Tour de Bechyně... závod, kterým to mé cyklistické dobrodružství vůbec začalo. Závod, kvůli kterému jsem za letní prázdniny najel na kole 400km a myslel jsem si, jak moc jsem dobrej! Také kvůli němu jsem si koupil své první tretry (které stále používám na trénink) no a co asi nejvíc, koupil si svou první silničku.

Od mého prvního startu uběhlo již opravdu spousty let, což dokumentuje počet pamětních plaket viz foto4. I tak však stále každým rokem získávám další cenné zážitky a zkušenosti jako:1) pocit, kdy společně s ostatními ve skupině spojíte své síly, aby ste dohnali kluky před vámi,2) jak neuvěřitelně cyklistika bolí, když neodhadnete své síly a dalších 40km (z 47) závodu protrpíte v křečích,3) jak důležitá je pozice v pelotonu,4) jízda v háku, 5) motivace v podobě soupeřů se stále zlepšovat, 6) úspěch, kdy si všechno sedne a vy zužitkujete celý rok té snahy trénování a nepopsatelný nával emocí po dojezdu, který vás dohání k slzám...

No a letos k tomu přibyla další, a to znalost větru, z které bych zejména od Netěchovic do Týna dnes dostal nedostatečnou, a která mě připravila o lepší umístění, než 36. místo (z 125 celkově), když jsem v táhlém kopci před Raděticemi v 17ti členné skupině ve spurtu dorazil do cíle jako první. 

Po závodě následovalo vyhlášení a klasická pozávodní rozprava s ostatními závodníky a kamarády. Zkrátka tomu dnes opět nic nechybělo a bylo to jako vždy SUPER a tímto závodem oficiálně ukončuji cyklo sezonu 2020.