Indiánský lakros BAGATAWAY a jeho obdoba v Česku

Indiáni prý hráli svou hru i na vzdálenost mnoha mil (to podle počtu účastníků) a místo branky byl kůl. Vyhrál ten, který dříve zasáhl soupeřův kůl míčkem. Některé kmeny vyráběly míček z jelení kůže a plnily jeleními chlupy, Irokézové užívali také dřevěný. První zápas mezi indiány a bělochy v Montreálu se hrál na branky, které symbolizoval pár tyčí s praporkem ve výši nynějšího břevna.

Klasické dřevěné lakrosky mnoho hráčů nepoužívá, jsou oproti těm moderním z hliníku a umělé hmoty moc těžké. Oblíbené jsou plastové hlavy na kovové, dřevěné či laminátové tyči s výpletem buď klasickým (kožené řemínky), nebo se strojově vyráběnou síťkou.

Současní irokézové hrají stále dřevěnými hikorikovými lakroskami, ale ovládají i ty z modernějších materiálů.

Český indiánský lakros se vyznačuje především tím, že se hraje jen dřevěnými lakroskami

Pravidla

Hráči nemají předepsané dresy nebo obuv, pravidla jsou jen rámcová, srovnatelná s pravidly českého lakrosu.

Aby bylo jasno! Český indiánský lakros je právě tak vzácný český fenomén jako česká házená, český tramping, skautská česká podsada. Původní indiánský jednoruční lakros se v zemi svého vzniku již nehraje, má-li o něm kdo vůbec nějaké ponětí, zato uprostřed Evropy, v Čechách, ano. Zasvěcení jsou tím fascinováni, žasnou!