a unavená zároveň, protože byla vyskákaná za celý den dost a dost - na tréninkových trampolínách doháněla vše, co zameškala "trucováním", takže jsme nezůstali až do konce tréninkového času, ale šli jsme raději "dříve" spát.

V neděli (překvapivě) startovala Aneta. Po týdenním "nic nedělání", kdy jsme odjížděli s tím, že budeme "jen koukat" - vše doháněla a dohnala na trénincích těsně před závodem. Byl to její první "zahraniční závod", takže byla hooodně nervozní, ale byly jsme spolu, tak jsme to ustály.

Áňa závodila v kategorii ročníku nar. 2000. Těchto dívek z Německa, Španělska a Holandska bylo celkem 24. Povinnou i volnou skočila s velkým úspěchem, takže do finále postoupila ze 4. místa. Tam nastal boj o vítěznou pozici, proto jsme s napnutím sledovaly každý skok prvních třech závodnic.

A jak to nakonec dopadlo? Škoda pro německou závodnici a štěstí pro naší Áňu, která se díky chybě Němky nakonec dostala na 3. vítězný stupínek. Se slzami v očích jsme si vychutnaly výsledkovou obrazovku, na velkém plátně sportovní haly. Pohár za 3. místo měla v ruce celou cestu domů.

GRATULUJEME.

Oběma oddílovým závodníkům. MARKOVI - že se mohl - díky svým výkonům závodu vůbec zúčastnit, a ANETĚ - za super umístění a reprezentaci oddílu. V duchu si, a hlavně Tobě ÁŇO, přejeme - NEVZDÁVEJ TO!!!

kompletní výsledky viz:

http://www.niederrhein-cup.de/ergebnislisten/ergebnisse-2011--results-2011/index.html