Propast byla objevena v roce 1960 po odstřelu v lomu Na Bradinkách. Vchod leží v nadmořské výšce 530 m, asi 370 m SV od Brouškova hotelu na dne lomu. Po předběžném průzkumu byla propast zasypána.
Holštejnská výzkumná skupina v roce 1968 vchod znovu otevřela. Propast byla poznamenána těžbou a neuváženým zasypáním, takže se nepodařilo proniknou na dno, zjištěné v roce 1960. Následovalo opětovné zavalení vchodu z provozních důvodů lomu.
V roce 1986 skončila v lomu na Bradinách těžba, nicméně na výzkum našich předchůdců jsme navázali až v létě 1992. Prostor vchodu byl zadřeven a zabezpečen uzamykatelnou mříží.
Úzkou plazivkou jsme pronikli do Vstupního meandru, ze kterého se nám snadno podařilo najít Vašíčkovu chodbu, objevenou v roce 1968. V tůni, Doprově studni, na jejím konci jsme kopali sondu, ale pro nedostatek místa pro ukládáni materiálu byla práce záhy ukončena. Teprve když se podařilo vyzmáhat balvanitý zával pod Vstupním meandrem, obnažilo se ústí 20 m hluboké Oranžové propasti, která je vytvořena na styku dvou dominantních zlomů. Její stěny jsou pokryty oranžovými sintrovými náteky a pisolity, svědčícími o vysokém stáří.
Opakovaným zasypáváním vstupní šachty, se kamenná lavina provalila až na dno Oranžové propasti. Po slanění nás zde očekával pouze mohutný sbor bloků. S notnou dávkou štěstí, nebo chcete-li s intuitivní erudicí, jsme dno propasti rozdělili na poloviny. V jedné jsme hledali další pokračování, druhá byla použita na skládku vytěženého materiálu. Po vyhloubení asi 1 m hluboké sondy jsme narazili na zrezivělý lankový žebřík, který zde zanechal dr. Karásek v roce 1960 pro další generace. Získali jsme tak jistotu, ze jsme nalezli zavalené pokračování. Překonáním úžiny na dně propasti se nám podařilo prostoupit do soustavy menších propástek a dómků, nazvaných podle stěn zcela pokrytých kalcitovou výzdobou, Krystalové síňky.
Dno, zcela zavalené kamennými bloky stmelenými jílem, poskytovalo dostatek možností pro další prolongaci. 1,5 m hlubokou sondou se nám podařilo objevit ústí Krystalové chodby a dosáhnout tak nejnižšího místa propasti. Protože práce v těchto extrémně úzkých prostorách byla prakticky technicky neřešitelná, zaměřili jsme se na prohlubování mírně svažitého trativodu u bodu 30. V trativodu nazvaném Hilti koridor se realizoval postup pomocí patronkování. Problémem je délka chodbičky, náročnost práce i omezená kapacita Krystalových síněk pro ukládání matriálu.
Cely propasťovitý systém je vytvořen na dvou výrazných tektonických dislokacích ve směrech 220 a 140. Délka polygonu činí 110 m s celkovou denivelací 50 m. Pravděpodobně se jedná o místo, které by umožnilo vstup do Sloupské větve Nové Amatérské jeskyně. Další prolongace je na hranicích možností.