Sobota 1. července. Letos jedeme na Slovensko. Již v sedm hodin ráno máme sraz před obecním úřadem. Fanda Z. přistavil zapůjčený mikrobus od p. Metelky a tak kola, zavazadla a účastníci Ivana B., Verča G., Hana M., Luboš F. a já jsou rychle naloženy a jedeme pro Ivu Z. do Holic a pak Jaruš a Pepu P. do Chvojence. Před námi jsou již na cestě dvě auta. V jednom jedou Petr a Milan A. a Zdeněk B. ve druhém jsou holičáci Olina F., Mirek H. Kosťa a Vláďa . Jedeme přes V. Mýto-Litomyšl-Svitavy-Mohelnice-Olomouc-Lipník n/B-Rožnov p/R-Bytča-Žilina-Ružomberok-Poprad-Velká Lomnica. Po několika nucených zastávkách dorážíme do cíle okolo 18 hodiny. Po ubytování se jdeme podívat na Tatry. Vypadají mohutně a stále se nad nimi honí mraky. No snad je pokoříme?
Neděle 2. července. Na dnešek nám Fanda Z. naplánoval lehkou pěší procházku na Zelené pleso. Hned ráno vyrážíme vláčkem do Tatranské Lomnice a pokračujeme asfaltovým chodníčkem potom několik kilometrů po silnici (snad nedojdeme na dálnici) do Tatranských Matlarou. Tady konečně odbočujeme na značenou cestu a přes důrazné varování před medvědy vyrážíme. Po několika hodinovém pochodu, kdy už zakopáváme o každý kámen konečně vidíme „Chatu při Zeleném plese“. Tady už nás čeká Luboš F., který celou cestu projel na kole (borec). Petr A. se vrátil – házelo mu kolo? Na chatě je občerstvení a tak po krátkém odpočinku odcházíme v dešti na další výstup. Fanda nám však neřekl, že budeme lézt do kopce jako kamzíci. A tak někteří po dvou jiní po čtyřech lezeme za pomocí řetězů na „Velkou Svišťovku“ do výšky 2038 mnm. Verča G. tady ještě dohledá „kešku“ a lezeme dolů. Pro někoho je to hrozný problém. A tak sestup vypadá, jako „útěk německých vojáků od Stalingradu“. Po několika hodinovém sestupu v mlze a dešti jsme najednou na „Skalnatém plese“. Tady je záchrana v podobě lanovky a tak někteří odjíždějí lanovkou do Tatranské Lomnice a ti, kteří chtějí ušetřit 14 Eur scházejí pěšky. Ještě se stavujeme na pivo v boudě, kterou údajně navštívil medvěd, ale majitel se mu srdnatě postavil a zahnal ho. Sestup je čím dál náročnější podlamují se nám kolena, ale musíme dolů na vlak. V Tatranské Lomnici je situace kritická. Čas odjezdu vlaku se blíží a my jsme ještě daleko. Když dorazíme na nádraží, tak někteří z nás ještě vidí červená světla odjíždějícího vlaku, někteří ani to ne. I když skupinka jedoucí lanovkou odjela zůstalo nás v Tatranské Lomnici asi šest. Musíme do hospody, protože poslední vlak jede až ve 22 hodin. Po důkladném občerstvení a jízdou posledním vlakem dorážíme na ubytovnu, kde nás čekají kamarádi. Rychle ještě pivo (Šariš) a na kutě.
Pondělí 3. července. Ráno vypadá ubytovna spíš jako lazaret, nebo penzion pro přestárlé. Chůze pro většinu nás je nezvládnutelný problém a schody jsou zásadní překážkou. Někteří scházejí bokem, nebo pozadu a bohužel i jsou dolů na snídani snášeni. Po promazání všech údů se však přeci vydáváme na malou projížďku po okolí. My ve složení Ivana B., Iva Z., Verča G. a já jedeme přes Vrbov-Spišský Štvrtok do Levoče. Náměstí je krásné plné historických budov, ale najít dobrou restauraci je problém. Odpoledne pokračujeme přes Spišské Podhradí na zříceninu Spišského hradu. Po prohlídce a focení jedeme do Spišské Nové Vsi. Na náměstí je výborné občerstvení a jedeme stejnou cestou na ubytovnu. Tady zůstalo několik mrzáků, jejichž zdravotní stav po pěším výletu je kritický. Nepomáhají ani obklady z chleba s máslem.
Úterý 4. července. A zase do Tater, ale dnes jenom na kole. Jedeme přes Tatranská Lesná-Smokovec-Tatranská Polianka (tady se odpojují horáci a jedou na Sliezský Dom)-Štrbské pleso. Tady se setkáváme s pěšáky a jdeme na oběd do místní koliby. Při zpáteční jízdě potkáváme horáky, kteří ještě jedou na Popradské pleso. Zastavujeme se ještě v cukrárně ve Smokovci a mažeme domů. Dnes to byla opravdu procházka růžovým sadem.
Středa 5. července. Dnes mne Fanda Z. přemluvil, že to bude jízda jenom do Slovenského ráje, ale ráj to nebyl vůbec (120 km a kopec za kopcem). Jedeme přes Vrbov-Spišský Čtrvtok do Hrabušic, kde jsme byli ubytováni před několika lety. Dále pokračujeme několika kilometrovým stoupáním 1000 mnm a sjíždíme k „Dobšinské Ľadové Jaskyni“. Tady je oběd a zase do sedel. Jedeme okolo přehrady „Palcmanská Maša“ přes Mlynky do sedla „Grajnár“ 1023 mnm. Pak sjíždíme do Spišské Nové Vsi. Po občerstvení jedeme již známou cestou domů.
Čtvrtek 6. července. Dnes již nemohu a tak jedu vlakem do Kežmaroku. V 11 hodin mi to ujelo (zaspal jsem) tak jedu až ve 13 hodin. Kežmarok mne nadchl. Je zde spousta historických budov. Krásné náměstí kostely a zámek. Několikrát jsem si vše prošel a vracím se zase vlakem zpět.
Pátek 7. července. Jedu s Olinou F. a Mirkem H. na krátkou projížďku. Nejdříve stoupáme na Tatranské Matliare pak se zastavujeme v Tatranské Kotlině na malém občerstvení. Tady je spousta návštěvníků, protože je tu vstup do „Belianské jaskyně“. Moc hezké místo. Bohužel začalo pršet a tak jedem přes Lendak a Výbornou (samej cikán) do Slovenské Vsi. Obědváme v „Kolibě pod Magurou“ a vracíme se přes Spišskou Belou. Krátce zastavíme u zámku Strážky a po hlavní silnici dorazíme na ubytovnu. Krásný výlet.
Sobota 8. července.A je čas vyrazit k domovu. Ráno brzo nakládáme a po snídani vyrážíme. Tatry se s námi loučí typickým pohledem. Jsou opravdu vysoké a zahalené. Jedeme stejnou trasou a po krátkých zastávkách pro slovenské sýry, olomoucké tvarůžky a frgále dorážíme k domovu. Nejdříve vysadíme Píšovi, pak Ivu Z. v Holicích a jsou Platěnice a Moravany. Týdeňák to byl krásný, ale náročný. Fanda dokázal zničit oddíl CKP jednou pěší tůrou, ale sranda byla a to to hlavní. | 
