2010 psal se rok,
když klub učinil tento krok,
juniorku zaved žen,
sehnat hráčky stačí jen.

Vysočina najala
kouče jménem Fiala,
ten sehnal první členky týmu,
z úst mu stoupá oblak dýmu.

Ze začátku bída velká,
líp hraje i stará selka,
vždy, když máme chvíli míč,
odkopnem ho zbrkle pryč.

Kvůli prohrám žádný tlaky,
však natrhnem jim jednou fraky.
První výhra v říjnu přišla,
euforie z toho vzešla.

I když hrajem jenom prales,
je to pro nás velkej nářez,
týmovej duch jako kráva,
životem je pro nás tráva.

Máme radost z každé rány,
co ohrozí tyče brány.
Pozdějc začnem sbírat body,
nevěříme na náhody,
proto srdcem bojujem,
zaslouženě bodujem.

Fotbal sice žádná krása,
divákům to oči drásá,
my se ale snažíme
a v pokroky věříme.

Jednoho dne velká změna,
máme novou trenérku,
přepadne mě silná tréma,
tuším nějakou prekérku.

Toto je ta událost,
co uzavírá minulost,
odteď žádný srandičky,
neb disciplína, holčičky!

Jen ten, kdo to vážně bere,
ten ať tady zůstane,
zbytek ať jde do prdele,
teď revoluce nastane!

Tou sezonou divizi
zaděláno na krizi,
dostáváme pěknou čočku,
každej zápas slzy v očku.

Dalo se to ovšem čekat,
nechtělo to tolik spěchat,
očekávat zázraky,
že roznesem ja na mraky...

V týmu začlo třídění,
pro sraby tu míst není!

Máš-li k tomu správný přístup,
za béčko si klidně nastup,
jsi-li ovšem flákač pouhý,
nechť tvůj život dál je dlouhý,
zde jsi ale zbytečný,
chceme hráče skutečný!

Půlka týmu již tuší,
že smlouvu s FC přeruší,
povolány tedy ženy,
co životem jsou poučeny.

Vše se zase lépe jeví,
když přijde toto rozuzlení,
zdání ovšem pouze klame,
konec května holky zklame,
přijde rána jako z nebes,
tohle už je vážně nářez,
sebrat týmu jeho radost,
zahodit tu trpělivost,
co měl trenér po ty roky,
kdy zažil krizi i pokroky...