Irán/Irák

Již před 5000 lety existovala v Mezopotámii,na území dnešního Iráku,nejrůznější bojová umění."Babylonský pěstní souboj" byl ve starověku stejně známý jako asyrská lukostřelba.

V eposu o Gilgamešovi,jednom z nejstaších písemných dokladů lidstva,lze nalézt zmínky o velkých dlouhých mečích,toulcích a "luku Anšan"(pojmenování vzniklo podle jedné z perských oblastí). V eposu je vylíčen souboj mezi Gilgamešem (králem Uruku) a Enkidem,"při kterém se oba do sebe zaklesnou a po zápasnicku si klekají".Drobný hliněný reliéf s tímto výjevem je možno shlédnout v berlínském muzeu Pergamon.

V troskách Sumeru byly nalezeny pamětní desky s vyobrazením rohovníků a zápasníků,které vznikly zhruba před 3000 let před Kristem.

V chrámu Chafádží byla vykopána bronzová soška znázorňující dvojici nahých sportovců s opasky při zápase.Její stáří se odhaduje na 2600 let př.Kr.Z této doby jsou rovněž známy dochované asyrské náčrty zápasnického tréninku,z nichž je patrné,že již v té době existoval určitý systém pravidel a zápas se provozoval systematicky.

Při vykopávkách v Sunnaku byl nalezen drobný hliněný reliéf z období zhruba 2000 let př.Kr.,který ukazuje boj dvou vousatých boxerů.Oba jou znázorněni v postoji s jednou předkročenou nohou,přičemž opačná paže je napřažena k soupeři.Jejich pěsti jsou podle všeho zabandážovány spletenými řemínky.Horní polovina trupů obou soupeřů není zahalena,kolem pasu mají ovinutou roušku.

V jedné básni,jejímž autorem byl Mír Abdul Nadžat, je opěvován mladý zápasník.Ve verších lze nalézt pojmenování tehdejších chvatů a seznámit se s dosud stále aktuálními radami,jak používat zápasnické chvaty nebo se bránit.

Jedno ze svatých písem islámu popisuje,jak Ali Ibn Abí Tálib (Prorokův bratranec)při bránění Mediny dvakrát zápasil s Amr Robne Ibn al-Dávúdem,až jej nakonec zabil.

V učebnici z roku 1875 (v přepisu jednoho starého díla)je použito obrázků,které ukazují boxerské techniky a nejrůznější zápasnické chvaty ve stoji i na zemi. Jedná se o techniky dolních končetin,páky,nůžky,zdvihy,chvaty na šíji,které se stále ještě v zápase a sebeobraně běžně používají.

V Iránu si zápas zachoval svou popularitu až do dnešní doby.Především ve venkovských oblastech se často konají soutěže zápasníků,při nichž soupeři nastupují s obnaženou,olejem nepotřenou horní polovinou těla.

Perští jezdci byli mistry v ovládání šípů,luků a meče.Ještě dnes se v těchto oblastech s pýchou vzpomíná na hrdinské činy starých bojovníků a uctívá "fotovvat" a "morovvat",neboli arabská rytířská čest,která přikazuje chovat se k soupeři velkomyslně.

(Z lexikonu bojových sportů od dr.Wolfganga Weinmanna)

 šéfinka