Dnes šlo 8 lidí na malý výlet po Mutěnicích.

Dnes nás šlo 5 turistů od Apolla na Rybniční zámeček a potom do Lednice na autobus.

Dnes byla malá procházka po Veselí nad Moravou.Bylo nás 14 turistů.

Dnes šlo 9 lidí do skanzenu na Radujme se, veselme se.Bylo to zahájení adventu vánoc.

Dnes nás 16 lidí jelo do Luhačovic.Bylo podzimní počasí.

Dnes byl ve Strážnici den otevření dveří na zámku a ve skanzenu.Tak jsme tam jeli,bylo nás 5. 

Dnes se na výlet utvořili 2 skupiny.Jedna šla jenom ze Strážnice do Radějova a čekala na ně v hospodě.Druhá šla ze Sudoměřic přes Mlynky a Holý vrch do Radějova.Bylo nás celkem 23.

Dnes se nás sešlo v Hustopečích na pochodu 9 lidí.Šli jsme 10 kilometrů.Na konec jsme s diplomem, dostali čaj s rumem a chleba se sádlem a cibulí.

Dnes jsme si udělali malý výlet po Břeclavi,protože byl Milan po nemoci.

Dnes jsem jel za Milanem do Mikulova.Jeli jsme do Klentnice podívat se na Sitotčí hrádek.Byl krásný výhled po okolí.

Dnes jsme si udělali výlet do Brna po památkách.Bylo nás 11 a ušli jsme 9 kilometrů.Bylo krásné počasí.

Dnes jsme se rozdělili na 2 skupiny na pochodu po Lučině.Jedna šla s Rosťou 11 kilometrů a druhá s Milanem 7 kilometrů.Nakonec obě skončili v restauraci na Lučině.Bylo nás 14.

V sobotu jsme šli na pochod z Moravské nové Vsi,do Mikulčic na vykopávky.Bylo nás 12.Z vykopávek jsme jeli autobusem do Hodonína.

V sobotu 24.8. jsme jeli za Milanem do Mikulova.Milan nás provedl po Mikulově.Bylo nás 6. 

Dnes jsem védl výlet já, do Kobylí na rozhlednu.Bylo nás 7 žen a jeden muž.Ušli jsme 6 kilometrů.Dnes jsme z Hodonína jeli historickým vagonem.

Dnes jsme šli z Uherského Ostrohu do Veselí nad Moravou.Cestou byli snad před Veselím nad Moravou,v arealu vodáckého bufetu vojenské dny.Bylo nás 18 lidí.

Dnes nás šlo na pochod asi 18 lidí,protože se cestou k nám připojovali.Bylo velké horko ale program po celé Strážnici byl moc pěkný.Tak jsme to vydrželi.

Minulou sobotu jsme jeli do Malé Vrbky, podívat se na kosení trávy.I Jaroslav a Peťa kosili.Taky jsme se tam sešli s Vávry z Holiče.

Včera s Milanem jsme byli na houbách v lese,nic jsme nenašli.

Když jsme se vraceli v sobotu z Ostrožské nové Vsi,ještě jsme viděli na vlakovém nadraží vojenský legiovlak  a náměstí Masarýka. 

V sobotu jsme si udělali malý výlet z Kostelan do Ostrožské.Ale pršelo nám.Bylo nás 12. 

Dnes přijelo do Přerova 20 turistů na prohlídku Ornitologické stanice a parku Michalov.

Dnes jsme jeli do Tvarožné Lhoty na košt gulášů.Cestou s náma cestovala vlakem Jitka Matulová,která jela do Piešťan.V Tvarozné Lhotě jsme potkali cyklisty které vedla Alena Zubatá.

Dnes 12 lidí jelo do Luhačovic na otevření Slunečních lázní.Trochu nám pršelo. 

Za vlahého počasí jsme se vydali  k mostu "Oskar" a od mostu různými cestami a s rúznými zastávkami jsme  se přibližovali k Břeclavskému nádraží.

Dnes při cestě domů jsme se zastavili ve Zlatých Horách v muzeu.

Dnes 4 lidé popojižděli autem po okolí ,nechtěli jsme jet autobusem na výlet .I tak jsme hodně viděli. Ve Vidnavě jsem se před 40 lety učil na švrškaře - šití obuvi.

Dnes šli turisté na Borůvkovou horu na Borůvkové knedlíky.Byla tam velká fronta.Potom jsme jeli do Polska do dolu,potom do Bílé Vody do muzea.

Dnes se šlo z Javorníka na Čertovu kazatelnu a do Račího údolí k tančírně.Nakonec jsme šli na zámek.

Dnes jsme jeli na 5 dní do Rychlebských hor.Do Arboreta Paseky,Pradědová galerie a v Rymařově na turistické  známky.

V sobotu jsme jeli do Puzdřan na výlet do Stepy.Byl vítr.Nakonec jsme skončili v hospodě Sport.

Dnes na 1 .máje šlo 16 turistů na výlet z Malé Vrbky do Radějova.Cestou foukal vítr.

Dnes jsme šli z Mutěnic přes H: Kapánsko přes Pusté do Čejkovic.Bylo krásné počasí, ušli jsme 10 kilometrů.Bylo nás 31 lidí.Na závěr výletu jsme skončili v Čejkovicích ve sklepě Oldy Hřiby.

Dnes jsme se obávali počasí tak jsme udělali výlet po Břeclavi. Nakonec bylo počasí každou chvíli jiné.Bylo nás 5 a ušli jsme 10 kilometrů.

V neděli se uskutečnil zájezd do Černé Hory na První jarní výšláp.Jelo nás 66 lidí.Vedla to Alena Zubatá a Milan Kolář.Výlet byl zakončen v Pivovaru Černá Hora,kde byl i kulturný program. 

I dnes šli turisté na výlet.Byl trochu vítr ale zvladli jsme to.Bylo nás 25. Jedna skupina šla až na Šumárník a Kejdu a ušli 11 kilometrů.Druhá jen z Travičné na Lučinu a ušli jsme 5 kilometrů.Nakonec na Lučině jsme si dali dobré langoše.

Dnes se nás ve skanzenu ve Strážnici sešlo 6 lidí na fašanku.

Dnes za krásného počasí se vypravilo 21 lidí na výlet do Zaječí.Šli jsme k rozhledně Dalibor a nakonec do hospody Zaječák.Ušli jsme 8 kilometrů.

Dnes bylo 14 turistů ve Veselí nad Moravou na otevření domu přírody a na medvědím česneku.

Dnes jsme jeli do Strážnice ke Svobodům na kolaudaci, Jaroslavovi nové botanické kanceláře.Bylo nás 21,potom jsme šli do Petrova na Jarní Jarmark.

Dnes nás Milan Kolář pozval na výlet do Rájce na kvetoucí kamélie.Byl to moc pěkný výlet.Bylo nás 30.

Dnes bylo po dešti prosto šlo 11 lidí ze Strážnice do Radějova.Ušli jsme 10 kilometrů.

Dnes šlo 20 lidí z Břeclavi na Pohansko.Ušli jsne 9 kilometrů.

Dnes byli 4 turisté v Brně na prohlídce hvězdárny.

Dnes šlo 24 lidí ze Vnorov do Strážnice na radnici na fašank.Ušli jsme 7 kilmetrů.

Dnes byla taková malá vycházka z Rohatce do Hodonína.Skončili jsme u Jezu u Ondruše ve srubu..Bylo nás 14 a ušli jsme 9 kilometrů. 

Dnes byl velký vítr přesto šlo 20 turistů ze Strážnice přes Tvarožnou lhotu do Radějova.Skončili jsme v hospodě a dali si něco na zahřátí.

Dnes šlo 23 lidí na procházku  v Lednici k minaretu.Cestou kolem minaretu bruslilo na rybníku snad 100 lidí.

Dnes byla malá procházka z Petrova do Strážnice.Byli jsme v motorestu u Cioša a v pražírně kávy.Bylo nás 23 a ušli jsme 7 kilometrů.

Dnes za deště se vypravilo 7 turistů na procházku po Břeclavi.

Dnes jsme si udělali malý výlet z Hodonína do Rohatce.Byli jsme 3.

Dnes jsme měli odtučňovací vycházku po Vánocích na Janův hrad.

Dnes 8 lidí jelo na Hostýn, byla tam mlha a klouzalo to.

Večer v Hodoníně rozsvítili vánoční strom.

Dnes jeli 4 turisté do Strážnice do skanzenu. Podívat se na Vánoční tradice.

Dnes bylo posezení a oběd na Mlýnkách, bylo nás asi 80 lidí.

Dnes se 12 lidí vypravilo do Uherského Hradiště do galerie Joži Úprky.

Opět všední den, celkem pěkné podzimní počasí . Z Ratíškovic jsme vyšli přes Náklo do Milotic. Prohlídli jsme si zámecký park a závěr v Restauraci U Draka. Bylo nás 12 a ušli jsme 8 km.

Dnes jsme šli ze Bzence přívozu kolem vody do Strážnice.Bylo nás 15 a ušli jsme 7 kilomerů.Ve Strážnici v hospodě u Kalendů nás čekala Rosťa Svobodová. 

Dnes 5 lidí jelo na malý výlet po pamatkách v Uherském Brodě.

Opět borový les a houby. Sešlo se nás 12 a šli jsme ze Bzence přívozu do Vracova. Ušli jsme 10 km. Přinesli jsme i houby.

Dnes jsme šli na houby ze Bzence přívozu do Bzence. Něco málo jsme našli.Bylo nás 10 a ušli jsme 8 kilometrů.Ve Bzenci v hospůdce u Lokalky jsme potkali naše cyklisty z Hodonína.

Stále krásné slunečné počasí, sice pofukovalo, ale to nikomu na náladě neubralo. Sešlo se nás 19 a ušli jsme 9 km. Závěrečné shodnocení v restauraci U Sečkářů

Dnes byl ve Strážnici den volného vstupu do památek.Byli jsme s Blaženou Sedláčkovou na zámku a ve skanzenu.Bylo to s průvodci a výkladem.

Dnes byl ve Strážnici den volného vstupu do památek.Byli jsme s Blaženou Sedláčkovou na zámku a ve skanzenu.Bylo to s průvodci a výkladem.

Po vydatném děšti opět krásné počasí. Provázelo nás na výšlapu ze Sudoměřic do Radějova, Sešlo se nás 10 a ušli jsme 10 km.

Dnes jsme jeli do Hustopečí na pochod Maryša.Bylo nás 6 lidí.Na nádraží v Hodoníně jsme potkali i vedoucí pochodu na Žerotín - Jiřinu Novákovou.

Pod vedením Jiřky Novákové se konal výstup na žerotín. Bylo nás 11 a ušli jsme 10 km. 

Pod vedením Jiřky Novákové se konal výstup na žerotín. Bylo nás 11 a ušli jsme 10 km. 

Asi poslední krásná teplá a slunečná sobota přímo určená k vycházce do přírody. Sešlo se nás 16 a šli jsme po značených a hlavně neznačených stezkách. Takže nahoru dolů, nahoru dolů. Závěr byl v restauraci Šumárník na Lučině

Dnes nás ve Veselí nad Moravou čekala naše turistka Marie Ježková,která dnes měla vycházku po Veselí nad Moravou.

V sobotu se konal 45. ročník Slováckými  vinohrady.Zučasnilo se asi 1800 lidí, kteří se přihlásili na strartu v Hodoníně a v Dolních Bojanovicích.Jinak chodilo dost lidí jen tak do sklepů na víno a burčák.V Nechorech v cíli se objevila i televize z RTVJ.

Navzdory slibovanému špatnému počasí se nás sešlo devět na cestu kolem Horních Moštěnic. Počasí super, krásné výhledy do okolí a nakonec i příjemná restaurace .

Dnes byla schůze na přpravu 45. Pochodu slováckými  vinohrady.

Dnes byla schůze na přpravu 45. Pochodu slováckými  vinohrady.

Dnes nás 5 lidí jelo do Mikulova kde nás čekal Milan Kolář a povodil nás po pamatkách.Počasí bylo tak akorát.Byl to moc krásný výlet.Ušli jsme 10 kilometrů.

I ve svátek jelo 11 turistů na výlet ze Vnorov do Veselí nad Moravou.Byl tam festival plný chuti.Ušli jsme 10 kilometrů a vedla nás Rosťa Svobodová.

Dnes jsme se jeli podívat na Pouzdřanskou step.Bylo nás 12 a skončili v  Pouzdřanech v hospodě Sport.

Využili jsme krásného podzimního počasí k vycházce borovým lesem ze Bzence přívozu do Rohatce. Celkem se nás sešlo 10 a ušli jsme 10 km.

Dnes šlo 12 turistů z Malé Vrbky přes Výzkum na Lučinu,4 šli jenom na Lučinu a o 4 kilometry si to zkrátili.Vedla nás Rosťa Svobodová.

Včera pořádal KČT Hodonín zájezd pro důchodce na Děvín, který vedla Alena Zubatá.Byl to moc krásný výlet a bylo horko.

Dnes jsme šli  z Břeclavi do Lanžhota.Bylo nás 10 a ušli jsme 11 klilometrů.

Dnes nás 17 lidí jelo do Novesedel a potom pěšky do Jevišovky na Hody.Ušli jsme 5 kilometrů.

V neděli jsme jeli do Strážnice na Dožinky.

V sobotu jsme šli s Milanem na houby ale ještě norostly.

V sobotu 19.8.jsem jel s Milanem Kolářem do Valtic na burčák.

Dnes  se šlo za chladnějšího počasí, dokonce nás chytla i dešťová přeháňka. Bylo nás 7 a ušli jsme 9km.

Dnes za krásného  počasí šlo 21 lidí, na krásný výlet ze Bzence přívozu do Rohatce.Ušli jsme 11 kilometrů a vedlla nás Rosťa Svobodová.

I dnes jsme zase šli na výlet ,tentokrát do Valtic.Bylo nás 5 a ušli jsme 8 kilometrů.

Dnes se 3 chlapi z paneláku vydali na výcházku z Ratíškovic do Milotic. Ušli jsme 9 kilometrů.

Jako každou sobotu jsme dnes šli ze Strážnice do Zarazic.Šlo nás 14 a ušli jsme 8 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.

V sobotu i za deště jsme jeli do Kroměříže na prohlídku Květné a Zámecké zahrady.Bylo nás 15 a ušli jsme 7 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.Byl to moc pěkný výlet.

Dnes za pěkného počasí šlo 18 turistů ze Bzence přívozu do Bzence.Vedla nás Rosťa Svobodová a ušli jsme 10 kilometrů.Na závěr jsme zašli do hospody u nádraží- Lokálky.

Dnes za deště jsme se vydali ze Sudoměřic do Skalice na Slovensku.Ve Skalici v přístavu se udělalo pěkné počasí a až do Skalice svítilo sluníčko. Dnes jsme měli nahradního vedoucího - Jaroslava,Rosťa měla moc nachozené nohy,tak ji Jaroslav zastoupil ani jsme nezabloudili.Bylo nás 9 a ušli jsme 10 kilometrů i po památkách ve Skalici.

Dnes mělo pršet přesto se vypravilo 16 lidí na výlet. Nakonec bylo horko.Ušli jsme 7 kilometrů a vedl nás Milan Kolář. Viděli jsme hodně památek.

Dnes byl krásný výlet z Mikulčic do Holiče.Bylo nás 18 a ušli jsme 13 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.V Holiči jsme si prohledli město.

Dnes za krásného počasí jsme jeli do Blatnice. Bylo nás 4 a ušli jsme 7 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.Nakonec byl oběd a pivo v restauraci.

Dnes za střidavého počasí déšt - slunce jsme šli ze Sudoměřic do Radějova.Bylo nás 10 a ušli jsme 11 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.Byl to moc pěkný výlet.Peťa Antoš se na Mlynkách koupal.

Dnes jsem jel naštívit Milana Koláře do Mikulova kde hlídá psa.Dost tam pršelo tak jsme šli k nim domů. 

Dnes za pěkného počasí jsme šli z Hodonína do Dubňan na houby, ale nic nerostlo.V Dubňanech jsme zavolali Ivanu Bosňákovi ať za námi dojde do hospody u koupaliště.Byl rád že nás zase vidí.Bylo nás 17 a ušli jsme 11 kilometrů a vedla nás Rosťa Svobodová.Po 3 letech s námi šla Hanka Hasíková.

Během pobytu v Orlických horách byla vyhlášená tajná soutěž o nejlepší vedoucí, jak nás informoval František Dziak a vyhrála to Alena Zubatá. Nakonec nám František předvedl jaké si koupil nové tričko.

Dnes už jsme se vraceli domů a cestou  naštívili hrad a zámek Potštejn.

Dnes už jsme se vraceli domů a cestou  naštívili hrad Potštejn.

Dnes jsme šli do Polska do Bludných skal.Bylo  to trochu náročné.

Dnes jsme jeli do Hronová kde je rodiště Aloise Jiráska.Z Hronova jsme šli  pěšky do Náchoda bylo to 12 kilometru.

Dnes 5 lidí zůstalo v Náchodě a šlo se podívat kolem zámku.

Dnes nás Alena Zubatá vedla z Babiččino údolí  do vesnice Havlovice ušli jsme 13 kilometru.

Po příjezdu manželů Vaňkových došlo k slavnostnímu předání darů za výborně uspořádaný pobyt na Opavsku. Ceny předává za KČT Hodonín Alena Zubatá

Dnes jsem si sám udělal výlet po Náchodě a na Jiráskovou chatu,nachodil jsem asi 9 kilometrů.

Dnes vyjel z Hodonína plný autobus turistu do Náchoda vede nás Alena Zubatá a František Dziak.

Dnes za štřidávého počasí - chvíli mirně pršelo a potom svítilo slunce jsme jeli do Lednice.Bylo nás 8 a ušli jsme 9 kilometrů a vedl nás Milan Kolář.Byl to moc pěkný výlet.Cestou od minaretu jsme potkali zpěváka Michala Davida s manželkou.

Dnes za krásného počasí šlo 18 turistů z Malé Vrbky na Lučinu.Ušli jsme 8 kilometrů a cestou jsme potkali dost známých lidí z Hodonína.Vedla nás Rosťa Svobodová.

Dnes za krásného počasí jsme jeli do Uherského Ostrohu a šli do Veselí nad Moravou.Vedl nás Milan Kolář a ušli jsme 11 kilometrů.Já jsem si zašel do muzea veteran.

Dnes 5 lidí jelo do Tvarožné Lhoty na košt gulášů.Celkem bylo k ochutnání 10 gulášů.Vedla nás Rosťa Svobodová.Byl to moc pěkný výlet.Nazpátek jsme se vraceli taky autobusem, protože jsme se nemohli hýbat.

Dnes jsme šli z Vnorov přes Strážnici do Petrova.Já jsem dnes vystoupil ve Strážnici a počkal v přístavišti až dojdou ze Vnorov. Foukal trochu vítr, ale byl to krásný výlet.Bylo nás 10 a ušli jsme 10 kilometrů. Vedla nás Rosťa Svobodová která zůstala v Petrově a fotila v Plžích vystupujíci soubory.

Dnešního cyklovýletu se zúčastnilo 7 cyklistů. Zvlněnou krajinou jsme ujeli 80 km.

Dnes za pěkného počasi jsme jeli na Hostýn.Vedl nás Milan Kolář. Bylo nás 8 a ušli jsme 10 kilometrů.Cestou z Hostína jsme se zastavili na hřbitově kde je hrobka Loudonů.Potom jsme šli na náměstí do cukrarny kde jsme si dali kávu a zakusek a výlet vyhodnotili, a šli na vlak domů.

Dnes za krásného počasí byli 4 turisté  a 3 cyklisté z Hodonína v  Ratíškovicích  na pochodu kolem Ratíškovic.

Eurovýšlapu z Retzu do Havraníků ( 12,5 km ) se zúčastnilo 17 turistů

Dnes za krásného počasí jsme jeli do Pouzdřan.Cestou v Břeclavi  se k nám připojilo 10 turistů z Břeclavi celkem nás bylo asi tak 30.Vedl nás Milan Kolář.Ušli jsme 6 kilometrů.

Dnešního cyklovýletu Kyjovskou pahorkatinou se zúčastnilo 8 cyklistů a ujeli jsme 75 km. Děkujeme Jitce a Jendovi za příjemnou zastávku.

Dnes za trochu větrného počasí šlo 18 lidí ze Bzence přívozu do Strážnice. Kolem poledne se tak oteplilo že jsme se v hospodě u Veličky opalovali.Ušli jsme 10 kilomerů a vedla nás Rosťa Svobodová.

Dnešního cyklovýletu přes Dubňany, Ratíškovice na Lučinu se zúčastnilo 6 cyklistů

Dnes na Velikonoce jsem vedl turisty na malou vycházku,šli jsme z Vacenovic na Náklo a hlaváčky  do Milotic.Bylo nás 6 a ušli jsme 6 kilometrů.

Velikonočního cyklovýletu se zúčastnilo 17 cyklistů. Velmi chladné a větrné počasí nám zkrátilo trasu na 55 km. 

Dnes za velkého větru šlo 12 lidí z Lipova na Lučinu.Ušli jsme 12 kilometrů a vedla nás Rosťa Svobodová.

Dnes jsme byli s Rosťou Svobodovou ve skanzenu fotit.

Dnes se konal v Hodoníně 65. První výšlap Jihomoravsého oblasti KČT.

Dnes za pěkného počasí šlo v Dubňanech na vycházku celkem 122 lidí. Vedla nás Majka Tomanová a byly 2 skupiny, jedna ušla 20 kilometrů a druhá 12 kilometrů. Byl to moc pěkný výlet, cestou byl i výklad o zaniklých vesnicích. 

V sobotu 19.3. jsme šli na vycházku do Mikulčic podívat se na sněženky a medvedí česnek.Bylo nás celkem 35 lidí.Někteří jeli až do Moravské nové Vsi někteří šli jenom z Mikulčic na vykopávky a potom všichny šli do Hodonína.

Dnes jsem byl s cestovní kanceláři KM TRAVEL v Brně ve Vile Tugendhat.Bylo to moc pěkné.

Dnes jsme šli z Násedlovic do Šardic a někdo do Hovoran.Ušlo se 11 a 12,5 kilometrů.Bylo slunečno,ale foukal studený vítr.Bylo nás 34 a jeden pes.Vedla nás Alena Zubatá a Peťa Antoš.

Dnes za větrného počasí šlo 31 lidí ze Sudoměřic přes Žerotín do Radějova.Vedla nás Rosťa Svobodová a ušli jsme 11 kilometrů.

Dnes ze krásného jarního počasí nás Rosťa Svobodová vedla z Čejkovic do Dolních Bojanovic bylo nás 27 a ušli jsme 11 kilometrů..

Na krásnou vycházku se ná sešlo 37. Sice fučelo tak, že nás to hnalo dopředu, ale jinak super den a nálada. Na Raisně ve Valticích jsme se rozdělili a někteří jsme jeli už ve dvě hodiny z Valtic. Ostatní šli kousek za hranice a jeli až ve čtyři hodiny. vedla nás Alena Zubatá

Dnes jsme šli ze Salaše do Velehradu bylo nás 45!! Vedl nás Milan Kolář a ušli jsme 8 kilometrů.

Dnes nás Milan Kolář vedl po Zaječí. U rozhledny Dalibor byl velký vítr.Bylo nás 32 a ušli jsme 8 kilometrů.

Dnes jsme si s Milanem Kolářem udělali malý výlet po Uherském Hradišti.Ušli jsme 7 kilometrů.Počasí bylo tak akorát.

Ráno sice nevypadalo moc růžově, sněžilo chvilkama i s děštěm. Pak ale vysvitlo sluníčko a na cestě nás provázelo celý den. Sešlo se nás dvacet a ušli jsme 12 km. Vedla nás Alena Zubatá.

Dnes se 22 lidí vypravilo z Břeclavi na Pohansko ušli jsme 10 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.

Dnes se nás sešlo na vycházku borovým lesem 30 nadšenců. Byl to krásný den, nefoukalo , trocha mrzlo, dobře se šlo a ušli jsme 14 km. Perlička na dortu Jaroslav opět zapoměl fotoaparát v restauraci, takže v pondělí jedu do Bzence do Lokálky, na oběd a pro fotoaparát. Lepší už to nebude.

Dnes se nas sešlo 26 a jeden pes a pod vedením Aleny Zubaté jsme šli z vlakového nádraží přes novou lávku za ZOO směr Písečné pak na Lužák, kde se chystali otužilci ke koupeli. Svítilo nám sluníčko, nad rybníky teplem vznikala mlha. Ušli jsem 12 km .

Dnes byl odtučňovací výlet po svátcích na Janův hrad.Vedl nás Milan Kolář bylo nás 13 a ušlo se 13 kilometrů.

Dnes za pěkného počasí nás Rosťa Svobodová védla ze Bzence přívozu do Rohatce.Cestou bylo i pohoštění od Jary Svobody.Bylo nás 13 a ušli jsme 11 kilometrů.

Dnes nás Milan Kolář povodil po Lednici.Bylo nás 13 a ušli jsme 6 kilometrů.Bylo krásné počasí na procházku.

Dnes nás Jiřina Nováková védla z Vracova do Vlkoše sklepů .Byl to Mikulášský pochod už 25 ročník.Bylo nás 16 a ušlo se 10 kilometrů.Já jsem dnes až do sklepů nedošel bolel mě kloub na pravé noze,zůstal jsem ve Vlkoši a jel autobusem ve 13:00 hodin domů.

Dnes 19 lidí a 1 pes se vypravilo ze Vnorov do Petrova.Vedla nás Rosťa Svobodová a ušli jsme 12 kilometrů.

Dnes na svátek jsme jeli do Znojma bylo nás 20 a ušli jsme 10 kilometrů.Vedla nás Alena Zubatá byl to moc pěkný výlet.

Dnes jsme šli na malou vycházku z Hodonína do Rohatce,bylo nás 23 a ušli jsme 10 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.Dnes na náměstí se potkali mamka s turisty tak Rosťa udělala fotku.V Rohatci jsme se stavili u Němčanských na zahradě.

Dnes jsem jel s Milanem Kolářem na malý výlet do Kostelan nad Moravou.Bylo nás celkem 19 a ušli jsme za krásného podzimního počasí 8 kilometrů.

Dnes jsme šli z Radějova na Žerotín a zpět do Radějova, někteří šli až do Petrova.Bylo nás 19 lidí a ušli jsme 6 a 10 kilometrů.Dnes nás vedla Jiřina Nováková.Já s Milanem Kolářem jsme skončili v Radějově v hospodě.

Vyjímečně jsme se vydali v den sváteční na výšlap z Čejče přes Kobylí vrch, Vrbici do Kobylí. Provázelo nás krásné počasí. Bylo nás 20 a ušli jsme 14 km.. Vedl nás Petr Antoš.

Dnes jsme šli ze Strážnice přes Tvarožnou Lhotu a  Travičnou do Radějova.Bylo nás 20 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.Nakonec jsme skončili v Radějově v hospodě kde se nám moc líbilo.

Dnes jsme jeli do Hustopečí na pochod Maryša.Bylo nás 10 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář. V cíli jsme dostali chleba se sádlém, cibulí a čaj. Milanovi bylo po nás takové smutno, že jel s námi do Hodonína na pivo a za půl hodiny zpět domů do Břeclavi.

V sobotu jsme se vydali po neznačených cestách z Vlkoše do Kelčan a zpět do Vlkoše. Bylo krásné počasí. Ochutnali jsme ve Vlkoši burčák a podívali jsme se do Military muzea. Bylo nás 16 a ušli jsme 10 km.

Dnes se z Hodonína směrem na Dolní Bojanovice vypravilo hodně lidí ale naše skupina byla v počtu 11 lidí a šli jsme cestou do sklípku v Dolních Bojanovicích.Ušli jsme 10 kilometrů a vedla nás Rosťa Svobodová.

Dnes za krásného počasí jsme jeli do Mikulova kde nás čekal Milan Kolář který v Mikulově hlídá psa.Šli jsme do Perné .Vedli nás dnes Rosťa Svobodová a Milan Kolář.Bylo nás 28 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.

Dnes jsme zase vyrazili na výlet.Vedla nás Rosťa Svobodová a ušli jsme 10 kilometrů. Šlo nás 14 lidí.

Dnes se uskutečnil zájezd pro seniory a turisty KČT Hodonín.Vedla nás Alena Zubatá a byl to moc pěkný zájezd.Byli jsme nakonec na oběd v restauraci U České Koruny kterou provozuje pravnuk Jaroslava Haška.

Dnes jsme měli krásný výlet do Luhačovic.Vedl nás Milan Kolář a bylo nás 28 lidí a ušli jsme 11 kilometrů.Byl krásný teplý den. 

Krásné sobotní počasí vylákalo na výšlap 26 turistů a dva psy. Prošli jsme si mezi vinohrady, zastavili jsme v zaniklé obci Smíchov, viděli jsme přírodní památky a nakonec kapli sv. Antonína nad Blatnicí. Po odpočinku a prohlídce kaple jsme sešli do Blatnice, kolem sklepů. Závěrečné zhodnocení bylo v místních restauracích. Myslím , že to byl velmi vydařený pochod. Ušli jsme 10 km.

Dnes jsme zase šli na pochod. Šli jsme z Uherského Ostrohu do Veselí nad Moravou do přístaviště.Vedl nás Milan Kolář a bylo nás 22 lidí a ušli jsme 9 kilometrů.Do přístaviště ve Veselí nad Moravou nás přišla naštívit turistka Kristina Tymlová kterou jsme neviděli od Velikonoc kvůli úrazu.

I dnes jsme šli na pochod z Javorníka do Lipova.Bylo pěkné počasí a ušli jsme 10 kilometrů.Bylo nás 18 lidí a vedla nás Rosťa Svobodová.Ve Velké nad Veličkou byl Biojarmark.

Dnes za velkého horka jsme šli ze Zaječí do Bulhar kde byli dožínky.Bylo nás 14 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.Cestou v Zaječí jsme měli i prohlídku sklepení a kostela.

Dnes za pěkného počasí šlo 17 turistů z Rohatce do Vacenovic.Na Rudníku jsme potkali Jarku Gajdíkovou na kole, která šla s náma až do Vacenovic.Vedla nás Rosťa Svobodová.Nakonec jsme skončili v hospodě u Letochů.

Dnes jsme šli z Rohatce přes Roztrhanky, Škrabanou alej,Zavřenou alej a Hniličku do Ratíškovic. Na konci lesa jsme zjistili že je do lesa vstup zakázan.Cestou jsme viděli  jak les pustošilo tornádo.V Ratíškovicích jsme narazili až na 3 otevřenou hospodu na Hřišti.Počasí bylo tak akorát. Bylo nás 10 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.

Dnes ze velkého tepla jsme šli ze Bzence přívozu do Bzence .Zkončili jsme v hospodě u Lokalky.V lese na Bzinku nás cestou čekalo malé občerstvení od babičky která rozdávala buchtu a fernet a potom se k nám připojila a šla s náma do Bzence.Byla to známá od Svobodů.Ušli jsme 10 kilometrů a vedla nás Rosťa Svobodová.

Za krásného počasí jsme se vydali v počtu devíti členů KČT na vycházku po Bílých Karpatech. Start byl na Lučině, pokračovali jsme přes Kněždubský hál a Výzkum na Kobylu. Dále přes Tři kameny k větřáku nad Kuželovem a závěr byl v restauraci v Kuželově. Ušli jsme zvlněným terénem 12 km.

Dnes jsme měli takovou malou pracovní schůzku ve Veselí nad Moravou na CHKO Bílé Karpaty. Pak malá procházka po Veselí, ale hlavně jsme byli navštívit  turistku Kristínu Tymlovou. Před velikonocema měla dvojitou zlomeninu nohy a nesměla do konce června chodit. Našli jsme ji ve výtečné formě a dobré náladě. Už se těší až s námi zase vyjde na vycházku.

I dnes jsme zase vyrazili na výlet.Šli jsme z Radějova přes Travičnou,Šumarník,Kněždubský háj kolem Kejdy na Lučinu.Bylo nás 12 lidí a ušlo se 10 kilometrů.Na Lučině byli na zavěr k vidění závody na kolech.Vedla nás Rosťa Svobodová.

Poslední den při cestě domů, jsme se zastaviliv Borovanech u památníku Jana žižky a na náměstí, kde byli borůvkové slavnosti.

V pátek si 6 lidí řeklo že si zajede do Českých Budějovic.Vedl jsem to já a zavedl lidi do Masných krámů a k Černé věži.

Já jsem si dnes udělal jen procházku po městě.

Dnes se pochodovalo kolem rybníků a potom se přejelo do Třeboně kde bylo volno.

Milán Kolář dnes vedl skupinu která zustala v Benešově nad Černou a udělala si okruh kolem řeky.

Dnes se 4  lidem nechtělo jet nikam na túru tak jsme šli do vedlejší vesnice v Rakousku bylo to 2 kilometry.

Dnes 2 lidé čekali v Kaplici na zbytek skupiny až dojdou z výletu.

Dnes vyrazilo 52 turistů na týden do Českých Velenic cestou jsme se zastavili v Telči.

V galerii je fota našeho domu, střechy, některé fota domu Zbyška, okolí, našeho auta (modrý ford) a další.

Dnes za velkého horka jsme šli ze Bzence přívozu do Strážnice .Vedl nás Milan Kolář a ušli jsme 10 kilometrů a nakonec jsme škončíli u Svobodů na dvoře pod pergolou.

Dnes jsme se vydali lesem z Hodonína do Mutěnic, šli jsme hlavně lesem, bylo celkem dost horko, ale zvládli jsme to. bylo nás 18 a ušli jsme 14 km. V Mutěnicích na nás čekal  Ivan Machýček.

Na dnešek nachystala Rosťa Svobodová výlet do Medlovic podívat se na lom.Bylo krásné počasí a nad Osvětimany se k nám přidala Jitka  Červinková z Vřesovic.Bylo nás 25 lidí a ušlo se 13 kilometrů. Já jsem zůstal v Žeravicích a jel do Veselí nad Moravou autobusem a potom vlakem do Hodonína.

Dnes šlo za střídavého počasí - jaro - léto - podzim na letošní poslední květnovou sobotu 20 turistů.Šli jsme z Dobrého pole do Dolních Dunajovic.Vedl nás Milan Kolář. Ušli jsme 10 kilometrů a  nakonec jsme skončili v Dolních Dunajovicích v restauraci Praha.

Dnes na výletě jsme si mysleli že budeme mít pěkné počasí, ale celé dopoledne nám pršelo.Šli jsme ze Suchova do Velké nad Veličkou někteří šli až do Louky na hrob našeho kamaráda Mirka Maňáka.Vedla nás Alena Zubatá.

Dnes šlo dost turistů do Valtic.Šli jsme se podívat ke kolonádě Rajstně a potom na vyhlídku na tři státy - Rakousko - Slovensko a Česko.Vedl nás Milan Kolář.Ušli jsme 8 kilometrů.Bylo na závěr pochodu i víno.  

Dnes šlo 5 lidí se podívat do Velehradu.Ušli jsme 15 kilometrů ale máme zažitky jako bychom ušli aspoň 30 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.

Dnes se 4 turisté vydali do Sudoměřic se podívat na Výklopník.Potom jsme šli do Petrova do přístaviště a na autobus domů,ušli jsme 7 kilometrů, vedl nás Milan Kolář.

Na dnešek naše vedoucí Rosťa Svobodová objednala krásné letní počasí.Šli jsme z Radějova přes Žerotín do Petrova.Ušli jsme 10 kilometrů a v Petrově bylo i občerstvení.V Petrově jsme potkali 2 Lidky z Dubňan.

Dnes za pěkného počasí jsme se šli kolem Zoo podívat do Dubňan.Ušli jsme 12 kilometrů a vedla nás Rosťa Svobodová.

Dnes i když trochu mrholilo jsme se vypravili na výlet na Janův hrad.Jeli jsme do Ladné a šli na Janův hrad a potom do Lednice.Vedl nás Milan Kolář. Měli jsme i nečekanou prohlídku kostela v Ladné, kdy k nám přišel pán a ptal se jestli chceme dovnitř, řekli jsme že ano tak nás pustil do kostela a povykládál nám o něm.  

Dnes za škaredého počasí - deště se vypravili dva odvážlivci já a Milan Kolář do Hustopeč.Šli jsme se podívat na mandloňovou alej a rozhlednu.Bylo to náročné, po kolena v blatě jsme se vydrápali až na vrchol k rozhledně.Potom byl z vrcholu krásný pohled po okolí.

Dnes za pěkného počasí jsme se vydali z  Rohatce kolonie do Hodonína do srubu u Ondruše.Někteří čekali v Rohatci v přístavišti.Vedl nás Peťa Antoš.Cestou bylo tolik medvědího česneku že by se dal kosit kosou.Byl to moc pěkný výlet.V Hodoníně jsme se u jezu občerstvili.Ušli jsme 11 kilometrů.

Dnes jsem se vydal na výlet do Vacenovic. Jeli se mnou ještě 2 turistky šli jsme na Náklo a potom se podívat na hlaváčky a do Milotic.Na Nákle jsme se potkali s Ivanem Bosňákem a Majkou Tomanovou a  počkali na Jirkovou skupinu která šla z Hodonína.Bylo pěkné počasí ale na Nákle trochu foukal vítr.

Dnes se zase turisté vydali na túru když už můžeme i po okrese.Ušli jsme 10 kilometrů a bylo krásné počasí,občas někde i na kopci zafoukal malý větřík.Vedla nás Rosťa Svobodová.

Dnes jsem jsi udělal malý výlet po Hodoníně ať jsem trochu na vzduchu.

Dnes jsem si udělal výlet do Mikulčic podívat se jak rostou sněženky a medvědí česnek.Sněženky rostou ale málo a česnek ještě ne, byl jsem na kole a ujel jsem 25 kilometrů.

Dnes po měsíci doma jsem vyrazil na túru kterou vedle Rosťa Svobodová.Šli jsme ze Bzence přívozu do Rohatce.Celý den byla mlha.Bylo nás hodně a ušli jsme 11 kilometrů.Už se těšíme až se vrátí z lázní Milan Kolář a zase půjde s námi na pochod.

Dnes jsem navštivil naši turistku Rosťu v lázních v Hodoníně.Cestou jsme potkali Zdeňka.

Dnes se vypravilo pár turistů ze Bzence přívozu do Veselí nad Moravou,ale cestou tak pršelo že jsme skončili ve Vnorovách a jeli zpět do Hodonína a byli doma už ve 12 hodin.Vedl nás Milan Kolář a ušli jsme 8 kilometru.

V sobotu šli turisté na Pohansko.Vedl nás Milan Kolář.Na Pohansku celkem foukal silný vítr.Ušli jsme 10 kilometrů.

Dnes se vypravilo několik turistů na vycházku z Valtic do Břeclavi.Byli jsme rádi že se zase po Novém roce vidíme.Vedl nás Milan Kolář.Já jsem zůstal v Charvatské Nové Vsi a jel zbytek cesty autobusem do Břeclavi a potom vlakem do Hodonína.

Dnes se pár turistů vydalo na Novoroční vycházku,šli od hotelu Grand do Rohatce k Mirku Hasíkovi.Já jsem do Rohatce přijel na kole a počkal na ně.Poseděli jsme u Mirka a povykládali jsme si a bylo i pohoštění a přípitek.

Dnes šlo dost lidí na Štěpanský pochod na Janův hrad.Ušlo se 12 kilometrů a vedl nás Milan Kolář.Já jsem jel až do Podivína a potom autobusem do Lednice a šel na Janův hrad. Kde jsem počkal na skupinu od Břeclavi.

Dnes se pár lidí vydalo z Moravského Písku do Bzence Přívozu.Já jsem zůstal ve Bzenci a jel domů.Vedla nás Alena Zubatá.

Dnes výjimečně se vydalo 13 turistů na Adventní vycházku z Rohatce zastávky do Dubňan.Šli jsme kolem Ratíškovic.Už cestou jsme zavolali našemu kamarádovi Ivanovi Bosňákovy z Dubňan že se u něho zastavíme.Už nás doma čekal a měl pro nás připravené pohoštění - obložené talíře a pivo, víno a slivovici.Ani se nám nechtělo domů.Ušli jsme 13 kilometrů.Vedly nás dnes Rosťa Svobodová a pani Procházková z Rohatce.

Dnes po 7 sobotách kdy se moc nechodilo jsme vyrazili do Mikulčic a potom do Hodonína.Byl trochu vítr ale nám to nevadilo, byli jsme rádi že se zase vidíme,bylo nás 11 lidí a ušli jsme 13 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodové.Už se těšíme na další výlet.

Dnes jsem si na kole zajel k Jezu trochu se provětrat a udělat pár fotek.

Dnes jsem jel do Bzence přívozu na houby bylo tam lidí jak na Vaclaváku.Za hodinu jsem našel jen 7 hříbků.

Dnes jsem jel na kole za přejezd vlakového nadraží v Rohatci do lesa na houby .Chvíli sbírám a najednou na mě někdo volá a to Svobodovy ze Strážnice málem jsem sebou sekl.Trochu mi pomohli nasbírat pár hub a šli na Bzenec.Tohle jsem našel za 1 hodinu.

Za pěkného babího léta se 18 turistů pod vedením Rosti Svobodové vydalo na vycházku ze Strážnice do Veselí nad Moravou.Ušli jsme 12 kilometrů podél řeky Moravy a všem se to líbilo.

Dnes navzdory tomu že byl všední den se nás sešlo jedenáct. Vyrazili jsme z Bzence přívozu do Rohatce. Krásné slunečné počasí nás provázelo celou cestu. někteří nasbírali bedle , klouzky a taky hříbek.. Byl to vydařený výšlap ušli jsme 10 km

Hodonínskou doubravou se dnes vydalo pod vedením Petra Antoše 13 turistů. Po 13 kilometrech byl pochod ukončen koštem burčáku v Bojanovických sklípcích. Ke spokojenosti všech zúčastněných.

Dnes za mirného děště se skupina Pohoda vydala ze Bzence Přívozu do Bzence .Bylo nás 6 lidí a ušli jsme 14 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.

Všechny fotky jsem umístil na Rajče: https://hodoton.rajce.idnes.cz/2020_09_23_Vylet_Plumlov_-_Prostejov/

I když jsem se nemohla zúčastnit, Jaroslav si to velmi chválil. Zájezd pro seniory se vydařil. Děkujeme Alence Zubaté.

Dnes jsme jeli do Mikulova kde nás čekal Milan Kolář který povodil po Mikulově  17 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.

Ve středu a ve čtvrtek  jsem byl s důchodci z Vracová na výlětě kolem Benešova.Davám pár fotek.

Dnes šlo 23 turistů ke Kuželovskému mlýnu kde se rozdělili na 2 skupiny. Jedna skupina v počtu 18 lidí šla na Kobylu a druhá šla v počtu 5 lidí do Kuželova a do Hrubé Vrbky.Jedni ušli 17 kilometrů a druzí 9 kilometrů. Vedla nás Rosťa Svobodová.

Ráno sice chladné, ale brzy se vyhouplo sluníčko , aby nás opět na našem putování zahřálo. Sešlo se nás 14 a ušli jsme 11 km

Místo na plánovaný Cimbuk ( z důvodu jiného času odjezdu autobusu) jsme jeli na Velehrad a tam jsme se rozdělili a část šla na Modrou a část na Buchlov.  Na Buchlov nás šlo 8 a ušli jsme přibližně 15 km.

Dnes byla naplánovaná výprava na Cimburk, ale nejel ten správný autobus. Jeli jsme tedy na Velehrad a rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna šla na Buchlov a druhá kolem Modré do Starého Města.Kolem Modré jsme šli neznačenýma cestama . Šlo nás 6 a ušli jsme 12 km.

Několik foteček ze sobotní cykloakce (22.8.20) "Po Záhorí na kole".

Ještě že jsme vyjeli časně ráno do Mikulčic a hned jsme se vydali na Lávku přes Moravu , pak k sv. Margitě Antiochijské a pokračovali jsme do Hodonína. k polednímu už bylo celkem dost horko, ale to už jsme byli v přístavu a občerstvovali jsme se. celkem nás bylo 14 a ušli jsme 17 km

Včera jsem byl v Jihlavě byla to výhra od cestovky KM TRAVEL .Tak dávám pár fotek.

Dnes bylo pod mrakem i přesto se vypravilo 18 turistů na pochod do Lanžhota.Vedl nás Milan Kolář a ušli jsme 12 kilometrů.V lese nás pronásledovalo moc komárů a štípali nás.

Dnes za velkého horka se vypravilo 15 turistů do Vacenovic, kde jsme měli domluvenou prohlídku Habánského sklepa,bylo to moc pěkné.Ušli jsme 11 kilometrů a vedla nás Rosťa Svobodová.

Ráno již v osm hodin jsme se vydali z Hodonína přes les do Ratíškovic. Trochu pofukovalo a stromy nás chránily před sluncem. V Ratíškovicích jsme navštívili Galerii fotografií Cyrila Gajdíka. Moc se nám to líbilo. Potom jsme se šli občerstvit a někteří si šli zaplavat do Hliníku.Bylo nás 11 a ušli jsme 11km.

Tentokrát mužské pokolení prezentoval Petr Antoš sám.

Dnes jsem byl na zájezdu s důchodci z Vracova.

Dnes jsme se byli podívat na Pouzdřanskou step.Bylo nás 13 lidí a ušli jsme 13 kilometrů.vedl nás Milan Kolář.

I dnes se vydalo 12 turistů na krásný výlet ze Ždánic do Žarošic.Cesta byla pořád po rovince nebo z kopce dolů.Ušli jsme 14 kilometru. Vedl nás Peťa Antoš.

Dnes se za deštivého počasí vydali 4 odvážní turisté do Zaječí k rozhledně Dalibor.Byl to pěkný výlet viděli jsme i Ruské kolo podobné jako ve Vídni v Prátru.Vedl nás Milan Kolář.Ušli jsme 9 kilometrů.

Netradičně v neděli jsme se vydali na pěší tůru. tentokrát jsme jeli vlakem do Lipova , podél Veličky jsme přešli do Tasova a pokračovali táhlým kopcem na Výzkum. Po krátké přestávce a svačině jsme přes Kněždubský Háj přišli na Lučinu. Tam jsme se v restauraci občerstvili. Probíhla diskuze jestli může být eskymák botanikem. Někdo si i zaplaval v přehradě. Počasí se nám vydařilo. Všichni byli s takovou nedělí spokojeni. Ušli jsme 12km a bylo nás 21. Vedla nás R. Svobodová

Dnes už jsme jeli domů.

Dnes jsme jeli na Idinou pilu na Boubín.

Dnes jsme šli na malou procházku po okolí.

Dnes jsem nikam nešel a odpočíval na chatě.

Dnes za krásného počasí jsme šli kolem Antýglu na Čeňkovou pilu.

Na konec června připravila Alenka Zubatá týdenný výlet na Šumavu do vesnice Nové Hutě - Švehlíkova chata. Bylo nás 60 lidí.Počasí bylo krásné kromě pondělí ,kdy nám celou cestu až na ubytovaní pršelo ale navečer se už udělalo pěkně.Byl to moc pěkný výlet hodně jsme viděli.Děkujeme Alence Zubaté za krasnou přípravu výletu.Děkujeme i Jendovi a Milanovi že nás vždy dovedli do cíle.

Dnes se 14. turistů vydalo z Vlkoše přes Vracov do Bzence.Bylo velké dusno.Ušli jsme 13 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.Každý spěchal domů se honem natáhnout na gauč a odpočinout si.Zítra se budeme balit na pondělní Šumavu.

I ve středu se vydali turisté z Hodonína a okolí na túru do Uherského Ostrohu do Křišťálové  jeskyně.Bylo nás 18 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.Byl to pěkný výlet.

Dnes se 20 odvážných turistů vydalo za velkého horka na výlet ze Bzence Přívozu do Rohatce.Na Litneru jsme potkali Jendu Čecha s rodinou kteří tam pořádali svatbu své dcery.Ušli jsme 10 kilometrů a vedla nás Rosťa Svobodová.

Dnes jsme šli za krásného počasí Ze Suchova do Lipova  k hrobu Mirka Maňáka.Bylo nás 52  lidí že museli ve Veselí nad Moravou objednat druhý autobus aby pobral všechný lidi bylo tam 80 lidí.Byla tam ještě jedna skupina.Ušlo se 13 kilometrů.Já jsem dnes zůstal ve Velké nad Veličkou a jel vlakem do Veselí nad Moravou.vedla nás Alena Zubatá.

Dnes jsme šli z Ostrožské Nové Vsi do Uherského Ostrohu.Bylo nás 18 lidí a ušli jsme 13 kilometrů.Vedl nás Milan Kolař. Počasí bylo tak akorád.

Dne 21.5.2020 se uskutečnil cyklovýlet KČT Hodonín ''Kolem Pálavy''.
Vedl po trase Šakvice - Strachotín - Mikulov - Janohrad - Hodonín pod vedením zkušené Aleny.

Zhruba 85 km zvládlo bez újmy všech 9 cyklistů.

Dnes se 8 odvažlivců vydalo za deště na výlet na Náklo.Přijeli jsme do Ratíškovic kde nás čekala Jarka Gajdíková. Šli jsme k ním do baráku kde maji výstavní sál s fotografiemi které fotil jeji muž.Potom jsme šli na Náklo a do Milotic.Na Náklu jsem uklouzl na blátě a narazil si nohu a s pomocí Milana Koláře a Jarky Gajdíkové jsem došel do Milotic na autobus.Už se mi chodí lépe.Ušli jsme 10 kilometrů.

Dnes jsme jeli do Sudoměřic kde na nás čekala vedoucí - Rosťa Svobodová.Šli jsme přes Petrov do Strážnice.Ráno byla mlha ale přes den se udělalo celkem teplo.Bylo to po rovině až do Strážnice.Bylo nás 25 lidí a ušli jsme 14 kilometrů.

Dnes šla skupina Pohoda ze Zarazic do Strážnice.Bylo pěkné počasí.Ušli jsme 13 kilometrů.Bylo nás hodně.Vedla nás Rosťa Svobodová..

Foto z výjezdu na Žalostinou, ostatní foto na :https://vlapekop.rajce.idnes.cz/

Dnes za velkého větru jsme se šli v Lednici podívat k minaretu.Bylo nás 13 lidí a šli jsme v rozestupech od sebe.Ušli jsme 9 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.

Dnes nás Milan Kolář zavedl na Pohansko v Břeclavi. Bylo nás 5 lidí a ušli jsme 9 kilometrů.

Dnes jsme se šli podívat s Milanem Kolářem na most na Slovensko v Mikulčicích.Ušli jsme 13 kilometrů.

Ve všední den jsme si udělali výlet do Lednice. Protože o víkendu chodí moc lidí ale i přes týden bylo všude dost lidí.Bylo letní počasí i jsme se opálili.Bylo nás 9 lidí a ušli jsme 14 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.

Dnes šlo 9 lidí po měsíci a půl na túru ze Bzence přívozu do Strážnice.Cestou nám foukal vítr do zad o to rychleji jsme byli ve Strážnici ušli jsme 12 kilometrů nakonec jsme skončili u Svobodů doma.

Jen pár foto z výjezdu do Skalických hor, dále pak do obce Chvojnice. Odtud na kótu Havran a kótu Zámčisko která byla v ceste domú. Více foto na mé fotogalerii: https://vlapekop.rajce.idnes.cz/

Svatý Klimentek na kole 18.4.2020

Nedalo mi to a musím informovat hlavně cyklisty co jezdí kolem Baťova kanálu. Dnes se ve Strážnici otevřelo nové občerstvení. Zatím to bude o víkendu , od června by to mělo být celý týden. Je to v místech kde se spouští lodě na vodu. 

Dnes po 14 dnech jsem se šel trochu projít po Hodoníně.Už jsem se potřeboval projít venku. 

Přeji všem veselé Velikonoce hlavně zdraví a těším se na brzské shledáni na tůrách.

Dnes šli 2 turisté z Mikulčic na vykopávky, kde počkali na skupinu 28 lidí kteří šli z Moravské Nové Vsi.Trochu foukal vítr.Bylo nás 30 lidí a ušli jsme 10 a 14 kilometrů.Vedl nás Jenda Čech. 

Dnes  jsme šli přes Domanín a Těmice do Bzence.Vedla nás Rosťa Svobodová. Bylo nás 13 lidí a ušli jsme 12 kilometrů.Foukal vítr až jsme byli ve vlaku tak vysvitlo slunko.Byl to krásný výlet.

Dnes jsem vedl vycházku do Kobylí já.Byl vítr ale nám to nevadilo.Bylo nás 8 lidí a ušli jsme 6 kilometrů.Nakonec jsme skončili v hospodě.

Dnes byl v Hodoníně fašank na kterém jsem potkal pár turistů z Hodonína.

V sobotu se vydalo 30 turistů do Moravského krasu na dvě trati jedna byla 22 a druhá 16 km. Vedla nás Alena Zubatá a Jiří Michenka

Dnes jsme jeli do Mikulova kde nás čekal Milan Kolář.Který nás povodil po Mikulově a na Svatý kopeček.Bylo nás 9 lidí a ušli jsme 9 kilometrů.Vedl jsem to ja.

Dnes jsme jeli na Svatý Hostýn.Bylo nás 26 lidí.Ušli jsme 10 a 15 kilometrů.Byli jsme 2 skupiny,jedna šla až na Hostýn pěšky z Bystřice pod Hostýnem, druhá se svezla autobusem nahoru.Vedl nás Milan Kolář. 

Dnes nás vedla Alena Zubatá, z Hodonína přes Kohútek do Dolních Bojanovic.Bylo krásné jarní počasí.Bylo nás 25 lidí a ušli jsme 15 kilometrů.Byl to moc pěkný výlet.

Výstup na Žalostinou naplánoval KČT Hodonín na sobotu 25.1.2020.
Za účasti 24 turistů jsme prošli 14 km trasu Radějov - Radějovská obora - Bukovina - Lučina.
Dobré počasí, hezká krajina, příjemní turisté = povedená vycházka.
Všechny fotky jsou na Rajčeti - https://hodoton.rajce.idnes.cz

Dnes nás pozval Milan Kolář do Břeclavi na procházku.Šli jsme z Břeclavy do Valtic.Bylo nás 32 lidí a ušli jsme 14 kilometrů.

Dnes se konala na Rozmarynku členská schůze.Bylo nás asi 98 lidí.Řekli jsme si plány na rok 2020.

Tradičního zimního výstupu na Kobylu se zúčastnilo celkem 75 turistů i jejich přátel. Ušli jsme 15 km. Vedla nás Adéla Příkaská

V sobotu 11.1.2020 jsme se šli podívat ze Strážnice k přístavu Baťova kanálu v Petrově na otužilce. Pak jsme pokračovali kolem kanálu k jezu Rohatec. Za ním se skupina vedená Alenou Zubatou vydala do Skalice a druhá skupina vedená Jirkou Michenkou do Hodonína.

V sobotu 11.1.2020 jsme se vydali ze Strážnice kolem Baťova kanálu do Skalice. První zastavení bylo v Petrově kde bylo v přístavu plavání v ledové vodě. Po malém občerstvení jsme se vydali na Výklopník do Sudoměřic a pak do Skalice. Jedna skupina pod vedením Aleny Zubaté ve Skalici končila. Druhá s Jirkou Michenkou pokračovala až do Hodonína. Na tomto výšlapu byla rekordní účast 60 turistů. Ušli jsme 14 a 21 km.

Dnes  začala na náměstí třikrálová sbírka.

               Tradičně na první lednovou sobotu, která tentokrát připadla na 4. ledna, uspořádal Klub českých turistů Hodonín zimní výstup na nejvyšší vrchol Bílých Karpat, Velkou Javořinu (970 m. n. m.). Akce, kterou založil nestor hodonínských turistů, Zdenek Bušek, který ve svých téměř 77 letech i letos na Javořinu vyběhl a zaslouží si velký obdiv, se konala již po pětačtyřicáté a byla též zařazena mezi významné akce Jihomoravské oblasti KČT. Na rozdíl od posledních ročníků jsme nebyli obdařeni takovou sněhovou nadílkou, přesto na vrcholovém hřebenu dělal přítomnost příchozím turistů docela silný vichr a ledovka a převalovala se mlha, která na chvíli opadla při sestupu k Holubyho chatě, a tak jsme si mohli vychutnat pohledy k sousednímu Jelenci s bývalou vojenskou pozorovací věží a protějšímu Inovci s vysílačem. Výstupu se tradičně zúčastnila sedmdesátka milovníků hor, přičemž z Hodonína, Strážnice či Veselí nad Moravou jich vyrazilo na pětačtyřicet, osm turistů přijelo až z KČT Havlíčkův Brod a tvořili tak nejvzdálenější skupinu, další turisté pak přicházeli ze slovenské strany státní hranice.

                Oficiálně jsme výstup zahájili před půl devátou na Vápenkách, nejvýchodnější osadě okresu Hodonín, kam jsme se přesunuli přes Veselí nad Moravou motorákem a linkovým autobusem, do něhož se tentokrát všichni usadili. Z Vápenek jsme po modré TZ vystoupali k altánku na Vadovské (661 m), kde následovala krátká přestávka na vydýchání, svačinku či první přípitky do nového roku. Tady jsme se setkali s prvním náledím, která nás pak provázelo hlavně ve vrcholových partiích. Pokračovali jsme dále již docela příjemným stoupáním lesní cestou až k místu zvanému U Zabitého Žida, ke staré moravské cestě na Javořinu od Strání, která prochází rozsáhlou rekonstrukcí, zde, pod pramenem Veličky, je postaven nový most, a silnička bude sloužit jako nová cyklostezka od Kamenné boudy na vrchol. Přešli jsme tedy po ní až na rozcestí s červenou TZ, Cestě hrdinů SNP, po níž jsme výšvihem a zledovatělým chodníkem vystoupali až na rozcestí Velká Javořina, hřeben, od nějž jsme po namrzlé cestě a za silného větru přešli na vrchol Malé Javořiny (964 m) s pomníčky Josefu Vavrouškovi, Gustávu Galkovi a monumentem česko-slovenské vzájemnosti, přešli k vysílači na vrcholu Velké Javořiny (970 m), který v mlze nebyl téměř vidět, ale při sestupu k Holubyho chatě na slovenské straně státní hranice mlha na chvíli opadla a tak jsme se mohli alespoň částečně pokochat pohledy na okolní vrcholy.  

                Na Holubyho chatě (920 m), jedné z prvních, které zbudoval Klub československých turistů v polovině 20. let minulého století, vedoucí akce, Jura Michenka, vypsal zúčastněným diplomy a vybrali jsme dobrovolný příspěvek v rámci Novoročního čtyřlístku, kam byla akce v rámci projektu Klubu českých turistů zařazena, na zbudování stezky pro vozíčkáře. Po občerstvení a odpočinku jsme začali pomalu odcházet, jelikož chata byla doslova natřískaná návštěvníky, a vydali se zpět přes hřeben, tentokrát po bezpečnější cyklostezce, na odbočku do Strání, z které jsme pokračovali k západu po červené TZ (Cestě hrdinů SNP) k Durdě (842 m), kde těsně pod jejím vrcholem ve výšce 838 m. n. m., na styku hranic Jihomoravského, Zlínského a Trenčianského kraje, leží nejvyšší bod Jihomoravského kraje a okresu Hodonína a od září loňského roku je místo nově označeno cedulkou. Dále následoval sestup na Kaškapriskův vrch (778 m) a k památníku Ilji Daniloviče Dibrova, který zde padl 13. 10. 1944 v rámci bojů během Slovenského národního povstání. V altánku u památníku jsme se tradičně občerstvili a klesli po zelené TZ po částečně zledovatělém chodníku na Šibenický vrch (708 m), ze kterého se otevřely pěkné pohledy na sousední Hradisko a k Nové Lhotě. Do ní sešla část z účastněných po silnici z Kubíkova vrchu (680 m) na čtvrtý autobus a po občerstvení v restauraci hotelu Háj se zastavili na 16 kilometrech, zdatnější pak pokračovali k lovecké chatě Megovka na počátku Filipovského údolí, kde se o nás jako vždy postarali kamarádi z Mysliveckého sdružení Karpaty a dopřáli nám zelňačku, zaječí guláš či jiné dobroty a samozřejmě, nějakou tu štamprlku. Závěr se pak nesl v pochodu po silnici okolo Liščí boudy a Rekreačního střediska Filipov do Javorníka nad Veličkou, kde jsme se ještě do příjezdu vlaku po 23 absolvovaných kilometrech stihli občerstvit v hospodě U Bančáků. Někdo to stihl na vlak na půl pátou, vedoucí, který skupinu uzavíral, s dalšími pak odjížděli z Javorníka o půl sedmé.             

                Poděkování a uznání za předvedené výkony patří všem zúčastněným a už se zase těšíme za rok na první lednovou sobotu, kdy se na nejvyšší vrchol Bílých Karpat vydáme po šestačtyřicáté.

Na fotografie z akce se můžete podívat zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/4._1._2020_-_45._rocnik_Zimniho_vystupu_na_Velkou_Javorinu/

Na 4. leden jsem zorganizoval Pochod okolo (řeky) Moravy po utajených stezkách. K mému překvapení se zúčastnilo 27 turistů. Šlo se od Hodonínské radnice k bývalé Tabačce, dále podél Staré Moravy. Prošli jsme přes žel. koleje, přes zahrádky a došli do lesa.
Lesní cesta vyústila u řeky Moravy. Před vyústěním cesty na hrázi se nacházelo ohniště, zde jsme dali opékačku buřtů. Dále jsme pokračovali podél Moravy až k Přístavišti U jezu, kde bylo malé občerstvení. Zbytek trasy vedl směrem ke hřbitovu okrajem lesa, a dále přes Mrkotálky, až k zakončení poblíž Kauflandu. Všichni ušli pochod bez problémů.
U Moravy jsme navíc nechali zasvítit Sluníčko a tak se šlo za krásného počasí.

Dnes jsme se prošli po Hodoníně, po tajemných stezkách.Vyšli jsme z Masarýkova náměstí k tabáčce a šli směr k jezu k Ondrušovi.Tam jsme se občerstvili.Potom pokračovali kolem hřbitova ke Kauflandu kde jsme se rozešli.Bylo nás 28 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Vedl nás Tonda Pospíšil.Byla to pěkná vycházka.

I na Nový rok se sešli turisté z Hodonína na náměstí.

Dnes na Silvestra jsme se trochu prošli po Lučině.Bylo nás 18 lidí a ušli jsme asi 10 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.Bylo pěkné počasí.

Dne 27.12.2019 se uskutečnil turistický pochod Hodonínskou Doubravou po neznačených lesních cestách. Pochodu se zúčastnilo 11 turistů.

Za hezkého počasí se podařilo projít po plánované trase - po Kovářově aleji a po Holanově aleji. Se souhlasem všech účastníků jsme provedli prodloužení ke kapličce Sv. Jana po modré tur. značce. Dále jsme pokračovali cca 400 m po Svatojánské aleji, až jsme došli k "rourám" - tedy k Široké aleji. Po této aleji jsme se pak vrátili ke křižovatce silnic 51 a 55, které jsme podešli. Erbenovou ulicí jsme prošli Bažantnici a cestou T.G. Masaryka se vrátili k nádraží.
Zakončení bylo v místě začátku - před nádražím Hodonín.
Celkem trasa měřila 13 km.

Dnes jsme šli po svátkách na odtučňovací procházku na Janův hrad.Bylo nás kolem 40 lidí a ušli jsme 15 kilometrů.Byli jsme dvě skupiny .Jednu vedl Jirka Michenka tu delší a Milan Kolář tu kratší.Z Ladné jsme odjížděli  se zpožděním vlaku 2,5 hodiny kvuli nehodě člověka kterého přejel vlak.

Dnes jsme jeli do Luhačovic na výlet . Byli jsme jen tři lidé.Vedl jsem to já.Ušli jsme asi 10 kilometrů.

Krásné sluníčko nás provázelo téměř celé dopoledne na cestě z Radějova, kde jsme si užili sněhu, na Vrchy, potom z kopce dolů do Mlýnků a pak po rovině přes vinohrady do Sudoměřic.
Bylo nás 14 a ušli jsme 12km.

Vedla nás Rostina Svobodová

Dnes jako každoročně jsme šli na Rybniční zámeček u Lednice.Bylo nás 29 lidí a ušli jsme 15 kilometrů. Vedla nás Alena Zubatá.

I v něděli se setkávaji turisté,tentokrát ve skanzenu ve Strážnici. 

Dnes měli hodoninští turisté závěrečný oběd ve Vacenovicích.Bylo nás kolem 100 lidí.Bylo to moc pěkné.Někteří šli ze Bzence pěšky do Vacenovic a někteří přijeli autobusem až před restauraci.

Slunečná, ale větrná sobota. I tak jsme se vydali v počtu 27 turistů na vycházku, kterou vedla Alena Zubatá. Ušli jsme 14 km

Dnes jsme jeli do Olomouce na Svatý Kopeček a pevnost Radíkov.Bylo nás 28 lidí a ušli jsme 8 kilometrů.Vedl nás Joška Jaroš.Na Svatém Kopečku jsme potkali skupinu pod vedením Jirky Michenky kteří šli 39 kilometrů.

I když dnes mrholilo vydali jsme se na výlet jako každou sobotu.Bylo nás 9 lidí a ušli jsme 7 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.

Dnes jsme šli z Rohatce zastávky do Dubňan, kde nás čekal Ivan Bosňák.Zavedl nás do hospody Pod Lípou.Bylo nás 15 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.Ivan má v garáži 1 stěnu s diplomy z turistiky.Někdo si pozývá domů ženy na sbírku motýlů ale Ivan Bosňák na sbírku diplomů z turistiky.Cestou jsme našli i hřiby.

Dnes bylo na svátek otevřeno sál Evropa a Masarykovo muzeum zdarma.Sešel jsem se s Aničkou Machalkovou a šli na prohlídku.

I v neděli jsme se vydali na pochod.Dnes jsme šli do Lužic.Bylo nás 10 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Vedla nás Jiřina Nováková.

Pochod Podzimní přírodou si vybralo na sobotu 26.10.2019 21 turistů z oddílu KČT Hodonín.
Pod vedením manželů Svodobodových jsme se prošli od Bzeneckého nádraží až po Strážnici, což bylo okolo 10 km.
Ranní mlhy se okolo 11 hodiny rozplynuly a tak průchod Zámeckým parkem byl proložen slunečním svitem.
Krásná vycházka byla zakončena v restauraci U Flachbartů.

Všechny fotky v lepším rozlišení jsou na Rajčeti:
http://hodoton.rajce.net/2019_10_26_Podzimni_prirodou_Straznicko

Dnes jsme šli ze Bzence přívoz do Strážnice bylo nás 21 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Po ránu byla mlha ale odpoledne už svítilo sluníčko.Vedla nás Rosťa Svobodová.Byla to pěkná procházka.

V pátek se vydalo 6 turistů na výšlap z Malé Vrbky přes Výzkum, Kobylu a Bílou studnu na Lučinu. Krásnou ,zprvu mlhavou podzimní přírodou jsme ušli 12 km. V restauraci Pod Šumárníkem, byly zrovna zvěřinové hody, takže jsme něco málo ochutnali.

Vedla nás Rostislava Svobodová

Dnes jsme jeli do Hustopečí bylo nás jenom tři lidé.Ušli jsme 10 kilometrů. Vedl jsme to já.

Nedělní cyklistické putování mezi slováckými vinohrady po trase Hodonín - Dubňany - Jarohněvické rybníky - sklepy Pod Dubňanskou horou - rozhledna Triangl na Vyšicku - Čejkovické Špidláky - Čejkovice - Velké Bílovice - Hrušky - Týnec - Moravská Nová Ves - kostelík svaté Margity u Kopčan - Hodonín, 9 cyklistů absolvovalo celkem 80 km. Projížďka byla zpestřena zastávkou u Oldy Hřiby na burčák v čejkovických sklepích a na oběd se na Mlýně v Bílovicích podávala kachní játra na cibulce či moravský vrabec, drtivou většinu trasy jsme strávili v terénu mimo silnice, čili dnes to nemělo chybu.  Vedla Alena Zubatá.
https://mapy.cz/s/gokufakatu

Odkaz na fotografie: 

https://jura1972.rajce.idnes.cz/13._10._2019_-_Mezi_slovackymi_vinohrady

Včera jsme se vypravili na výlet až za Znojmo.Byli jsme v Jevišovicích. Cestou se skupina asi 12 lidí zastavila v Boskovštějně v muzeu kol.Cestou byla mlha a trochu chladno.Bylo nás 28 lidí a ušli jsme 14 kilometrů.Vedla nás Alena Zubatá.

Dnes za deště jsme měli pochod.Bylo 60 pořadatelů a zůčasnilo se 1480 turistů.

Dnešního výšlapu za příjemného podzimního počasí z Drahotuš přes Helfštýn do Lipníka nad Bečvou se zúčastnilo 26 členů našeho klubu a ušli jsme 17 km.

Dnes se konala na Sportklubu schůzka pořadatelů Slováckými vinohrady.

Dnes jsme se vydali jako každý rok na vycházku s  Jiřinou  Novákovou na Žerotín.Bylo nás 11 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.

 Náročnější tůry kolem Znojma přes Hardegg se zúčastnilo 10 cyklistů. Tři cyklisté se vydali po občerstvení ve Hnanicích na kole do Břeclavi ( 130 km), ostatní přejeli přes Havraníky a Selešovice zpět do Znojma a prošli se po památkách města ( 60 km).

Dnes jsem byl v Litovli v pivovaře. Tak davám pár fotek.

V neděli uspořádala Alena hezký cyklovýlet okolím Hodonína. Počasí bylo výborné, i když trochu studené a větrné po ránu. Škoda, že se zúčastnilo jen 5 cyklistů.
Trasa vedla po cyklostezce do Ratíškovic, přes Vacenovice, Milotice, Vlkoš, Kelčany, Hýsly a Kostelec do Kyjova (zde občerstvení).
Dále jsme pokračovali na Svatobořice. Zde se nám otevřely krásné výhledy. Zavítali jsme i na chatku Zdeňka, kde byli den předtím pěší turisté. Prohlédli jsme si neuvěřitelnou sbírku hrníčků a figurek.
Další zastávkou byl sklípek Oldy v Čejkovicích, kde jsme pochválili několik jeho vzorečků bílého. Dalším cílem byl Starý Poddvorov, kde jsme obdivovali tradiční lidovou kulturu ve tvorbě recesistických dýňových výtvorů.
Zakončení jsme provedli v restauraci u Lužáku.

Poznámka: Web spoluhráči je na fotky dost nevhodný. Fotky v lepším rozlišení najdete na https://hodoton.rajce.idnes.cz/

Cyklovýletu z Olomouce do Otrokovic se zúčastnili 3cyklisté a ujeli 85 km. Nedělního výletu okolím Hodonína přes Kyjov, Svatobořice, Čejkovice a St. Poddvorov se zúčastnilo 5 cyklistů a ujeli 80 km.

Dnes jsme šli z Kyjova přes Svatobořice se podívat na Moravské Toskánsko.Cestou jsme se stavili na zahradě u Zdeňka Dohnálka kde byla možnost si opéct donesené uzeniny.Bylo nás 28 lidí a ušli jsme 12 kilometrů.Děkujeme Zdeňkovi za pěkný výlet a posezení na zahradě.Omlouvám se dnes za horší fotky ale vybily se mi baterky a musel jsem fotit mobilem.

Předsedo myslím, že čerpáš ze špatné statistiky, když píšeš o prvním historickém zájezdu kolařu zvláštním busem do tuzemska. Busem jsme v roce 2008 byly v Hrádku n. Nisou a hned následující rok v Pecke (pod Krkonošema). Klubovou akci vedl Květoš Pašek a Zdeněk Bušek. Autobus sice neměl vlek, tak jsme v zadní části demontovali sedadla pro uložení kol (viz foto).

I za vydatného deště jsme se vydali z Rohatce do Bzence. Bylo nás šest.  Ušli jsme 13 km.

S Jaroslavem  a Kristínou Tymlovou z Veselí jsme čekali v Rohatci na vlak od Hodonína  a k našemu překvapení přijela Béďa a Jarka , které nemají rádi horko, proto celé léto čekaly na správné počasí. Tak dnes jim to vyšlo. Anička Machálková nezklamala a posílila naše řady také.

               Poslední srpnový týden uspořádal Klub českých turistů Hodonín poprvé ve své historii pro vyznavače cykloturistiky týdenní zájezd zvláštním autobusem s vlekem na kola do tuzemska, a to do Jižních Čech. Za základnu nám posloužila ubytovna v Hlavatcích u Tábora se sousední kuchyní a vedlejší restaurací, naproti níž byl situován obchod, takže nám nechybělo vůbec nic. V průběhu týdne byly na programu celodenní vyjížďky zvlněnou jihočeskou krajinou okolo 70 km, jen u kopcovité „Novohradské etapy“ nám bohatě postačilo 40 km a v neděli na závěr při dojezdu před bouří do Vlašimi rovná šedesátka. Na tachometrech nás tak většina nakonec natočila úctyhodných 460 km.   

                V pondělí ráno se tedy sešlo 29 cykloturistů a Jirka Kopeček coby řidič před novým Kauflandem, aby po nakládce kol vyrazili okolo půl osmé přes Znojmo a Jemnici do Slavonic, kde si udělali přestávku na prohlídku nádherného městečka těsně před rakouskou hranicí, aby pak pokračovali rakouskou oblastí Novohradských hor zpět do Česka, kde zastavili v Suchdolu nad Lužnicí a po poledni se vydali na první etapu do „domovských“ Hlavatec. První část vedla nádherným krajem CHKO Třeboňsko v povodí Lužnice a Nežárky, oblastí s rybníky, rašeliništi, mokřady a spoustou borůvek či hub. Přes Klikov a Kosky jsme projeli k rybníku Nový hospodář, od něhož jsme pak pokračovali kolem Žofínky a Výtopy ke Starému hospodáři, abychom přejeli k Dlouhému mostu přes Novou řeku spojující Lužnici s Nežárkou a pokračovali nádhernou hrází s alejí mezi přírodní rezervací Stará a Nová řeka na Stříbřecký most, z něhož jsme uhnuli západně na Starou Hlínu, známou též jako rodiště kolaboranta Karla Čurdy, kde jsme si dopřáli přestávku na oběd s Regentíkem v Rožmberské hospůdce, respektive v hospodě U Pytláka. Řádně posilněni jsme pak přejeli na hráz našeho největšího rybníka Rožmberk, což mnozí ani nepostřehli, od níž jsme se stočili k severu a přes obce Lužnice a Klec a kolem Vlkovského rybníka jsme dorazili do Veselí nad Lužnicí, kde jsme se na náměstí svlažili u pivečka. Na závěr jsme pak přejeli od Žíšova hezkou stezkou lesem do Dráchova, z něhož jsme se po silnici vyhoupli do Záluží, první obce s typickým selským barokem blatského stylu, kde jsme si prohlédli kovárnu se selským stavením, u něhož se společně vyfotili. Konec první etapy představoval přejezd přes další dvě obce se selskými staveními, Vlastiboř a Svinky mezi Rytířský a Nový rybník a závěrečné menší stoupání do Hlavatec. Po večeři a ubytování jsme pak zamířili k Boháčům do jejich rodinného minipivovaru Transformátor, kde jsme ke vší smůle místních chlapů všechno pivo vypili a ti ještě nyní stále čekají, až dozraje další navařená várka.

               V úterý jsme se rozhodli necestovat nikam autobusem, nasednout v Hlavatcích přímo na kola a projet si jižní část okresu Tábor. Trasa byla vedena po místních cyklostezkách, a to převážně silnicích III. třídy skutečně místy dosti zvlněným terénem přes Želeč a Bezděčín do Čenkova, kde se nad obcí u železničního přejezdu oddělili Hanka se Zdeňkem a pokračovali po silnici II. třídy přes Malšice a Slapy přímo do Tábora, zatímco ostatní přejeli do Dobřejic, aby pak v lesních serpentinách, které miluje v Alpách Jura Kopeček, sjeli přímo k Lužnici k významné technické památce – Stádleckému řetězovému mostu, který zde stojí od roku 1975, jelikož původně v letech 1848-1960 překlenoval Vltavu u Podolí jako Podolský most, kudy jsme projížděli ve čtvrtek autobusem do Strakonic. Po prohlídce krásného díla následoval od Lužnice naopak pořádný výšvih do obce Stádlec, kde jsme se u místního, veřejnosti nepřístupného zámku stočili k východu a po vedlejších cestách přejeli po vedlejších komunikacích přes Hájky a Řepeč za Oltyni na hlavní silnici I/19, po níž jsme za docela silného provozu pokračovali do Tábora s tím, že jsme si v Dražicích v restauraci Zlatá brána na 28. kilometru udělali přestávku na kofolu, polévku či přímo polední jídlo. V Táboře jsme nejdřív v místní části Klokoty sjeli k významnému poutnímu místu – kostelu Nanebevzetí Panny Marie, které na některé zapůsobilo skutečně magicky, abychom pak sjeli a seběhli po kamenném schodišti k Tismenickému potoku, který nás po vedlejší cyklostezce krátce přivedl k zážitkovému skanzenu a restauraci Housův mlýn, ve kterém mimo jiné sídlí tradiční husitská hospoda, a tak jsme neváhali a u třináctky místního moku se ponořili o šest století dozadu, kdy se tudy místo současných elektrokol proháněly maximálně vozové hradby s ostřelovacími praky, tzv. trebuchety, jehož jeden exemplář stál přímo před hospodou. Posilněni jsme pak před druhou hodinou vystoupali na táborské Žižkovo náměstí, kdy jsme si dali hodinu rozchod, který někdo využil na občerstvení v rázovitých hospodách, jiní si prohlédli centrum historického města tvořící památkovou rezervaci s pomníkem husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, budovou staré radnice, kostelem Proměnění Páně a jeho 87 metrů vysokou vyhlídkovou věží, na jejíž vyhlídkovou plošinu někteří po 250 schodech vystoupali, aby se mohli pokochat nádhernými výhledy na jižní Táborsko a tzv. Českou Sibiř na severu k Miličínu a Voticím. Před třetí hodinou jsme pak sjeli k věži hradu Kotnov a k Lužnici, abychom podél pravého břehu řeky, která se v Táboře stáčí zpět k jihu a vlévá se v Týnu do Vltavy, a cyklostezky Lužnice přejeli do sousedního Sezimova Ústí, kde jsme si chtěli v místním parku prohlédnout vilu, hrobku a památník druhého československého prezidenta, Dr. Edvarda Beneše. Ovšem parčík byl celý obehnán plotem a uzamčen a na vstup upozorňovala jen malá papírová cedulka se šipkou směřující na druhou stranu. Nakonec se k vile dostala jen malá skupina děvčat, ostatní se už dolu nevraceli a pokračovali v pokročilém odpoledni dále. Bylo by nicméně na zvážení upozornit na celou situaci nového ministra kultury Zaorálka, aby byl objekt, který je momentálně ve správě Úřadu vlády ČR, pohodlně veřejnosti zpřístupněn vstupem do parku alespoň pro vnější ohlídku. Následně jsme tedy dorazili do dalšího města v táborské aglomeraci – průmyslové Plané nad Lužnicí, kde jsme uhnuli od Lužnice a zvlněnou krajinou přes Košice, Myslkovice a Sedlečko se k řece vrátili opět v historické Soběslavi s hradem a gotickým kostely svatého Petra a Pavla a svatého Víta, v jehož středověkém centru vedle kulturního domu jsme si udělali poslední zastávku na občerstvení. Ze Soběslavi jsme se pak docela prudce vyšvihli po vedlejší silnici do Nedvědic k vrchu Chrastina (514 m. n. m.) a přes Debrník s dalším krásnou venkovskou usedlostí blatského typu dorazili na závěr po šotolinové zkratce před večeří do Hlavatec. Některým byl řízek se šťouchanými bramborami přinesen v kastrolu rovnou do hospody.       

               Ve středu jsme realizovali zamýšlený výlet do hor. Původně byla v plánu Šumava a přejezd od Strážného přes pramen Vltavy, Kvildu a Rejštejn do Sušice s možnou prohlídkou hradu Rabí, ovšem kvůli délce a náročnosti trasy i přejezdu jsme se nakonec přiklonili pro naoko „měkkčí“ variantu, a to Novohradské hory. Po 90-kilometrovém přejezdu přes Veselí nad Lužnicí, České Budějovice a Kaplici jsme kolem půl dvanácté vystartovali z Benešova nad Černou (650 m), městečka s cca 1,5 tisíci obyvateli, z něhož byla po druhé světové válce odsunuta početná německá menšina a jedná se o poslední významnou obec před rozsáhlým územím Novohradských hor a rakouskou hranicí. První část trasy představovalo náročnější a táhlé stoupání smrkovým lesem po asfaltce přes Kuří úbočím Lužnického vrchu (907 m) do osady Lužnice (825 m), ve kterém si Jura čekáním na pomalejší udělal krátkou zacházku do lesa a nestačil se divit, jaké obrovské exempláře kovářů, smrkáčů, masáků či holubinek rostou téměř u cesty. Z Lužnice jsme pak sjeli do poslední obce s obecním úřadem a poštou před rakouskou hranicí, Pohorské Vsi (750 m) s kostelem svatého Linharta, ze které pak následovalo pozvolnější stoupání majestátným lesem okolo přes Uhliště a kolem tábořiště na Leopoldově proti proudu Pohořského potoka až k penzionu Baronův Most kousek od silnice, poslední možnosti občerstvení na našem území, které jsme samozřejmě využili a ke středečnímu obědu se tak většinou podávaly knedlíky s uzeným či plněné borůvkami a sypané mákem, jako nápoj pak převládala plzeňská dvanáctka. Ř8dně posilnění jsme pak pokračovali dále do kopce přes pásmo rašenilišť, ve kterém si třeba Zbyšek s Pavlou dopřáli koupel a náramně si ji pochvalovali, až do poslední české osady, Pohoří na Šumavě (930 m), jehož dominantu tvoří kostel Panny Marie z roku 1779, který po odsunu Němců, tvořících dominantu zdejšího obyvatelstva, a vyprázdnění vesnice, komunisty předurčené k postupnému zániku, velmi chátral až do roku 1999, kdy spadla jeho věž a zbortila střechu celé chrámové lodi. Zůstal nicméně stát tzv. presbytář, ve kterém se pořádají kulturní akce směřující k postupnému oživení kostela a celého Pohoří. Z Pohoří jsme se podél státní hranice stočili k severu a nejdříve po asfaltové a následně šotolinové svážnici sjeli podél Lužnice, která pramení 1,5 km za Pohořím na rakouském území jako řeka Lainsitz, na bývalé Stříbrné Hutě (720 m) přímo na státní hranici, ze kterých opět následovalo táhlé stoupání loukami a lesem po šotolině až na bývalou Terčí Huť (848 m) na úbočí Stříbrného vrchu (936 m) s přírodní rezervací Pivonické skály, pod nimiž se již nachází národní přírodní rezervace Žofínský prales, kterou jsme při sjezdu od Huťského rybníka těsně míjeli, abychom dorazili k lesnímu penzionu Žofín (745 m) s malým jezírkem, kde opět následovalo občerstvení s koupáním podle libosti. Z Žofína jsme museli po lesní asfaltce podstoupit ještě jedno náhlejší stoupání, abychom sjeli do Černého Údolí (700 m), ze kterého jsme se ještě kousek museli vyšvihnout na silnici od Pohorské Vsi, po které jsme již pohodlně sjeli místy s pěknými výhledy zpět do Benešova nad Černou. Cesta se nám časově pěkně natáhla, takže prodloužení etapy na Doudlebsko přes Trhové Sviny a kolem Žižkova památníku na Trocnově ke klášteru do Borovan si necháme na příště. Úsek jsme si však prohlédli, neboť jsme tudy projížděli zpět autobusem ve směru na Třeboň a Veselí nad Lužnicí. Po večeři nás většina zamířila do hospody na odvetné utkání Ligy mistrů mezi Slavií a CFR Kluž, kde Rumunům vytvořil předseda doslova domácí prostředí, byť z toho zejména někteří místní štamgasti byli zcela zoufalí, ovšem bezmocní.                            

                Ve čtvrtek jsme využili naložená kola ve vleku po návratu z Novohradských hor i západního větru do zad a vydali se autobusem do Strakonic. Za zmínku stojí přejezd „Duhového mostu“ v Bechyni, unikátní železobetonový most z let 1926-1928 překlenující Lužnici. Bechyňský most „Duha“ (Bechyňská duha) je sdruženým mostem pro silniční i železniční provoz, vede po něm silnice II/122 Týn nad Vltavou-Bechyně-Opařany a železniční elektrická dráha Tábor-Bechyně. Železniční kolej je umístěna ve východním okraji vozovky. Po dobu průjezdu vlaku je zastavena silniční doprava směrem od Týna nad Vltavou do Bechyně přejezdovým zabezpečovacím zařízením bez závory, jako by šlo o železniční přejezd, opačný směr silniční dopravy není průjezdem vlaku dotčen. Roku 2014 byl most prohlášen národní kulturní památkou. V letech 1902–1903 byla zbudována mezi Táborem a Bechyní první elektrifikovaná trať, kterou projektoval Ing. František Křižík. Konečná stanice v Bechyni však byla tehdy zbudována před městem, na levém břehu Lužnice (město Bechyně leží na pravém). A tak cestující podstupovali od nádraží nebo naopak asi 2 až 3 km drožkou nebo pěšky cestu dolů do místní části Zářečí a tam přes jen dva metry široký most s nosností 3 tuny opět cestu nahoru. Během ani ne dvaceti let se zde projevila naléhavá potřeba jiného propojení břehů Lužnice – novým mostem pro železnici a také silniční provoz. Most se klene nad řekou ve výšce 60 metrů, je dlouhý zhruba 190 metrů a široký 9 metrů. Díky svému majestátnímu oblouku nad zařízlým údolím bývá označován jako duhový most. V Písku jsme pak i s vlekem vjeli do centra města, abychom z Nového mostu mohli obdivovat krásu kamenného mostu přes Otavu, dosud nejstaršího stojícího kamenného mostu v Čechách. Vystavěla ho královská písecko-zvíkovská stavební huť nepochybně ještě před koncem 13. století. Má sedm oblouků, délku 110 metrů a šířku 6,5 metru. Na obou březích býval opatřen obrannými věžemi. Levobřežní padla za oběť povodni v roce 1768, druhá věž zvýšeným nárokům na provoz v roce 1849. Most je vyzdoben kopiemi barokních soch - sv. Jana Nepomuckého s anděly, sv. Anny, sv. Antonína Paduánského a Kalvárie. Jediný Kristus na kříži, dílo místního cínaře Václava Hanzla z roku 1791, byl do orkánu v lednu 2007 originálem. Most je národní kulturní památkou. Během staletí musel mnohokrát čelit velkým povodním, např. v roce 1432, kdy se přes něj valila voda a strhla zábradlí. Velká povodeň způsobená dřenicí (nahromaděním ledových ker při prudkém oteplení v zimě) v roce 1768 strhla nejen již zmíněnou levobřežní věž, ale poškodila i oblouky. Jedna z největších povodní postihla město v srpnu roku 2002. Hladina řeky vystoupila zhruba o 8,5 metru a průtok vody se zvýšil více než padesátkrát. Most zcela zmizel pod vodou a jeho kamenné zábradlí skončilo v korytě řeky. Rekonstrukce přišla okamžitě po opadnutí vody a most se brzy zaskvěl v nové kráse. Po příjezdu do Strakonic jsme zaparkovali u krytého bazénu a krátce přejeli ke Strakonickému hradu s typickou věží, Rumpálem, kde jsme se zastavili v informačním středisku pro razítka či vizitky, a pokračovali okolo vlakového nádraží na Otavskou cyklostezku, po které jsme po počátečním stoupání nad Strakonice v pohodě přejeli přes Hajskou a Čejetice do Sudoměře, u které se 25. 3. 1420, tedy téměř před šesti sty lety odehrála slavná bitva.   Bojovalo zde vojsko Jana Žižky z Trocnova se svou asi 400 člennou skupinou (převážně žen a dětí) proti asi 2000 přesile královského vojska (železní páni) a strakonických křížovníků. Střetnutí obou protivníků bylo první větší bitvou husitských válek a předznamenalo směr, kterým se dále vyvíjelo husitské vojenství. Na tomto místě byl na počest vítězství postaven roku 1925 památník Jana Žižky, u něhož jsme se společně vyfotili. Dále jsme pak pokračovali po cyklostezce č. 1147 téměř bez převýšení přes Ražice a Heřmaň k Benešovskému mlýnu na řece Blanici, romantickém místu s mlýnským kolem a hastrmanem, kde se krátce po poledni nikdo nezdržoval, a tak jsme tady docela nerušeně a rychle poobědvali pokrmy, které hospodské zřejmě zůstaly z předchozího hodování, ačkoliv ta původně nahlášený stav jednotlivých jídel neustále navyšovala. Přestože po vydatném obědě v úmorném dusnu téměř každého přepadal spánek, byli jsme nuceni pokračovat dále přes Maletice a okolo tvrze Klokočín směrem k Protivínu, který jsme objížděli kolem pozůstatku hradu a kostela svatého Havla v Myšenci, kde začala trasa prvně stoupat, a po krátkém sjezdu do Žďáru jsme permanentně stoupali přes Nuzov a konec Pasek až do sedla (510 m) mezi Paseckým vrchem (625 m) a Chlumem (571 m) v přírodním parku Písecké hory, ze kterého následoval prudký sjezd do Albrechtic nad Vltavou, ovšem poté další táhlejší stoupání až po odbočku na rozhlednu na Vysokém Kamýku (627 m). Krátce po sjezdu z lesa se nám otevřely nádherné výhledy na Střední Povltaví a k Temelínu, přehoupli jsme se přes Všeteč a Všemyslice do Bohunic, abychom ještě krátce vystoupali na úbočí Červeného vrchu (479 m) s vysílačem a po dvojím přejetí současné vlečky do JE Temelín sjeli do Týna nad Vltavou, kde jsme zastavili na náměstí Míru před kostelem svatého Jakuba a na rohu v cukrárně si dali jako poslední doping výbornou zmrzlinu a kávu, či na nábřeží ochutnali něco v místních hospůdkách. Někteří se pak nechali naložit na parkovišti pod silničním mostem přes Vltavu Jirkovi do autobusu, většina ovšem pokračovala dále na kolech výšvihem nad Týn, sjezdem přes Širočiny k Židově strouze, posledním výšvihem nad Březnici a dále přejezdem okolo bývalého vojenského bechyňského letiště, které je od roku 2017 využíváno stroji letecké záchranné služby, přes Sudoměřice u Bechyně a zámek Černice zpět do Hlavatec.

               V pátek jsme opět nasedli rovnou na kola v Hlavatcích a záměrem bylo podívat se do Bechyně, přejet podél Lužnice do Týna nad Vltavou a poté pokračovat po Vltavské cyklostezce přes Hlubokou nad Vltavou do Českých Budějovic. Některé převezl Jirka do Bechyně či až do Týna nad Vltavou autobusem, ostatní se do Bechyně přehoupli přes Vyhnanice, které jsou spolu s Debrníkem součástí Hlavatec, Přírodní park Černická obora, který je tvořen smíšeným lesem obklopujícím zámek Černice s golfovým hřištěm, Bechyňskou Smoleč, Černýšovice a Hutě, ze kterých jsme sjeli k Lužnici, tu překonali po úzkém mostku a tradičně následoval ostrý výšvih nahoru. Do v současnosti lázeňského města, které bylo dříve před Českými Budějovicemi centrem Jihočeského kraje podobně jako Písek (ten oficiálně centrem Prácheňského kraje), jsme přijeli z Hlavatec za 45 minut, tedy 15 minut před desátou a dali si hodinový rozchod na obeznámení se s cennými památkami tohoto lázeňského městečka. Město bývalo tradičně sídlem Rožmberků, ale po smrtí staršího bratra Viléma Petr Vok, jenž zdědil celé rožmberské panství, ovšem též včetně dluhů po Vilémovi, musel roku 1596 nedobrovolně obětovat Bechyni rodu Šternberků. Dominantu náměstí T. G. Masaryka tvoří kostel svatého Matěje z konce 13. či počátku 14. století, který však během staletí prošel řadou přestaveb, tudíž dnes prezentuje nejvíce slohových prvků z období baroka. Někteří též vystoupali na 36 metrů vysokou kostelní věž, která skýtá nádherné pohledy na Táborskou pahorkatinu. Jižně od náměstí je situován bechyňský zámek, původně přemyslovský hrad z 2. poloviny 13. století přestavěný v 2. polovině 16. století za Petra Voka z Rožmberka na renesanční zámek. V bývalém zámeckém pivovaru jsou pak umístěny výstavní expozice keramiky Alšovy jihočeské galerie, tvořené převážně exponáty z mezinárodních keramických sympozií. Z dalších nejvýznamnějších památek je třeba jmenovat klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, vévodící skále nad Lužnicí, jenž vznikl v roce 1491, a pohledy na něj od zámecké zahrady jsou skutečně nádherné. Prohlídku pětitisícového městečka jsme zakončili v kavárně na náměstí, kde nás turečtí podnikatelé dokonale svlažili ledovou kávou a též větrníky, špičky či medovníky byly vynikající. Před jedenáctou jsme tak vyrazili směr Týn nad Vltavou. Po počátečním sjezdu z Bechyně následoval výšvih do Hvožďan, ze kterých jsme sjeli k Lužnici a po pěšince kolem řeky přejeli přes Rosín do Kolodějí nad Lužnicí na silniční most, kde jsme se rozhodli, že se podíváme také k soutoku Lužnice s Vlavou a riskneme cestu po turistickém chodníku. Tu nám však po chvíli zkřížila skála padající přímo do řeky, kterou bylo nutné obejít, a tak jsme po skalním výběžku přenášeli kola a asistovali děvčatům s jejich podstatně těžšími elektrickými prostředky. Nakonec jsme však po chodníčku zvedajícím se vysokou nad řekou pěšky či v sedle soutoku Lužnice s Vltavou s boží mukou sv. Jana Nepomuckého na břehu zdárně dosáhli. Po nezbytném odfocení jsme pokračovali po zpevněné cestě zprvu do kopce k přírodovědnému muzeu Semenec a stejnojmenné rozhledně, kde na místě původní dřevěné rozhledny z roku 1930 byla postavena betonová stavba, tyčí se do výšky 5 metrů. Z vyhlídkového ochozu jsme se tak včetně přítomných svatebčanů pokochali krásnými výhledy na řeku Vltavu, město Týn nad Vltavou a v dáli na JE Temelín. Z rozhledny jsme pak krátce sjeli do Týna nad Vltavou, kde jsme poobědvali v Zámecké restauraci. Na jídlo jsme však museli delší dobu čekat, takže jsme se u barokní kašny na náměstí míru sjeli až po půl třetí a rozhodovali, co dále. Oproti původnímu plánu jsme se rozhodovali vydat se do Holašovic, které bychom jinak už nenavštívili, Pavla se Zbyškem a Peťou Čajkou pokračovali dle původního plánu po Vltavské cyklostezce na Hlubokou nad Vltavou a do Českých Budějovic, kam to měli zhruba stejně daleko jako zbytek do Holašovic, nakonec se za nimi vydali i Jenda Petr se Štefanem Urbánkem a Luďkem Gottliebem, o nichž však ostatní nevěděli, tak jsme se nakonec pro ně vraceli z Holašovic do Budějovic ke sportovní hale autobusem, po Vltavské cyklostezce už dopoledne vyrazili z Týna nad Vltavou Lišičtí a Šupálkovi. Cesta z Týna nad Vltavou k největší vesnické památkové rezervaci selského baroka vedla nejprve produkt stoupáním po budějovické silnici za plného provozu, ovšem naštěstí s širokým bočním pruhem pro cyklisty na kruhový objezd nad městem, kde jsme uhnuli směrem k Temelínu, abychom k věžím naší druhé jaderné elektrárny dorazili opět na horizontu kopce. Elektrárna je častým terčem kritiky ze strany českých i zahraničních ekologických organizací a hornorakouské vlády, kvůli čemuž je jedním z důležitých témat česko-rakouské politiky. Její výstavba započala v roce 1985, s datem dokončení v roce 2002 však jde o jednu z nejnověji dostavěných jaderných elektráren v Evropě. V bezprostřední blízkosti Jaderné elektrárny Temelín stojí renesanční zámeček Vysoký Hrádek. V jeho prostorách neuvidíte nic z toho, co se v zámcích obvykle nachází, a přesto se stal turistickým cílem jihočeského regionu. Právě sem je totiž umístěno informační centrum temelínské elektrárny, jehož důkladná prohlídka však zabere téměř půlden, tak si ji necháme na jindy. Od JE Temelín pak cesta ubíhala podstatně rychleji. Nejprve jsme po silnici II/122 sjeli z kopečka přes Kočí, Dříteň a Nákří do Dívčic, odkud jsme pak pokračovali po cyklostezkách vedených po silnicích třetí třídy malebnou jihočeskou krajinou okolo Zbudovského rybníka do Zbudova, dále přes Plástovice s nádhernou vesnickou památkovou rezervací se staveními se zdobenými štíty a vjezdovými branami do Vlhav, přes další obec s unikátně zachovalým souborem staveb, Malé Chrášťany, do Tupes a přes Radošovice a Strýčice do Záboří, dochovanou vesnici návesního půdorysu s návesní kaplí sv. Floriána, kovárnou a zděnými stavbami selského baroka, kde malebnost návsi dokresluje potok se stromořadím a výklenkovou kaplí sv. Jana Nepomuckého. Rychlému přejezdu přálo i to, že se zde od Týna nacházela první otevřená hospoda, a to stylově v místním selském stavení. Možností občerstvení jsme nepohrdli, jelikož nás na závěr čekalo dvojí stoupání, abychom kolem rybníka Roubíček vystoupali do Holašovic, uceleného souboru vesnické lidové architektury s náročnou výzdobou průčelí, zapsaného na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dorazili jsme akorát včas, jelikož dvě zdejší restaurace zavíraly v 18 hodin, Jihočeská hospoda pak byla od 18 hodiny uzavřená pro soukromou akci. Prošli jsme se tak celou návsí a stačili pohovořit i s místními občany, obec na nás učinila skutečně silný dojem. Po příjezdu a večeři jsme se pak rychle osprchovali a zamířili do zdejšího kulturního domu spojeného s hospodou, kde místní chlapi v rámci ochotnického divadla připravili pro místní i přespolní spoluobčany vystoupení, když nacvičili provedení Smoljakovy a Svěrákovy hry v rámci Divadla Járy Cimrmana – Vražda v salonním coupé. A tak se (dobrovolně) vyprodaný 400-místný sál náramně bavil. Je skutečně náramné, když v obci s 380 obyvateli (spolu s Debrníkem a Vyhnanicemi) se místní věnují všelijakým aktivitám, v sobotu museli představení pro značný úspěch a omezenou kapacitu kulturáku opakovat.  

               V sobotu jsme využili naložených kol ve vleku z Novohradských hor a ohlášeného jihovýchodního větru a s cílem uspokojit požadavky ostatních, abychom si prohlédli jednu z perel Jižních Čech, Třeboň a ochutnali místní gastronomii, vyrazili jsme naloženi do Chlumu u Třeboně. Někteří pak vystoupili až v Třeboni a do příjezdu hlavní skupiny si udělali detailnější prohlídku města, Zbyšek s Pavlou a Peťou pak vyrazili z Třeboně na Hlubokou a domů do Hlavatec. V Chlumu jsme vyložili kola u rybníka Hejtman a přejeli přes obec zvlněně po silnici do sousední Lutové, ze které jsme se stočili k západu a po žluté TZ lesními cestami CHKO Třeboňsko v povodí Lužnice mezi rybníky a mokřady přejeli okolo rybníků Starý hospodář a Podsedek k Dlouhému mostu a Novořecké baště, od níž jsme přímo přes rozcestí U Modré stoky projeli do Třeboně, kde jsme vyjeli u místních lázní a projeli Hradeckou bránou do centra na Masarykovo náměstí, abychom si dali hodinu a půl volna na prohlídku města a oběd. Jelikož už bylo pořádné vedro, tak jsme neváhali a ihned se vydali někam svlažit. Někteří zamířili do známé samoobslužné hospůdky Bistro U Kapra, další se vrátili na počátek Třeboně a zasedli do restaurace U Vodníka. Podával se candát, kapr či vepřová panenka a vše se zapíjelo téměř výhradně místním Regentem. Po obědě následovala prohlídka města, někteří se projeli i kolem rybníka Svět ke Schwarzenberské knížecí hrobce. Na Masarykově náměstí s mariánským sloupem zase někteří vystoupali na 31 m vysokou vyhlídkovou věž staré radnice, aby si dopřáli nádherné pohledy na Třeboň a okolí. Před odjezdem jsme se ještě osvěžili ledovou kávou či zmrzlinou a po půl druhé se vydali na cestu „k domovu“. Z města jsme vyjeli na cyklostezku č. 122, po níž jsme postupovali v podstatě po rovince podél silnice do Břilic a dále po silnicích III. třídy přes Dunajovic do Horních Slověnic, kde jsme za hospůdkou Na Kopečku uhnuli doleva a severně po šotolinové cestě přejeli k bufetu u rybníka Dvořiště, třetího největšího rybníka Třeboňska a čtvrtého největšího v Jižních Čechách.  Byl dobudován v roce 1367 za vlády Karla IV svým majitelem Ješkem z Kosovy Hory (tradiční místo kontroly pochodu Praha-Prčice již před Prčicí). Tímto se zároveň řadí mezi nejstarší české rybníky. Horko bylo velké, tak nám přestávka u studeného nápoje v letním altánku přišla vhod, přestože teda cena za půllitr malinové limonády 41 Kč byla už dosti nekřesťanská. Odpočati jsme pak přejeli do Smržova a po žluté TZ lesní cestou do Záblatí k Záblatskému rybníku, který je pátým největším rybníkem na Třeboňsku, byl vybudován v roce 1475 Zdeňkem ze Šternberka a patří k nevýnosnějším třeboňským rybníkům. Dále jsme pak po silnici přejeli přes Lhotu do Bošilce, kde jsme pouze tři chlapi zahnuli doprava k Bošileckému rybníku, abychom mohli spatřit původně gotický kamenný most nad propustí rybníka, který je pravděpodobně oním mostkem, o kterém se zpívá ve známé jihočeské písni „Na tom bošileckým mostku, hrály tam dvě panny v kostku …“. Nicméně Tonda Pospíšil v rámci svého lovu kešek přejel kousek za Bošilcem na jiný most, po kterém ještě do roku 1992 vedla hlavní silnice z Prahy do Budějovic, tento kamenný most byl postaven v letech 1753-1755 při stavbě bývalé císařské silnice mezi zmiňovanými městy a jedná se o druhou, méně pravděpodobnou varantu, kde oné panny měly v kostku hrát. Jinak ještě stojí při výjezdu z Bošilce za povšimnutí nádherné selské stavení a u rybníka kostel svatého Martina z roku 1210, doplněný věží z roku 1836, který se pyšní rokokovou kazatelnou ve tvaru velrybí tlamy z postříbřeného dřeva, která sem byla převezena z třeboňského kláštera. Z Bošilce jsme pak přejeli po silnici okolo Sedlíkovic do Dolního Bukovska a zastavili na občerstvení na návsi u rodinného pivovaru Bukovar, kde nám mladá paní vrchní, zapadajíc do vesnického baroka svou postavou „krev a mléko“, natočila poněkud zvláštní dvanáctku, a to do 4 dcl poháru jako v Itálii. Dořítil se sem za námi také náš noční instalatér, Tonda Mikl, který kolem deváté vystartoval ze znojemského nádraží a na trase přes Jemnici, Dačice, Kunžak, Jindřichův Hradec a Veselí nad Lužnicí najel na své silničce okolo 130 km. Společně jsme pak po přestávce vystoupali na Horní Bukovsko, ze kterého jsme naopak postupně sjeli přes Zálší, Klečaty a Komárov do Svinek, všechno to obce s typickým vesnickým selským barokem blatského typu. Na závěr již následoval známý přejezd mezi Novým a Rytířským rybníkem do Hlavatec. 

               V neděli po snídani a ukončení ubytování jsme se v devět hodin vydali na etapu do Vlašimi, kterou jsme zamýšleli na první den, ale předpokládaný jihozápadní vítr změnil naše původní plány. Někteří už po týdenním bikování šetřili své nohy a nechali se se zastávkou v Mladé Vožici přepravit do Vlašimi autobusem. Cyklisté tedy po přehoupnutí se do Želeče pokračovali zvlněným terénem s pravidelnými sjezdy do obcí a výjezdy z nich přes Oboru, Maršov a Lom do Větrov, kde jsme si udělali krátkou zajížďku k rozhledně Hýlačka. Vzdušná kovová konstrukce podle návrhu architekta Davida Grygara byla postavena v roce 2015 na místě původní vyhořelé dřevěné rozhledny, která měla tvar husitské hlásky a někdo ji na Silvestra úmyslně podpálil. Po zdolání 136 schodů ve výšce 25 metrů nad zemí se nám rozprostřel nádherný výhled na město Tábor a přilehlé okolí. Rozhledna je ve správě KČT Tábor a před vstupem je umístěn elektronický turniket, který po oficiální otvírací době v 10 hodin pustí návštěvníka za vhozenou dvacetikorunu.  Z Větrov jsme pak krátce přejeli do dalšího táborského předměstí Horky, ze kterých jsme sjeli do Tábora k Lužnici, po nábřeží pokračovali k jezu Přibík a Údolní ulicí vystoupali směrem k železniční stanici a vydali se od čerpací stanice Shell směrem na Mladou Vožici. Nejdříve jsme postupovali po hlavní silnici II/137, když jsme po výjezdu nad Tábor a po přejezdu přes dálnici D3 sjeli do Záluží a Hlinic, ze kterých jsme odbočili doleva a lesní silnicí přijeli na křižovatku s další vedlejší silnicí, po které byla vedena cyklostezka č. 1177, po níž jsme nejdříve sjeli do Jeníčkovy Lhoty, pak přejeli do sousedního Podolí, ze kterého následovalo táhlé stoupání až na vrch Malenín (567 m), z něhož jsme si pak vychutnali padák přes Hlasivo a Starou Vožici do Mladé Vožice, kde už parkoval Jirka s autobusem a ostatní členové naší výpravy se procházeli po městě, či se jen tak povalovali na louce před autobusem. My jsme zastávky v Mladé Vožici využili na nedělní oběd a zastavili jsme na něj v restauraci Na Růžku před Morávkovým náměstím s kostelem svatého Martina a zdejším zámkem. Sice jsme si nejdříve museli jídlo po obsluze vyloženě vyžádat, ovšem po chvíli nám byly přineseny výborné pokrmy od svíčkové přes rostbífy, kačeny až po topinky. Opět tak předurčeni spíše k odpolední siestě jsme zasedli do kol, sjeli na konec Mladé Vožice a po silnici II/175 a cyklostezce č. 1177 se přehoupli do Šebířova, kde od kostela svatého Havla následoval opět serpentinový sjezd a pozvolný přejezd po proudu Blanice a kolem Zlatohorského rybníka do Kamberka s jednou z nejstarších tvrzí nad Podblanicku. Dále jsme přejeli do Předbořic, z nichž jsme se přehoupli do poslední významnější obce před naším cílem, Louňovic pod Blaníkem. Při zastávce na náměstí Jana Žižky jsme tak měli jako na dlani protější rozhlednu na Velkém Blaníku (638 m). Závěr z Louňovic po silnici II/125 a cyklostezce č. 1177 proběhl klasicky – nejprve výjezd nad obec, poté sjezd k Podlouňovickému mlýnu k Blanici, následně tahák až na vrchol kopce Na Homolce (452 m), prudký sjezd do Kondrace, výšvih již za bouřkových mračen na úpatí Jinošova (502 m), sjezd k rybníku s poetickým názvem Utopenec, poslední výjezd k místní hvězdárně a sjezd do Vlašimi k autobusovému a vlakovému nádraží, kde nás čekal Jirka s autobusem. Po nakládce kol jsme krátce přešli do restaurace Na Mlíkárně, kde jsme si dopřáli závěrečné občerstvení v podobě piva, ledové kávy či zmrzlinového poháru. Na rozchod jsme si dali hodinu, ovšem po půl čtvrté se strhal prudká bouře, takže nás Jirka musel nakonec v restauraci naložit, za což byl velmi vděčen, neboť musel z ulice vycouvat zpět na hlavní silnici plnou provozu, navíc s železničním přejezdem. Zvládl to však bravurně, a tak jsme se před půl osmou dostali šťastně domů do Hodonína, včetně výměny roztrhané pneumatiky na vleku v Břeclavi, kde jsme na čerpací stanici u TESCA vysazovali některé naše kolegy.  

                Za uplynulý týden jsme se již podle výše uvedeného popisu zájezdu dostatečně obeznámili s přírodou a pamětihodnostmi Jižních Čech v oblasti mezi Táborskem, Píseckem, Českobudějovickem a Třeboňskem a podařilo se nám navíc zavítat do Novohradských hor. Denní etapy v průměru kolem 70 km byly dostatečné na to, abychom se řádně projeli, ale také si učinili zastávky na odpočinek a prohlídku projížděných míst. Poděkování zaslouží všichni účastníci zájezdu za předváděné výkony a skvělý kolektiv, obzvláště Alenka Zubatá za pomoc při organizaci a vedení zájezdu, Petrové Čajka s Popelkou za zajišťování konce skupiny, děvčata z místní kuchyně za naplnění našich hladových žaludků, hospodská Věra za přísun kvalitního plzeňského moku, Tonda Pospíšil za tradiční večerní zpěvy při kytaře a samozřejmě Jirka Kopeček za profesionální výkon při zajištění bezpečné a rychlé přepravy včetně nakládky a vykládky kol, díky které jsme se mohli přesouvat do vzdálenějších regionů. Na příští rok určitě vymyslíme něco podobného, ať už to bude do Čech či na Slovensko nebo do některé z alpských oblastí, v úvahu například přicházelo okolí jezera Lago di Garda a oblast Trentina či podhůří Julských Alp ve Slovinsku.

                Na počest všem zúčastněným zapsal vedoucí zájezdu, Jura Michenka.     

Dnes si za krásného počasí, 13 lidí vypravilo do Jevišovky na Chorvatské hody.Bylo to moc pěkné .Ušli jsme 6 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.

               Počátkem druhé poloviny srpna vyrazilo 31 nadšenců vysokohorské turistiky včetně vedoucích Jury Michenky a Jendy Čecha a řidiče Jirky Kopečka do italských Dolomit s ubytováním nad střediskem Falcade v rezidenci Sussy v nadmořské výšce 1890 m. Přes jisté počáteční peripetie z předvídaného vývoje počasí a zacházkami na stravování přes kopec do 2 kilometrů vzdálené chaty Le Buse, jelikož na Sussy nefunguje v posledním období kuchyně a klienti si připravují stravu samostatně v kuchyňkách na apartmánech, se zájezd vydařil skvěle, a ten, kdo se nad účastí na zájezdu do poslední chvíle rozmýšlel vzhledem k tomu, zdali bude pěkně nebo nebude anebo či se ostatní stihnou po snídani vykadit do 20 či 40 minut a zůstal nakonec doma, může pouze litovat. Zájezd byl koncipován tak, aby si z něj každý odnesl nádherné zážitky a poznal krásu jedné z nejatraktivnější oblasti Alp při současném zachování maximálně možné bezpečnosti účastníků vzhledem ke každodenně předvídaným bouřkám na vyhlášeném horském serveru Bergfex a nešťastným událostem, které se přihodily v Západních a polských Tatrách.  Jedinou samostatnou jednotkou zůstal prakticky Honza Lunga, jenž se zaměřil na průzkum místních vesnic a vyrazil s námi společně na túru až v pátek do údolí Fassa.   

                V sobotu jsme se cestou zastavili v hlavním městě Korutan Klagenfurtu (česky Celovci) s výraznou slovinskou menšinou a udělali si cca 8-kilometrovou procházku přes centrum města k jezeru Wörthersee, které skýtá s přilehlým lesoparkem místním občanům a jiným návštěvníkům kromě možnosti koupání, které někteří z nás využili, též skvělé příležitosti pro ostatní sportování. Po příjezdu před osmou hodinou jsme od silnice vystoupali na chatu Le Buse na večeři, kde nám byly s polévkou podány lasagne, a poté po čelovkách přešli na Sussy a ubytovali se.

                V neděli jsme se rozhodli vyrazit do přírodního parku Parco Naturale Paneveggio – Pale di San Martino a po 4-kilometrové procházce na snídani, která byla na Le Buse připravena na 8:30, po návratu přejeli po silničkách nekonečných serpentin přes horské průsmyky Passo di Valles (2031 m) a Passo Rolle (1972 m) do 24 km vzdáleného San Martina di Castrozza, z něhož jsme kabinkou a gondolou vyjeli před jedenáctou na horní stanici a chatu Ristorante Rosetta (2633 m), od které jsme se krátce vyšplhali k vrcholovému kříži na Cima Rosetta (2743 m) s úžasnými výhledy na Cimon della Pala (3184 m), Cima di Vezzana (3192 m), Croda di Pala (2959 m) a ostatní velikány. Po výhledech jsme seběhli k chatě Rifugio Rosetta Giuseppe Pedrotti (2581 m) a po krátkém občerstvení jsme pokračovali stoupáním vysokohorským terénem s nádhernými pohledy na Cima Corona (2768 m) k našemu zamýšlenému cíli, Cima di Fradusta (2939 m), kam bychom nakonec určitě dorazili, pokud bychom se ráno nemuseli zdržovat se snídaní na sousední chatě. I proto jsme se si na další dny nechali připravit snídaňové balíčky, ovšem určitě jsme přitom netušili, že jejich složení bude prakticky totožné či spíše se snižujícím se obsahem a nutriční hodnota nebude postačovat ani na svačinku žáka prvního stupně základní školy. A tak se do nepříjemné situace ve středu po večeři hereckou vložkou ala David Copperfield obul Darek Pivka a následně Eva Lupačová jakožto profesionálka z oboru udělala provozní zařízení přednášku, jak by přinejmenším snídaňový balíček měl vypadat a jaké hodnoty splňovat. Jako bojkot celé situace jsme čtvrteční balíček odmítli převzít, a tak se náprava dostavila okamžitě – na pátek jsme si mohli do balíčku přibalit potraviny z rozšířeného výběru a sobotní snídaně před odjezdem byla skvělá včetně nabídky zákusků a sladkého pečiva či jogurtů a másla, které zpočátku před námi jakoby tajili. Ale dále k nedělní nádherné túře – od chaty Rifugio Rosetta G. Pedrotti jsme postupně přelezli až do sedla Passo Pradidaldi Basso (2658 m), kde jsme se rozhodli vzhledem k pokročilé době další přechod zakončit a zahájit sestup do údolí Val Pradidali, který následoval po suťovitém chodníku č. 709, a tak jsme byli velmi rádi, když se před námi po nekonečném přeskakování skalních bloků zjevila chata Rifugio Pradidali (2278 m), od níž po krátkém občerstvení následoval další prudký a v závěrečný fázi i jištěný sestup na Pedemonte  k dolní stanici nákladní lanovky na chatu a nakonec sestup kosodřevinou a lesem závěrem údolí Val Pradidali k chatě Cant del Gal (1180 m). 1 500 výškových metrů dalo některým při sestupu vysokohorským terénem zabrat, proto jsme z cíle vyjížděli až po půl deváté, v San Martinu pak přibrali pětičlennou skupinu „ferrata“ (Jirka Půček, Jirkové Marákovi a Martin a Dáša Kočtářovi), která se vydala na zajištěnou stezku Bolver-Lugli s výstupem k bivaku Fiamme Gialle (3005 m) pod Cimon della Pala (3184 m) a pod plachtou třepoucího se Honzu Lungu, který byl zážitky ze San Martina už skutečně nabažen do plnosyta, večeře (smažený řízek a hranolky) se tak podávala po desáté hodině na pokoji č. 16 u vedoucího zájezdu.

                Pondělní program jsem se tak rozhodli i k ohlášenému odpolednímu dešti naplnit poněkud méně náročnou procházkou přímo od chaty Suusy (1890 m) přes průsmyk Passo di Valles (2031 m), kde jsme se zastavili u horské kapličky a dopřáli si pivečko, kolem stád pasoucích se krav k chatě Rifugio Laresei (2250 m), na které jsme poobědvali a humorně se bavili tím, že snad některým našim členkám zašleme výkaz, kdo a kolikrát už od rána úspěšně kakal, kadil, kálel či s..l, a sestoupali k jezeru Lago di Cavia (2102 m), ve kterém původně zamýšlela některá naše děvčata koupel, ovšem poté co se rozpršelo, zvolili jsme rychlý přechod k chatě Le Buse a poté sjezd lanovkou za vyjednanou slevu do Falcade, kde jsme si udělali pěknou procházku s prohlídkou kostela a centra střediska, ochutnali místní výtečnou zmrzlinu, vrátili se opět na lanovku a vyjeli přímo na Le Buse k večeři, kde nám byly podávány po opět výtečné polévce docela nudné italské těstoviny     

                Na úterý jsme původně zamýšleli výstup na nejvyšší chodecký vrchol v okolí, Piz Boé (3152 m) v pásmu skupiny Sella, ovšem předpověď počasí nebyla tradičně moc valná a navíc se k nám dostaly informace o pondělních bouřkách a krupobití v oblasti Bolzana, tak jsme po půlhodinovém rozmýšlení přeci jen v osm vyrazili přes průsmyk Passo di San Pellegrino (1907 m), Moenu a údolí Val di Fassa do Canazei a následně se vyšplhali do průsmyku Passo Pordoi (2239 m), ovšem zvolili jsme poněkud bezpečnější, nicméně krásný přechod po původně vojenské zásobovací stezce chlebem „Viel dal Pan“ přes chatu Rifugio Baita Fredarola (2388 m) a pod vrcholem Col del Cuc (2563 m) na chatu Rifugio Viel dal Pan (2432 m), ze které jsme mohli vychutnávat úchvatné pohledy na protější ledovec Ghiacciaio della Marmolada na nejvyšším vrcholu Dolomit, Marmoladě, jejíž nejvyšší bod Punta Penia (3343 m) byl skrytý ještě v mlze. Po občerstvení na chatě jsme pokračovali traversem pod vrchol Belvedere (2648 m) a následně prudce sestoupali včetně závěrečného zajištěného sešvihu po skále k jezeru Lago di Fedaia (2053 m), krátce se občerstvili v chatě Riufgio Castiglioni Marmolada (2058 m), přešli po hrázi pod jižní úpatí Marmolady, prohlédli si muzeum první světové války, Franta s Alčou dokonce vyjeli lanovkou, která vlastně představuje jen nekrytý koš, do něhož dvojice naskakuje po jednom, pod ledovec a zpět, přešli jsme po severním břehu Lago di Fedaia do průsmyku Passo di Fedaia (2057 m) a na závěr poseděli u kafíčka a zákusku na Rifugio Passo Fedaia (2057 m). Skupina „ferrata“ vyjela lanovkou z Arabby k chatě Rifugio La Gorza (2478 m) a prošla si vzdušnou Ferratu delle Trincee přes hřeben Crepes de Padon a vrcholy Bech da Mesdi (2777 m) a Mesolina (2642 m) do sedla Passo Padon (2369 m) se stejnojmennou chatou, od níž sestoupala za ostatními do průsmyku Passo di Fedaia (2057 m).   Večeře se podávala na „šestnácte“, pečená vepřová kýta s opět nepostačujícím množstvím brambor, ale nějak jsme to přežili.

                Na středu hlásil Bergfex opět škaredě a prakticky celodenní déšť s bouřkami. Rozdělili jsme se tak na tři skupiny. Jirka Půček s ferratou  doplněnou dalšími šesti turisty a Jenda Čech s devíti ostatními pěšáky vyjeli nedalekou lanovkou z údolí Val Travignolo na chatu Al Cervo (1990 m), odkud Jirkova skupina postupovala přes sedlo Passo di Lusia (2055 m), bivak Sandra Redolfa (2335 m), jezero Leéghes de Lujia a bivak Forcella Bocche (2543 m) k vrcholovému kříži na Cima Bocche (2745 m), kde byla v průběhu první světové války usazena rakousko-uherská armáda a ostřelovala Italy na protější Cima Juribrutto (2697 m), zbytky vojenské techniky a zařízení lze tady spatřit doposavad. Z vrcholu pak skupina sestoupala k chatě Malga Vallazza (1935 m), kam pro ni Jirka Kopeček přijel autobusem. Jendova skupina přešla od chaty Al Cervo (1990 m) po normále č. 623 k chatě Malga di Bocche (1920 m), kde poobědvala, a stáel po chodníku č. 623 přes skupinku jeskyň Galleria Cortiri di Bocche a farmu Malga di Juribrutto (1912 m) přešla k chatě Malga Vallazza (1935 m) a poté krátce po silnici do průsmyku Passo di Valles (2031 m), z něhož po krátkém občerstvení seběhla domů na Sussy (1890 m). Jura se pak s ostatními devíti účastníky věnoval sběru hub mezi Sussy a Le Buse, poté skupina sestoupala k farmě Malga Valles Basso (1711 m), kde mezi slepicemi, krocany a krávami dopřála gulášovku, degustaci všech druhů sýra, nějaký litřík vína, kafé a pivečko, to vše při rozpočtu na osobu za 12 euro i s dýškem, aby posílena přešla mezi stádem krav na výše položenou farmu Malga Valles Alto (1889 m), kde se už pouze občerstvila vínem a nakupila sýry či nějaké uzeniny na cestu domů. Jura pak ještě vyběhl po lukách naproti pěšákům do průsmyku Passo di Valles (2031 m). Honza Lunga opět volil potulku po Falcade, máme podezření, že za nějakou místní Ladinkou (nikoliv zdrobnělina od Ladislavy, nýbrž příslušnice místní 30-tisícové minority), kam sjel lanovkou.

                Na čtvrtek, kdy únava už začínala působit a někteří měli již problémy s chůzí do kopce či z kopce, jsme se nakonec rozhodli pro delší přejezd přes Cortinu d´Ampezzo a kolem jezera Misurina s výjezdem po mýtné silnici k chatě Rifugio Auronzo (2320 m) s tím, že si obkroužíme pověstné „Tři zuby“ (Tre Cime di Lavaredo, 2499 m) v Sextenských Dolomitech s pohodovým 10-tikilometrovým okruhem prakticky po vrstevnici. Plán však dostal trhlinu poté, když nás značka s omezeným vjezdem pro vozidla do 3,2 metrů (náš Mercedes je o 55 cm vyšší) nepustila od Cernadoi ohledně průjezdu do zatáčky stočeným tunelem do průsmyku Passo Falzarego (2105 m), kam jsme nakonec museli přejet přes Arabbu a Corvaru a další dva průsmyky, Campolongo (1875 m) a Valparola (2192 m). Jelikož už byla pokročilá doba a na Auronzo ještě daleko, rozhodli jsme se pro výstup v průsmyku Falzarego a výjezd na horu Lagazuoi, pověstnou z doby první světové války, o kterou bojovali a kterou střídavě ovládali jako významný strategický bod kontrolující celou oblast Rakušané a Italové. Vyjeli jsme tedy gondolou k chatě Rifugio Lagazuoi (2752 m), ze které jsme přešli po vrcholovém plató ke kříži na Lagazuoi (2778 m), k němuž tudy od západu procházeli po stezce Kaiserjäger Steig příslušníci 27. pluku císařských alpských myslivců a dodnes si lze místy zajištěnou a vzdušnou stezku vystoupat. My jsme naopak zvolili prozkoumat sestupovou trasu do průsmyku Falzarego přes tzv. galerii, přes kilometr dlouhý tunel vytesaný do skály, při jehož zdolávání po schodech s místy velmi úzkým profilem je zapotřebí čelovka, navíc přechod k tunelu je veden po skalní římse a vzdušném hřebínku, takže s mohutným skaliskem vše dodává sestupu neobyčejnou kulisu, ve skále je pak k vidění několik vojenských ubikací. Po sestupu do průsmyku jsme se občerstvili v místním hostinci s prodejem suvenýrů a protější Cinque Torri (Pět věží), které bylo též zájmem bojujících armád a nachází se zde přírodní vojenské muzeum, jsme si nechali na příště. Skupina „ferrata“ si prošla další docela vzdušnou zajištěnou stezku Ferrata degli Alpini nedaleko Falzarega s výstupem na Col dei Bos (2559 m), do průsmyku pak sestoupala prakticky ve stejnou dobu jako pěšáci. Cestou domů v supermarketu na konci Cencenighe jsme zakoupili potřebné suroviny a Radek Lupač připravil z nasbíraných hub pro ostatní na páteční snídani vynikající smaženici.

                Na pátek, poslední den pobytu, jsme si nechávali a v skrytu duše doufali, že se nám počasí příznivě nakloní, výstup na Piz Boé (3152 m). Probudili jsme se ale za ranního deště, tak jsme odchod odložili o hodinu na půl devátou s tím, že zajedeme do údolí Fassa, které si projdeme ve směru od Moeny ke Canazei, a pokud se počasí umoudří, vyjedeme si někam nahoru lanovkou. Bergfex tentokrát poprvé nezklamal, když hlásil po desáté odpolední zhruba do čtvrté večerní mezidobí bez deště, ale kdo už mu měl po týdnu mýlek věřit. Přejeli jsme tedy přes průsmyk Passo di San Pellegrino (1907 m) do údolí Val di Fassa orámovaného v závěru masívem Sella, ve kterém se též koná jeden z nejznámějších závodů v běhu na lyžích Marcialonga, vystoupili včetně Honzy Lungy ve vesnici Vigo di Passa, místní části San Juan, a vydali se proti toku Avisia do Canazei, přičemž Kuchárovi zůstali už v sousední Pozze a vyjeli si z místní části Pera do cca 2 000 metrů k chatě Rifugio Ciampedie a další šestičlenná skupinka pak ze vsi těsně před Canazei, Campitella, se vyvezla na Col Rodellu (2484 m) nad průsmykem Sellajoch (2244 m). Ostatní si prohlédli Canazei, občerstvili se v místních restauracích, navštívili prodejnu s vyhlášeným tyrolským špekem, ovšem běžné potraviny v supermarketu zakoupit nešlo, jelikož od 12:20 do 16 hodin probíhala siesta a obchod byl zavřený. Na zpáteční cestě pak někteří vystoupili v průsmyku Passo di San Pellegrino (1907 m) a vyjeli lanovkou na Col Margheritu (2550 m) s tím, že následně seběhnou na Le Buse k večeři, ovšem než tak mohli učinit, museli vyčkat na vrcholové stanici, než přeletí průtrž mračen s kroupami, ostatní pak zkropil déšť při přeběhu z autobusu do chaty.

                V sobotu jsme pak po snídani na chatě Le Buse (samozřejmě spojené s obligatorní 4-kilometrovou procházkou přes kopec) před desátou vyrazili na cestu domů, před polednem se pak ještě zastavili v supermarketu v Bellunu nakoupit nějaké věci přátelům či do vlastní kuchyně a uháněli od Tarvisia až k Vídni za prakticky nepřetržité bouřky a lijáku, nicméně před devátou jsme zdárně dorazili do Břeclavi a mohli tak Věru s Kájou vysadit přímo na devátý rychlík do Brna, respektive Prahy.

                Všem zúčastněným patří velké poděkování za předvedené výkony a skvělou partu, se kterou je radost pracovat. Určitě se k nám mohou v následujících letech, kdy uvažujeme třeba i o švýcarských Alpách, přidat i „starší“ členové, kteří mají ze zájezdu zbytečnou hrůzu, pokaždé se program skupině nějak přizpůsobí. Děkuji též Jendovi Čechovi za spoluorganizaci zájezdu, Jirkovi Půčkovi za vedení lezecké skupinky a Jurovi Kopečkovi za tradičně bezproblémovou a rychlou přepravu. Bylo to prostě TUTTO PERFETTO. Horám zdar!

                                                                                                                             25. srpna, léta Páně 2019

V sobotu jsme se vydali na dalekou cestu do Štramberské vrchoviny na Ondřejník. Bylo nás 18 a ušli jsme 13 km. Vedla nás Alena Zubatá

Do Luhačovic na kávu si zajelo 10 cyklistů a ujeli 85 km,  k rozhledně Slunečná se vydalo  9 cyklistů a ujeli 84 km. Ze Zábřehu do Olomouce Litovelským Pomoravím projelo 6 cyklistů, ujeli 67 km-

Dnes jsme šli v Lužicích od vlakového nádraží směr Skařiny a potom do Mikulčič na vykopávky.Tam jsme se občerstvili a šli do Moravské Nové Vsi.Bylo nás 18 lidí a pes Ozy a ušli jsme 13 kilometrů.Vedla nás Rosťa Svobodová.

Poté, co se část naší cyklistické skupiny elektrizovala, jsme si opět dovolili zařadit do programu po delší odmlce krásný přejezd Horním Záhořím, zvlněnou krajinou mezi Holíčem, Sobotištěm a Senicou a přes tzv. Búre, okolím Borského Mikuláše a Šaštína.

                Desítka cyklistů nejdříve přejela kvůli uzavřenému mostu před Holíčem po hrázi Moravy a polními cestami kolem Kátova do Vrádiště, odkud již pokračovala po vedlejších komunikacích přes Prietržku, Popudiny, Močidlany, Dubovce, Radošovce, Viesku, Oreské, kde ještě za totality Peťa Antoš načerno porážel kolegovi z cukrovaru buržoazního pašíka, jenž jako politický vězeň držel ve chlívku protestní hladovku a odmítal žír s pomyjemi, a Lopašov k motorestu Havran, kde si dopřála ranní kávičku. Poté jsme jeli do Častkova a vyšvihli se nad obec s krásnými pohledy k hradu Branč, abychom následně sjeli padákem do Sobotiště, kde nás už v hospodě za Nyaryiovským zámečkem, dnešním sídlem zdejšího obecního úřadu, netrpělivě očekával Janko Oravec, náš velký kamarád ze spřáteleného KST Sobotiště. Po přátelské diskusi, kdy jsme si dohodli letošní společný program na Silvestra s opětovným přechodem od vrbovského nádraží přes Ostrý vrch, Peckovou a Uchánok k sobotišťským na útulnu, kde od 14 hodin vzplane vatra a budou následovat přípitky do nového roku s občerstvením všeho druhu a ještě dole bude zajištěno otevření hospody (Tondovi Miklovi bude pro sestup zapůjčeno z Čachtického hradu brnění), zaplatil za nás Janko na účet sobotišťského odboru útratu a my se vydali podél opět napuštěné Kunovské přehrady do okresního města Senica, z něhož jsme kolem nádraží přejeli k rozsáhlému lesnímu golfovému hřišti Penati Golf Resort Senica, kolem něhož jsme již přes Búre, typický borovicový les přejeli po lesní asfaltce pře rozcestí Kalaštov do Borského Petera a následně Borského Mikuláše, kde jsme zastavili u rodného domku velkého slovenského básníka, Jána Hollého. No a vzhledem k tomu, že se v sousedním Búranském dvoře výjimečně v neděli nevařilo, přejeli jsme pět kilometrů do Šaštína, kde jsme poobědvali na zahrádce restaurace Laguna poblíž náměstí.

                Řádně nasyceni, kdy nás spíše přepadala únava a chuť na odpolední siestu, jsme přejeli ke zdejší minoritní bazilice, chrámu Sedmibolestné Panny Marie, kde jsme se za celý odbor pomodlili, a poté pokračovali přehupem přes Smolinské do Gbelů, ze kterých už jsme pohodlně sjeli k Adamovským jezerům, kde si někteří dopřáli svěží koupel, jiní zas občerstvení ve zdejším stánku se současnými krásnými pohledy na rozmanitě tvarovaná pozadí procházejících dívek v titěrných plavkách. Na závěr pak následovala klasika v podobě přejezdu po Moravské cyklistické cestě proti proudu Moravy okolo již usazené lávky u Kopčan, ale stále ještě bez dosazené vozovky, do Hodonína, kde jsme nádherně strávenou neděli s rovnou stovkou ujetých kilometrů vyhodnotili cca u pěti nošovických dvanáctek v restauraci U Haryho.

                Poděkování a pochvala za předvedené výkony ve velkém srpnovém parnu, byť u některých za podpory elektrické energie, patří Majce Kučerové, Aleně Zubaté, Lidce Žůrkové, Jarovi Adámkovi, Peťovi Čajkovi, Luďkovi Gottliebovi, Oldovi Hřibovi, Jožkovi Kloudovi a Tondovi Miklovi. Akci připravil a vedl Jura Michenka a už se těší na další krásné vyjížďky, nejblíže na cyklozájezdu do Jižních Čech, kam jste srdečně zváni, máme ještě volná místa.              

Fotografie: https://jura1972.rajce.idnes.cz/11._8._2019_-_Horne_Zahorie

Mapa: https://mapy.cz/s/3xEx8

V sobotu jsem si udělal s KM Travel výlet do Německa na Orlí Hnízdo.Tak davám pár fotek.Bylo to moc pěkné.

Na album ze sobotního nádherného přechodu z vrbovské železniční zastávky kopaničářským krajem přes Ostrý vrch (602 m) a Žalostinou (624 m) na Lučinu, jehož se zúčastnilo 9 členů a Peťa Čajka za námi přijel do Vrbovců do hospody na kole, se můžete podívat zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/10._8._2019_-_Z_Vrbovcu_pres_Ostry_vrch_602_m_a_Zalostinou_624_m_na_Lucinu

V sobotu jsme se vydali z Radějova na Holý vrch, Žerotín, Hotařskou boudu, kde nás čekalo občerstvení a nakonec přes vinohrady do Petrova do Plžů. Chvilkama to bylo vzhledem k horku trochu náročné, ale v pohodě jsme to zvládli. Bylo nás 16 a ušli jsme 11km.Vedla nás Rostina Svobodová. 

Dnes jsme jeli do Uherského Brodu se podívat  po památkách města.Bylo nás 17 lidí a vedl nás Milan Kolář.A nakonec jsme viděli před vlakovým nádražím na vodotrysku malou mořskou vílu.

Dnes jsme si udělali výlet do Buchlovic na slavnosti česneku.Bylo nás 5 lidí a 3 jsme ještě  potkali v Buchlovicích.Počasí ráno nevypadalo dobře na výlet, ale vyjasnilo se.Vedl nás Milan Kolář.

Dnes jsme šli do Strážnice do skanzenu na vojenský den.Bylo nás 10 lidí a někdo zůstal ve Strážnici a  někteří šli až do Sudoměřic na vlak.Vedl nás Franta Valda.

Dnes jsme se byli podívat v táboře Vojna. V muzeu obětí Komunismu. A pomodlit se na Svaté Hoře.

Dnes jsme si někteří udělali jenom prohlídku zámku Konopiště a vrátili autobusem zpět do Dávle.

Dnes to bylo náročné ale krásná krajina.

Šli jsme krásnou krajinou.

V Dávli jsme byli ubytováni.

Při cestě do Prahy Davle jsme se zastavili v Ondřejově podívat se do hvězdárny.Potom jsme jeli do Hrusic.  

Čachtice a Stará Turá 6.7.2019 mým objektivem

Více foto s popisem na: https://tereziav.rajce.idnes.cz/

                Poslední červnovou sobotu jsme vyrazili na výlet na Znojemsko s tím, že se podíváme do Rudlic k Antošům, jak mají zařízenou výletní usedlost. Ovšem určité dílčí věci se sešly jinak, a tak se sem vypravíme ještě jednou. Nicméně akce to byla perfektní a přes docela značné vedro jsme se po celý den výborně bavili a užívali si krásného dne a přírody.

                Již to, že jsme se na zamýšlený start do železnicí stanice v Olbramkosteli přesouvali ze Znojma náhradní autobusovou dopravou, bylo menší nepříjemností. Ovšem že v Citonicích, kde jaksi nestandardně měl být přistaven další autobus pro krátký úsek do Olbramkostele, byla k dispozici jen dodávka, do které bychom se samozřejmě všichni nevlezli, byla jaksi čára přes rozpočet. Přestože to byl od Českých drah počin nakonec logický, jelikož do Olbramkostele kromě nás nikdo necestoval, a tak by tedy za jiných okolností dodávka plně postačovala, nemohli jsme toto předem vědět a řidičova a průvodčího slova, že informace byla na webu ČD dostupná, nás akorát tak ještě víc vydráždila, obsluha autobusu působila navíc velmi nevstřícně. Nezbývalo tedy Jurovi nic jiného, než během pár vteřin vyhodnotit, jak dál, a ten se rozhodl namísto 2,5-kilometrového přechodu po silnici mezi poli do Olbramkostele na nádraží dát přednost  delší variantě, kterou si původně zamýšlel jako záložní trasu pro „áčko“, a přejeli jsme přes Horní Břečkov až na nádraží do Šumné, odkud už opět vyrážely vlaky s tím, že se nám trasa o 6 km oproti původnímu záměru natáhla.

                A tak 21 natěšených turistů vyrazilo směr Hluboké Mašůvky, respektive Rudlice ze železniční stanice v Šumné. Ke vší smůle po necelém kilometru v lese i díky vykácenému porostu zmizelo značení a trochu jsme zakufrovali, ale po chvíli jsme na zelenou zase narazili a další postup už následoval bez komplikací vyjma dosti zarostlého chodníku ostružinami, kopřivami a bodláčím, takže jsme se chvílemi mohli připadat jako někde na manévrech u Dien Bien Phu …

                Po třech kilometrech jsme doputovali ke zřícenině hradu Šimperk nad rybníkem Vlkov a ostrohu nad Plenkovickým potokem, který nám dělal společnost až po Lapikus. Na hradě, z něhož zbyla už jen část jednoho zdiva a terénní příkopy, jsme si dali čtvrthodinovou přestávku na svačinu a pokračoval lesem k autokempu Mexico, jenž byl zatím mimo provoz, a do první obce na trase, Olbramkostele, které jsme dosáhli přesně na poledne. A jelikož byla mimořádně zavřena obecní hospoda, nic nám nebránilo pokračovat dále po cyklostezkce Mlynářská zčásti lesem a zčásti přes pole do Kravska, jehož zámeckou stavbu jsme si prohlédli zdálky za pochodu. Po sestupu do centra vesničky nám však padl do oka místní hostinec, a vzhledem k tomu, že měli otevřeno, neváhali jsme ani chvíli a k velkému údivu hospodského a místních štamgastů vpadla dvacítka žíznivců rychle dovnitř, stejně tak, jako do ní padla první piva …

                Jelikož však hodiny přibývaly a síly některým v horku ubývaly, museli jsme operativně řešit, jak dál.     Do Mašůvek to bylo z Olbramkostele 15,5 kilometrů (z Plenkovic po cyklostezce podél potoka, po silnici to bylo o kilometr méně), což už některým stačilo, autobus odtud odjížděl do Znojma o půl třetí, tak bylo rozhodnuto. Peťa s Alenou odprovodili do Hlubokých Mašůvek první várku, Jura pak po půl druhé vyrazil z Kravska se zbylou desítkou, a stihl ještě vyprovodit v Mašůvkách ostatní, s Peťou se zároveň domluvil, že se zbytkem přejde do Rudlic pěšky, zatímco Peťa s Jarou Svobodou a Jitkou Matulovou se tam přes Znojmo přepravili autobusem. V Hlubokých Mašůvkách, významném poutním to místě, jsme po prohlídce kostela namísto křížové cesty ihned zapadli do hospody a po pivečku či dokonce rychle ohřátém řízku pokračovali už docela na časové hraně ve čtvrt na čtyři odchodem z Mašůvek a údolím Plenkovického potoka kolem místního koupaliště, kde nás jedna koupající se dívka na požádání ostříkala pro svlažení hadicí, k usedlosti a táboru Bábovec, odkud následoval krátký výšvih a přechodem chodníčkem hore dole až ke zřícenině hradu Lapikus na skalnatém ostrohu nad Plenkovickým potokem. Po nezbytném odfocení a obhlídce rozvaliny bylo již deset minut po čtvrté, a tak jsme vyhodnotili, že než zčásti neznačené cestě s křížením vodních toků do Rudlic a ještě s kilometrem navíc na zastávku dáme přednost značenému chodníku do Plavče, kde nám ještě zbude chvíle na závěrečné pivečko. Vyrozuměli jsme tedy Peťu do Rudlic a pokračovali opět místy pomalu buší ven z rezervace Lapikus a nakonec klesáním polní cestou s pěknými výhledy po okolní krajině do Plavče, kde jsme se zastavili na slušných 22 kilometrech.

                Ovšem ihned zde následovalo nepříjemné překvapení, když nám bylo sděleno, že místní hospoda otvírá až po šesté hodině, ale můžeme se údajně uspokojit vodou z trubky z místního pramene. Samozřejmě že není pramen jako pramen, a tak jsme ani moment neváhali a naskočili pomalu už za jízdy do autobusu, který směřoval do Tavíkovic přes Mikulovice, kde jsme již věřili, že otevřeno bude. Vstřícná řidička nás do hospody pomalu až zavezla, upozornila na nás za chvíli jedoucí linku, aby na nás v Mikulovicích nezapomněli, a my tak dosáhli v pět hodin na zdejším náměstí dalšího vrcholu. Po jednom až dvou znojemských piveček jsme minutu před čtvrt na šest naskočili do posledního autobusu na Znojmo, cestou před Rudlicemi paradoxně přibrali Peťu, Jaru a Jitku a ve tři čtvrtě na šest dorazili do Znojma, kde jsme měli ještě čtvrt hodinku do odjezdu vlaku k dispozici nádražní výčep.            

                V zpátečním expresu Podyjí-Pálava bylo pochopitelně opět veselo, pojídali jsme neopečené špekáčky za studena a Franta, který prakticky po celý den slavil narozeniny, nás neustále něčím zavlažoval. V Hodoníně jsme pak ještě do soumraku poseděli na zahrádce hotelu Grand, kam za námi přišel Zbyšek s Ronem. Užili jsme tedy nádhernou sobotu a už se nemůžeme dočkat další výpravy k Antošům na chalupu.

Veškeré fotografie z akce můžete zhlédnout zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/29._6._2019_-_Znojemsko_-_Ze_Sumne_pres_Hluboke_Masuvky_do_Plavce

V sobotu se vydalo za horkého počasí 21 turistů na výlet do Znojma a okolí. Byli jsme se podívat na chalupu našeho kamaráda turisty Peti Antoše. Ušli jsme 16 a 23 km. Vedl nás Jirka Michenka a Petr Antoš.

Dnešní cyklojízdy Horňáckem se zúčastnilo 6 členů KČT. Ráno jsme vyjeli bez deště, ten nás ale dostihl na zpáteční cestě za Kněždubem. 3 cyklisté odjeli ze Strážnice do Hodonína na kole ( 82 km ), 3 počkali na vlak ( 62 km ). Cestou jsme se zastavili v Lipově a zapálili svíčku na hrobě Mirka Maňáka.

Dnes v počtu 10. lidí jsme se šli podívat  do Moravské nové vsi jestli cestou nepotkáme medvěda.Já jsem skončil už v Tvrdonicích po 11. kilometrech.

Cyklovýletu Poodřím a podél Bečvy se zúčastnilo 6 cyklistů a za příjemného počasí ujeli 100 km.

 50 turistů navštívilo Svojanov a Poličku

Ve velkém vedru jsme se vydali v počtu čtyři členové KČT Hodonín do Malé Vrbky podívat se na kosení. Naštestí hodně foukalo. Potkali jsme turisty z Uherské Hradiště, taktéž se přišli podívat. Pak Pepu Fantu, který to vzal na kole.

Poté jsme se vydali směr Lučina, obešli jsme si přehradu podívali se na závody modelů lodí a šli jsme se občerstvit. Ušli jsme 8 km.

Devět cyklistů se projelo po břehu Váhu z Piešťan kolem Zelené vody u Nového Mesta nad Váhom a Beckova do Trenčína. Ujeli jsme 75 km. 

Posílám pár fotek z Itálie.

Dnešní cyklojízdy kolem Novomlýnských jezer se zúčastnilo 10 cyklistů. Za příjemného až teplého počasí s mírným větrem v zádech i proti nám jsme ujeli 92 km.

Kopcovitý terén a horké počasí zvládlo 12 cyklistů. Ujeli jsme 80 km.

Na Den dětí jsme navštívili podle plánu malebný Moravský kras. Bylo nás 25 účastníků, absolvovali jsme trasu vedoucí z Adamova, 15 km dlouhou a navštívili romantická místa jako je Býčí jeskyně, Máchův památník anebo Nový hrad. Vedení akce se ujal Olda Hřiba a my všichni mu děkujeme za báječný výlet :-). Více fotek na Rajče.idnes- uživatel cusima.

Dnes jsme šli z Javorníku do Louky na košt gulášů. Bylo jich 9 druhů na ochutnání.Bylo nás 50 lidí! A jestě několik dojelo na kolech a někteří  přijeli odpoledne vlakem.Ušli jsme 14 kilometrů. Bylo nádherné počasí.

Dnešního cyklovýletu k soutoku Moravy s Dyjí se zúčastnilo 10 cyklistů.

Za krásného slunečného a na vrcholu Žalostiné tradičně větrného počasí se akce zúčastnilo 13 turistů + Roneček. Ušli jsme 20 km.

Dnes nás čekali Svobodovi v Sudoměřicích odkuď jsme šli do Petrova a potom do Strážnice.Bylo pěkné počasí.Bylo nás 18 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Ve Strážnici jsme skončili u Svobodů podívat se na historický sklep.

Dnes jsme si udělali výlet do leteckého muzea v Kunovicích.Bylo nás 5 lidí a ušli jsme 8 kilometrů.Potom jsme šli přes lázně v Ostrožské Nové Vsi na nádraží.

Dnes šlo  pět turistů na výlet do Pouzdřan.Ušli jsme 12 kilometrů.

Ode dneška je na vlakovém nádraží před Charitou legiovlak.

Na sobotu 4.5. připravil KČT Hodonín autobusový zájezd do Javorníků na 17.ročník Přátelství bez hranic do Pulčína. Celkem nás bylo 43 a ušli jsme 14 km. Navzdory všem předpovědím bylo super počasí, chvilkama dokonce vysvitlo sluníčko.

Vedl nás Olda Hřiba

Dnes se čtyři turisté vydali do Strážnice do skanzenu.Potkali jsme tam Valáškovy.

Na svátek 1.5.2019 jsme si udělali přechod Pálavy. Vyrazili jsme z Pavlova na Děvičky, dále pak kolem skalních útvarů Velký špunt a Martinka do Klentnice. Z Klentnice přes Sírotčí hrádek a Stolovou horu ke Kočičí skále a odtud do Mikulova.

V sobotu 27.4.2019 jsme vyrazili do PR Údolí Oslavy a Chvojnice. Trasa vedla z Ketkovic přes Senoradský mlýn do Kralic nad Oslavou.

Dnes jsme se  šli podívat na 1. máj na Lučinu, vedla nás Rosťa Svobodobá.Bylo nás 24 lidí a ušli jsme 8 kilometrů.Bylo krásné počasí.

Dnes jsem byl na náštěvě Ivana Bosňáka v Hodoníně v nemocnici.Už se cíti lépe,je po operaci krčku na noze.V pátek ho už možná pustí domů.Ivan děkuje za pozdravy od lidí na brzké uzdravení.

Dnes jsme šli z Veselí nad Moravou do Uherského Ostroho do pražírny kávy.Bylo nás 24 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.vedl nás Milan Kolář.Byla to procházka po rovině moc pěkná.

            Zájezdu do Orlických hor se přes velikonoční svátky nakonec zúčastnilo bez původně zamýšleného Peti Antoše a Majky Skopalové 29 turistů, včetně řidiče Jirky Kopečka a Rona s Mikim. Počasí, což bývá základem úspěchu, nám tentokrát oproti minulému víkendu u Neziderského jezera vyšlo skvěle a dokonale jsme si tak mohli vychutnat krás Orlických hor, které jsme prošli prakticky celé.

            V pátek ihned po příjezdu jsme před polednem vyrazili z místa našeho ubytování, Masarykovy chaty na Šerlichu, na nejvyšší vrchol pohoří, Velkou Deštnou (1115 m), z ní potom sestoupali pře Luisino údolí, Studený vrch a kapli svatého Matouše do zdejšího nejvýznamnějšího střediska, Deštného, abychom pak občerstvení mohli vystoupat zpět na Masarykovu chatu. V sobotu následovala procházka přes Polomský vrch na Vrchmezí, z něhož jsme místy v hlubokém firnu a přes popadané stromy klesli do Olešnice v Orlických horách, návrat následoval přes Šerlišský mlýn, v neděli jsme pak v deset hodin přejeli linkovým autobusem do Bartošovic, Nové Vsi a po pivečku na chatě Rampušák vystoupali na Mezivrší, abychom zde zahájili velkolepý přechod hlavní hřebenovkou přes Komáří vrch na Pěticestí a dále pak kolem Kunštátské kaple přes zasněžený Tetřevec, Homoli a Jelenku opět na Velkou Deštnou, z které jsme na závěr přešli na Šerlich, no a v pondělí na zpáteční cestě jsme se zastavili v nádherném Neratově, abychom od kostela Nanebevzetí panny Marie vystoupali okolo pevnosti Hanička a několika řopíků na cestě na Anenský vrch (991 m) s rozhlednou, kde jsme se mohli pokochat výhledy k protějšímu Králickému Sněžníku, jehož vrchol byl skutečně zasněžený, stejně jako v oparu vystupující krkonošská Sněžka s Luční a Studniční horou. Z vrcholu jsme pak přešli okolo pěchotního srubu Průsek na Mezivrší a vrátili se zpět do Neratova, kde jsme poobědvali a o půl čtvrté se vydali na cestu k domovu, kam nás Jirka před osmou hodinou spolehlivě přivezl.

            Během čtyř dnů jsme tedy nachodili v horském a místy stěží prostupném terénu úctyhodných 78 kilometrů, užili si nádherný pobyt na Masarykově chatě, kde se nakonec i tradičně skamarádili s místním personálem, takže večerní hodiny byly spojeny i s tanečky u vína v prostorech místní restaurace. Akci bych za mého 19-tiletého působení v KČT Hodonín ocenil skutečně vysoko, velké poděkování patří všem účastníkům za výkony a skvělou atmosféru a Jirkovi za řízení. Jediným smutným okamžikem se tak stala Zbyškova nedělní havárie na padáku, když uvízl po vzletu z Šerlichu v korunách stromů. Jeho životní láska tak tentokrát ukázala i svou stinnou tvář, kterou si však každý sportovec v životě určitě vybral, ať už jde o šachistu či boxera … Popřejme tedy Zbyškovi, který zůstal na pozorování v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, brzké uzdravení, Zbyšku, drž se!

            Zájezd připravil a snad i ke spokojenosti zúčastněných odvedl Jura Michenka, na fotečky si ještě chvíli počkejte, do zítřka by měly být uveřejněny, některé jste už třeba viděli na facebooku, já musel od rána popojet s diplomkou, teď si hodím něco do huby a rychle ještě na čtvrtou musím nachystat schůzi výboru … Takže, horám zdar!  

Na doplněné fotografie ze zájezdu do Orlických hor se můžete podívat zde:

 https://jura1972.rajce.idnes.cz/19._4._2019_-_Velka_Destna%2C_Luisino_udoli%2C_Destne%2C_Serlissky_mlyn

https://cendajech.rajce.idnes.cz/Orlicke_hory_19.4.2019_-_okruh_kolem_Destneho_pres_Velkou_Destnou

https://jura1972.rajce.idnes.cz/20._4._2019_-_Ze_Serlichu_pres_Polomsky_kopec_a_Vrchmezi_do_Olesnice

https://cendajech.rajce.idnes.cz/Orlicke_hory_20.4.2019_-_Serlich%2C_Vrchmezi%2C_Olesnice%2C_Serlissky_mlyn%2C_Masarykova_chata

https://jura1972.rajce.idnes.cz/21._4._2019_-_Hrebenovkou_Orlickych_hor_z_Mezivrsi_na_Serlich

https://cendajech.rajce.idnes.cz/Orlicke_hory_21.4.2019_-_Nova_Ves%2C_Mezivrsi%2C_Kunstatska_kaple%2C_Velka_Destna%2C_Masarykova_chata

https://jura1972.rajce.idnes.cz/22._4._2019_-_Z_Neratova_pres_Hanicku_na_Anensky_vrch

https://cendajech.rajce.idnes.cz/Orlicke_hory_22.4.2019_-_Neratov%2C_pevnost_Hanicka%2C_Anensky_vrch%2C_Mezivrsi%2C_Neratov

Dnes jsem nechtěl jít s ostatníma  turisty 15 kilometrů. Tak jsem šel sám z Vacenovic na Náklo a na Nákle jsem je čekal. Potom jsme šli na Horky podivat se na Hlaváčky a tůru jsme zakončili v Miloticích.Bylo nás 15 lidí a ušli jsme já 8 kilometrů a ostatní 15 kilometrů.Vedl nás Joška Jaroš.

Na Velikonoční pondělí jsme už tradičně vyrazili na čerstvý vzduch a nenáročnou procházku. Tentokrát vedenou Josefem Jarošem z Rohatce přes Rúdník do Vacenovic, kde jsme po krátké občerstvovací pauze vyrazili dále po cyklostezce na Náklo a mrknout na hlaváčky v oblasti Horek a skončili v Miloticích. Délka trasy- 14 km. Děkujeme za pohodovou akci. Více fotek na Rajče.idnes - uživatel cusima. 

Dnes  jsme jeli do Veselí nad Moravou..Bylo nádherné jarní počasí.Bylo nás 13 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Védla nás Jiřina Nováková, byla to moc pěkná vycházka po rovině.

Fotografie z nádherné víkendové akce (záměrně nepíši pouze cykloakce, jelikož jsme v závislosti na průběhu počasí podle možností improvizovali a prakticky každý si přišel na své – nedělní turistika do Šoproňských hor či koupání v termálních lázních Bük-fürdö) u Neziderského jezera a v Burgenlandu, respektive Západním Zadunají posílám zde, komentář (částečně jej máte už v úvodech k albům na rajčeti) v průběhu volné chvíle doplním:

 https://jura1972.rajce.idnes.cz/13._4._2019_-_Neziderske_jezero_-_prejezd_z_Kittsee_do_Hegyko

https://jura1972.rajce.idnes.cz/14._4._2019_-_Neziderske_jezero_-_prejezd_z_Hegyko_do_Koszegu

I v neděli chodí turisté na výlety.Šli jsme tři turisté do skanzenu ve Strážnici.

Dnes jsme šli z Dobrého Pole do Dolních Dunajovic.Bylo trochu škaredé počasí foukal vítr a občas trochu sprchlo ale nám to nevadilo.Bylo nás 14 lidí a ušli jsme 10 kilometrů.Védl nás Milan Kolář.Byla to moc pěkná vycházka.

Dnes jsme jeli do Blanska odkuď jsme šli do Černé Hory kde byl 13. ročník zahájení turistické sezony v Černé Hoře.Bylo nás 19 lidí a šli jsme tři trasy 11 kilometrů někteří i 16 kilometrů a zdatní i 22 kilometrů.Potkali jsme tam herce Zdeňka Junáka tak jsme se s ním vyfotili. Do pivovaru jsme byli vpuštěni jen s něčím za uchem.

Dnes jsme jeli do Třebíče kde jsme měli domluvenou prohlídku v 10 hodin Židovské čtvrti a ve 13 hodin Katedrály.Bylo nás jen 12 lidí protože ráno pršelo a lidi to odradilo.Odpoledne už svítilo sluníčko .Vedla nás Alena Zubatá.  Ušli jsme 7 kilometrů.

V neděli 31.3.2019 se vytvořilo hezké slunečné počasí, a tak 15 cykloturistů z KČT Hodonín se vydalo na plánovanou cestu Brno - Hodonín.
V Hustopečích se pak přidalala ještě jedna cyklistka.
Celý výlet pod vedením Aleny Zubaté dopadl velice dobře, všichni ujeli cca 90 km bez problémů. Všechny fotky budou na mém Rajčeti: https://hodoton.rajce.idnes.cz/

Více foto na  https://tereziav.rajce.idnes.cz/

První jarní výšlap Jihomoravské oblasti KČT, vedený Jurou Michenkou a Ivanem Bosnyakem. Účast 50 turistů, přivezených na místo startu zvláštním autobusem. Hoši, děkujeme. Počasí jste objednali opět luxusní :-).

               V neděli 17. března, přestože ještě dle astronomického kalendáře v zimě, jsme si dovolili vzhledem k nahlášenému téměř letnímu počasí, ve které jsme ještě v sobotu odpoledne na Pohansku pomalu nedoufali, zahájit jarní cyklistickou sezónu. Tři chlapi (vedoucí Jura Michenka, Olda Hřiba a Jozífek Klouda) a šest děvčat (Alena Zubatá, Majka Kučerová, Mirka Mrázová, Martina Pilková, Pavla Banátová a Eva Pivková) absolvovalo klasickou rozjížděcí projížďku po okresních cyklostezkách o délce 68 km zejména za účelem, aby se podobně jako podle staré římské zásady superficies solo cedit (stavba je součástí pozemku) stala prdel součástí cyklistického sedla, tedy stručně, aby se hýžďové svaly zhýčkané vánočními svátky a podobně opět utvrdily a nekladly odpor pro cyklistická putování.

               Od Špaka jsme přejeli kolem ZOO a Černého blata lesní stezkou na krkolomnou křižovatku silnic od Mutěnic a Dubňan, kterou pro cyklistiku přejezdem přes trať a výšvihem na silnici není zrovna příjemné překonávat. Poté jsme již na pohodu přejeli po cyklostezce podél silnice do Dubňan a po napojení se na cyklostezku Mutěnka v Jarohněvicích přejeli k bývalému nádražnímu objektu ve Svatobořicích, který je přestaven na hospodu, a dopřáli si zde Dalešické pivečko, lákaly nás též zvěřinové hody, ale to už bychom se nikam dále neodrazili. Ze Svatobořic jsme po Mutěnce přejeli ke kyjovské šroubárně a po Vrchlického ulici ke sklárnám, od kterých jsme od konce města od přejezdu vystoupali nad vinohrady s krásnými výhledy na celou západní část Bílých Karpat včetně Velké Javořiny a Velkého Lopeníku a poté si vychutnali sjezd do Skoronic, ze kterých jsme krátce přejeli do Vlkoše a z něj po oblíbené cyklostezce do Vracova, Bzence a kolonii v Moravském písku, kde jsme si udělali zastávku na nedělní oběd v restauraci Kovárna nedaleko vlakového nádraží. No a jelikož Jaroušek s Jarkou, kteří mají jednu ze svých rezidencí nedaleko Kovárny, dostáli v neděli svého příjmení a nacházeli se ve Strážnici a šli se v rámci tréninku na Orlické hory projít k soutoku Veličky s Moravou, vydatně občerstveni jsme se vrátili do Bzence a po nově zbudované cyklostezce s betonovým povrchem kopírující vlnitě terén na rozdíl od srovnané jsme přejeli do Bznece-Přívozu, z něhož jsme se pak po známé lesní silnici okolo Littneru a býkárny dostali až na rohatecké nádraží, z něhož už následoval závěrečný přejezd přes Rohatec a okolo vodárny a hřbitova zpět do Hodonína.

               Na občerstvení a vyhodnocení akce jsme se krátce zastavili v Rybářích na kurtech či ve stánku u ZOO. Pokud bude hezky, určitě se projedeme i tuto sobotu před výjezdem na První jarní výšlap do Veverské Bítýšky.    

Dnes šli dvě skupiny na pochod do Břeclavi.Jedna šla z Valtic na Pohansko a ušli 18 kilometrů.Vedl je Peťa Antoš.Druhá šla z Břeclavi od gymnázia a šlo nás 11 lidí a vedl jsem je já.Ušli jsme 8 kilometrů.

Dnes jsme šli z Mikulčic na vykopávky a přes Nesyt do Hodonína.Ušli jsme 10 kilometrů a bylo nás 48 lidí a 5 psů.Vedla nás pani Slávka Pánková.

Dnes jsem byl zkontrolovat péči o našého turistu Milana Koláře v lázních Ostrozské  Nové Vsi.Je o něho dobře postaráno  a má se dobře.Děkuje všem za pozdravy.

Dnes se šlo z Čejkovic přes Starý Poddvorov do Mutěnic.Ale mě ujel autobus tak jsem jel do Mutěnic a šel jim naproti do Starého Poddvorova ke hřišti.Potom jsme šli společně do Mutěnic do hospody a do  cukrárny.Ušli jsme 12 kilometrů.Bylo nás 21 lidí a vedl nás Jožka Jaroš.

Sobotní mrazivé ráno neodradilo členy KČT a vydali se ze Strážnice přes Tvarožnou Lhotu, rozhlednu Travičná, pak přes Šumárník a Kněždubský Háj na Lučinu. Zpočátku byl mrazivý vítr nepříjemný, ale pak se šlo lesem a bylo to dobré. Ušli jsme 12 km.
Závěr byl v Restauraci pod Šumárníkem 

Celkem nás šlo 20 a vedla nás Rostislava Svobodová

                  Během nádherného nedělního slunečného odpoledne jsme se sešli v zahrádkářské osadě Kapřiska, kam nás pozval Staňa Patík u příležitosti oslavy svých 55. narozenin. Sám kvůli nám obětoval sobotních 24 kilometrů na Tišnovsku a celou sobotu udil nejrůznější dobroty. Po příchodu na zahrádku se tak stoly prohýbaly samým pokušením, včetně čerstvě donesených buchet, štrůdlu, dortu, 300 gramového řízku s bramborovým salátem či lihovin a destilátů rozmanitého druhu. Z obdarovaného se tak, jak sám ihned večer slíbil, přestože si to již ráno nepamatoval, stane naopak distributor, berte to jako nepřímou pozvánku na nejbližší akce. Povykládali jsme si skutečně skvěle, až nás ponořila večerní tma. Za zmínku ještě stojí vnější obložení chatky Staňovými diplomy z nejrůznějších turistických akcí, nádherně porytá zahrádka a kadibudka jako vymetená, ze které by se dalo i jíst, samotné dámy kontrolovaly její dno, aby pak též potají zjistily, jak Staník vykonával potřebu o její roh, no prostě jako na turistice. Staňo, ještě jednou ti za krásné posezení děkujeme a přejeme hodně elánu a pevné zdraví do dalších let!

https://jura1972.rajce.idnes.cz/17._2._2019_-_To_nam_to_ale_utika%2C_petapadesatiny_Stani_Patika

               V polovině února se nás padesátka z odboru opět vydala do krásné, po zimě se pomalu probouzející přírody. Polovina (24 účastníků + 14 účastníků KČT Tišnov) vyrazila s Jurou Michenkou na Tišnovsko, kde nás Veronika Gregušová s Lojzou Zemanem z tišnovského odboru provedli po zapomenutých vesničkách v okolí Tišnova. Druhá polovina (26 účastníků) pod vedením Rostiny Svobodové se pak prošla kolem Ostrožských jezer z Ostrožské Nové Vsi přes Kostelany nad Moravou do Nedakonic, kde si po 11 kilometrech dopřála občerstvení v podobě škvarkových specialit.

                Na Tišnovsku jsme vyrazili ze zastávky ČD ve Štěpánovicích nad Svratkou, podél Kalského potoka jsme vystoupali až k rozhledně Křivoš (464 m) s pěknými pohledy k Dolním Loučkám na železniční most Míru, poté spadli do osady Zahrada a vystoupali na nejvyšší bod na trase, vrchol Babylónu (506 m), kde další dřevěnou rozhlednu před 4 lety zničila plíseň a červotoč. Z Babylónu jsme pokračovali přes Kaly, Husle a Jilmoví do Skryjí v údolí Bobrůvky, kde jsme se zastavili na skromnější občerstvení ve výjimečně v zimním období otevřené hospůdce Pod Kapličkou (svatého Cyrila a Metoděje). Na závěr jsme pak přešli podél Bobrůvky přes Boudy a Újezd u Tišnova do Dolních Louček, na jejichž začátku jsme mohli obdivovat mohutnou konstrukci železničního Mostu Míru, budovaného v letech 1939 – 1953 na novém úseku trati z Tišnova do Havlíčkova Brodu, kde tudy byla přeložena veškerá hlavní doprava z Brna na Prahu, a to až do modernizace koridoru Brno – Česká Třebová.

                Už se tedy těšíme na nastávající víkend, kdy nás opět oba poslední vedoucí zavedou do Chřibů, respektive podhůří bílých Karpat.

Fotografie z posledních akcí si můžete prohlédnout pod těmito odkazy:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/16._2._2019_-_Zapomenute_vesnicky_na_Tisnovsku

https://cusima.rajce.idnes.cz/ZAPOMENUTE_VESNICKY_NA_TISNOVSKU_16.2._2019-KCT_HODONIN

https://manula1.rajce.idnes.cz/Kolem_Ostrozskych_jezer%2CKCT_Hodonin_16.2.2019

https://kolja.rajce.idnes.cz/Z_Ostrozske_Nove_Vsi_do_Nedakonic

https://promarie.rajce.idnes.cz/16.2.2019_Z_Ostrozske_n.V._do_Nedakonic

Krásná, 23 km dlouhá procházka po zapomenutých vesničkách Kaly, Husle, Skryje a Boudy. Děkujeme Veronice Gregušové za přípravu a vedení akce romantickými vesničkami. Velmi hezké ! Více fotek na Rajče.net- uživatel cusima.

Příjemná procházka, vedená Peťou Antošem, převážně po neznačených cestách. Účast 29 turistů, trasa ze Strážnice do Skalice. Krásné výhledy na meandry řeky Moravy. Více fotografií na Rajče.net, uživatel cusima. Peťovi děkujeme za hezký den,strávený v přírodě.

Dnes jsme šli za náročného počasí od vlakového nádráží přes ZOO do Rohatce kolonie.Celou cestu jsme se brodili v rozbředlém sněhu a blátě byli jsme mokří až po kolena.bylo nás 22 lidí a ušli jsme 15 kilometrů.Védla nás Alena Zubatá.

Dnes se konala na Rozmarýnku schůze hodoninských turistu kde se řekl plán na letošní rok.

Sobotního výstupu  na Kobylu za příjemného slunečného počasí se kromě 38 členů našeho klubu zúčastnilo asi 45 příznivců turistiky.

44. ročníku Zimního výstupu na Velkou Javořinu se zúčastnilo 24 členů našeho odboru a zhruba stejný počet nečlenů. Na Holubyho chatě se přispělo do Novoročního čtyřlístku dalšími 250 korunami, celkem se silvestrovským Velkým Lopeníkem jsme prozatím tedy vybrali 1 370 Kč, naposledy budete moci do sbírky přispět na Zimním výstupu na Kobylu, který povede Adéla 19. ledna.

V sobotu ve velmi těžkých podmínkách 16 členů odboru spolu s dalšími účastníky sestoupalo z Javořiny do Nové Lhoty či zpět na Vápenky a bude jim zapsáno 18 km, 8 nás (včetně Jirky a Máji Marákových) prošlo přes Megovku, kde jsme si dopřáli hodinku odpočinku s vydatným občerstvením s kolegy myslivci, až do Javorníka na nádraží, ušli jsme nakonec v zimních podmínkách téměř 25 km.

Všem zúčastněným patří za absolvování výstupu v těžkých podmínkách za vydatné sněhové nadílky a vichřice na hřebenu, kdy za mlhy téměř nebyla vidět Holubyho chata či odbočka pod Kubíkovým vrchem k Megovce, absolutorium a velká poklona.

Na fotografie z akce se můžete podívat zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/5._1._2019_-_44._rocnik_Zimniho_vystupu_na_Velkou_Javorinu/

https://cusima.rajce.idnes.cz/ZIMNI_VYSLAP_NA_JAVORINU_5.1._2019-_KCT_HODONIN/

https://mariakucerova.rajce.idnes.cz/Velka_Javorina_969m_5.1.2019/

https://hanka51.rajce.idnes.cz/Velka_Javorina_leden_2019/

Letošní první vycházka ke Štěpanovským na zahrádku a ohňostroj na náměstí v Hodoníně.

Bylo nás 22 lidí.

Dnes si někteří turisté udělali poslední vycházku v tomto roce.Šli jsme z Rohatce do Bzence.Bylo nás 21 lidí a ušli jsme 13 kilometrů.Za nemocnou ženu Rostislavu védl vycházku jeji muž Jara Svoboda.

Dnes jsme si udělali odtučňovací výlet po svátcích na Janův hrad.Bylo nás 26 lidí a ušli jsme 15 kilometrů.Vedla nás za nemocného Milana Koláře Alena Zubatá.Výlet jsme zakončili v hospodě v Ladné.

               V předvánoční sobotu vyrazilo pod vedením Jury Michenky do Hostýnských vrchů 11 turistů. Autobusem jsme se nechali vyvézt k chatě Na Trojáku (585 m), kde se již na zasněžené sjezdovce lyžovalo. Po úpravě výzbroje a výstroje do zimních podmínek jsme se po chvíli stoupání vyhoupli k nově zbudované rozhledně Maruška (683 m), ze které se nám naskytly nádherné výhledy na okolní Hostýnské a Vizovické vrchy a Vsetínské Beskydy. Poté jsme se krátce po místy zledovatělé horské silničce přehoupli na Bludný (659 m) s krásnými pohledy na protější sjezdovku na Tesáku, Čerňavu (844 m), Sochovou (711 m) a nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů – Kelčský Javorník (865 m) s rozhlednou.

                Z Bludného jsme se stočili k jihovýchodu a následoval prudký sestup po silničce a Naučné stezce Tesák přes louky s krásnými pohledy na protější Vizovické vrchy s naším budoucím cílem, Baťkovou, do jedné z místních nejrozsáhlejších vsí, Hošťálkové, ve které se sousední a téměř spojenou Ratiboří žije kolem 4 tisíc Valachů. V Hošťálkové jsme nahlédli do zdejší hospůdky situované v místním zámku, ovšem po sdělení, že nemají polévku, jsme se rozhodli stoupat dál na Chléviska, přestože nás jeden z místních občanů varoval, že osamělá hospoda na kopci je už delší dobu mimo provoz. A tak jsme delší dobu procházeli údolím Štěpkové, kde bylo možné nedaleko obecního lomu v oplocenkách zahlédnout chované jeleny, daňky i černou. Závěr stoupání na Chléviska v podobě delšího taháku a závěrečného výšvihu jsme zvládli s přehledem, otevřené hospody na Baťkové zvané Na Pančavě jsme se však nedočkali, dokonce je zde odstraněn už i zvonek, kterým se v nepřítomnosti upozorňovala obsluha na turistickou návštěvu. Na náladě nám to ale neubralo – Darek nám předvedl své vypracované tělo, Mirek Hasík zase vytáhl dvě flašky vína včetně sady plastových pohárků, a tak jsme si udělali občerstvení po svém. To už Chléviska (641 m) zahalila zčásti mlha, přesto jsme se však na jihozápadním úbočí vrcholu dočkali hezkých výhledů ke Zlínu s Tlustou horou a vysílačem nebo na protější oblíbenou rozhlednu Vartovna nad Liptálem, do kterého jsme rychle seběhli kolem roztroušených usedlostí za mírného, avšak jen krátkého deště. V Liptále nás nechali nahlédnout do evangelického kostela, kde zrovna chystali na neděli dětské představení, a přešli jsme k hospodě U Klesků, která však po páteční bujaré veselici otvírala až o pěti, nicméně pan vrchní nám dopřál posezení aspoň na jedno pivečko pře odjezdem autobusu v 15:17. Přejeli jsme tak do Zlína, kde jsme měli na přestup na osobák něco před hodinku času, tak jsme zavítali do osvědčeného podniku CANADA PUB, ovšem jak nám sdělil personál, z důvodu obsluhy mladých hokejistů a přípravy třiceti burgerů jsme čekali na polévku téměř hodinu. Nějak jsme to však přežili a posléze přejeli domů do Hodonína, kde nás již na nádraží očekávaly Pavla s Janou a nemohly se dočkat našich dojmů z túry, o které jsme se s nimi i přes vyřvávání silně podnapilých hostů podělili v restauraci hotelu Grand.

                Už se tak nemůžeme dočkat letošní poslední vyjížďky do hor – silvestrovského výstupu na Velký Lopeník. Všem zúčastněným patří od vedoucího pochvala za s lehkostí absolvovaných 18 kilometrů v zimním horském terénu.          

Fotodokumentaci z akce můžete zhlédnout pod těmito odkazy:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/22._12._2018_-_Predvanocni_vychazka_do_Hostynskych_vrchu

https://manula1.rajce.idnes.cz/Hostynske_vrchy_predvanocni%2C22.12.2018%2C_KCT_Hodonin/

Dnes jsme šlí za krásného sněžení z Břeclavi do Lanžhota.bylo nás 25 lidí a ušli jsme 11 kilometrů.Vedl nás Milan Kolář.

Na další fotografie z nádherné sobotní zimní procházky se můžete podívat zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/15._12._2018_-_Z_Breclavi_zimnim_luznim_lesem_do_Hodonina

https://manula1.rajce.idnes.cz/Breclav%2C_Pohansko%2CLanzhot%2C_KCT_Hodonin%2C15.12.2018/

https://mariakucerova.rajce.idnes.cz/Breclav-Pohansko-Lanzhot_15.12.2018/

https://promarie.rajce.idnes.cz/15.12.2018_Pohansko%2C_luzni_les%2C_Lanzhot/

Dnes jsme šli z Břeclavi na Rybniční zámeček který je otevřen jen od pátku do neděle.Bylo chladné počasí a občas trochu popršelo.Bylo nás 25 lidí a ušli jsme 15 kilometrů.Vedl nás pan Pašek.

Dnes jsme měli posezení ve Vacenovicích u Letochů.Bylo hodně lidí.Byla i muzika jako každý rok.

               Poslední listopadový víkend proběhl tradiční seminář Jihomoravské oblasti KČT, tentokrát na turistické chatě na Čeřínku na Českomoravské vrchovině mezi Jihlavou a Pelhřimovem. Akce se zúčastnilo 58 členů z různých odborů naší oblasti. Zástupci z Hodonína pod vedením předsedy odboru, Jury Michenky, se kterým se vydali Jenda Čech, Mirka Mrázová a Jirka Marák z břeclavského Slovanu, vyrazili na Vysočinu rychlíkem v 6:21 do Brna, který do moravské metropole dorazil bez zpoždění, a tak jsme mohli ihned přeskočit na rychlík Rožmberk, který nás dopravil i s dalšími kolegy až do Kostelce u Jihlavy. Z kosteleckého nádraží jsme po zelené TZ nejdříve přešli po silnici k obci Cejle a poté vystoupali tajuplným lesem až k chatě na Čeřínku (738 m), pět dopoledních kilometrů nás tak docela zahřálo, naštěstí nám po cestě přes poměrně hustou mlhu nepršelo. Na chatě nás už vítala předsedkyně oblasti, Hanka Slabáková, s Pavlem Mauglím Pakostou, kterým jsme asistovali s úpravou místnosti, zhotovováním diplomů a přidělováním přelepek pro jednotlivé odbory. V 13 hodin se podával oběd, vývar a výborně připravená kačena se zelím či vídeňským bramborovým salátem. Poté pak následoval vlastní program semináře – nejdříve ocenění členů, kteří nebyli přítomni 7. října na Sýpce v Medlánkách, pak předávání důležitých informací z oblasti a ústředí ohledně navrhované změny stanov a dopadu GDPR na spolkovou činnost a informace o významných akcích oblasti a ústředí, které jsme neměly k dispozici na našem plánovacím výboru, a tak se možná vypravíme počátkem září na mezinárodní sraz turistů do maďarského pohoří Börzsöny mezi řekami Dunaj a Ipel nedaleko hranice se Slovenskem s nejvyšším vrcholem Csóványos (938 m). Na půl sedmou byla připravena večeře – tentokrát španělský ptáček s rýží. No a pak následovala bohatá večerní diskuse mezi jednotlivými účastníky, tentokrát jsme nikam na diskotéku nepřejížděli, byť mě Drahoš Baláš z Chvalkovic neustále popichoval, do postelí jsme se někteří odebrali až po druhé hodině ranní.      

            V neděli po snídani jsme ukončili pobyt na Čeřínku a 15, co ihned neodcestovalo domů, se nás vydalo na obvyklou dopolední vycházku, tentokrát jsem účastníky zavedl na 3,5 km vzdálený skalní útvar Čertův hrádek (714 m), který náš člen, Pavel Čupr, zdolává pomocí horolezeckého lana, pokud by se sem však vydal se mnou, na vrchol skaliska bych ho pohodlně vyvedl po svých. Po společné vrcholové fotografii jsme se rozloučili, skupina se vracela zpátky na Čeřínek k autům, my jsme pak přibrali kolegyni Martu z Brna a pokračovali dále. Variantu přes Křemešník do Pelhřmova (21 km) jsme kvůli zamlženému počasí a předpokládanému pozdnímu návratu zavrhli, zamířili jsme tedy na oběd do Batelova. Nejdříve jsme neznačeně po svážnici a pěšinkách sestoupali k Hamru (550 m) na říčce Rohozná, odkud jsme opět nabrali výšku a vystoupali slušným tahákem na vrchol Skály (676 m), z něhož jsme krátce klesli, respektive Mirka přímo vpadla do Těšenova, odkud jsme pak už docela pohodlně přes domky na Zadním Poli přešli do městyse Batelov, kde jsme si po 16 kilometrech dopřáli kuřecí směs v bramboráku, která nám docela dala zabrat, než jsme ji dostali do sebe. Po smíchovském pivečku jsme pak krátce kolem nového a starého zámku a místního Zámeckého rybníka přešli na nádraží, přejeli osobákem do Jihlavy a dalším pak po tříhodinové projížďce Vysočinou, kterou jsme prakticky prospali, do Brna. Na závěr nás náš regionální expres dopravil domů, úspěšnou akci jsme krátce ještě vyhodnotili u pivečka v hotelu Grand.

            Na Vysočině jsme prožili další nádherný víkend, všem zúčastěným tak za krásné chvíle děkuji.    

Fotografie ze semináře si můžete prohlédnout prozatím zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/24._-_25._11._2018_-_Seminar_Jihomoravske_oblasti_KCT_na_Cerinku

Ne každá akce se vydaří podle plánu. Hned ve Starém Městě nás přivítal déšť, takže jsem se rozhodli, že na Brdo nepůjdem . Jeli jsme autobusem ne Velehrad  a po prohlídce jsme se vydali do Starého Města. Tam jsme se občerstvili v Restauraci EGO . Na vlak jsme to měli jen kousek. Bylo nás sedm,jak Sedm statečných a ušli jsme 7 km. Vedla nás Alena Zubatá

Ne každá akce se vydaří podle plánu. Hned ve Starém Městě nás přivítal déšť, takže jsem se rozhodli, že na Brdo nepůjdem . Jeli jsme autobusem ne Velehrad  a po prohlídce jsme se vydali do Starého Města. Tam jsme se občerstvili v Restauraci EGO . Na vlak jsme to měli jen kousek. Bylo nás sedm ,jak Sedm statečných a ušli jsme 7 km. Vedla nás Alena Zubatá

                Přes víkend 10. – 11. listopadu jsem jako krajský metodik a lektor pěší turistiky pořádal na Chatě pod Věží na Radíkově u Olomouce, kde realizuje školení či semináře též Olomoucký kraj, školení vedoucích turistiky Jihomoravské oblasti KČT. Školení se zúčastnilo 21 frekventantů včetně čtyř z našeho odboru – Jendy Čecha, Peti Antoše, Jožky Jaroše a Katky Třískové. Odpřednášel jsem účastníkům obšírně historii KČT, aby věděli, v jaké instituci jsou vůbec sdruženi, její organizaci pak podle současných i navrhovaných stanov přednesl další z lektorů, současný místopředseda KČT, Zdeněk Cabalka, který pak ve svém přednesu pokračoval mezinárodní spoluprací na úseku turistických organizací a ochranou přírody, podělil se s námi též o aktuální informace z ústředí a další novinky, například jak se vyvíjí zamýšlený souhlas honiteb se vstupem do nich během organizovaných turistických akcí, třeba i vycházek v počtu pěti účastníků, pokud ji máte v plánu pro předem neurčený počet osob. Poté k přednášce ze zdravovědy přistoupila naše členka, Katka Třísková, která tak zastoupila tradiční lektorku, Bělu Jurákovou z Blanska, jež se na akci omluvila, a s mou součinností obeznámila posluchače se zásadními otázkami poskytování první pomoci při možných úrazech či poruchách zdraví během pohybu v přírodě. Následně jsem Katku vyprovodil na autobus a slova se chopil třetí z lektorů, čerstvě jmenovaný Petr Vachút z KČT Fénix Brno, aby přítomným přiblížil klasifikaci výkonnostní turistiky a turistické odznaky, které lze v současnosti plnit. Na závěr soboty před večeří jsem se pak opět chopil slova já a v kostce, ovšem ve své podstatě probral vše ostatní, co zbývalo – přípravu a vedení turistické akce se vším, co k tomu patří, nebezpečí v horách, nějakou tu právničinu a předpisy, a takové ty potřebné informace z topografie, předvídání počasí apod. Po večeři jsme se pak vydali dolů do Radíkova na pivečko, už jen proto, že se hospůdka jmenovala U Pulce, stejně jako účastník školení z KČT Fénix, Laďa Pulec, který byl doslova ve svém živlu.

                V neděli jsem účastníků v rámci praktické topografie provedl 7-kilometrovou vycházku na Svatý Kopeček a zpět, u olomoucké ZOO jsme stihli pozorovat i lemury a ve stánku za bazilikou si dopřáli kávu se zákusky. Po příchodu na chatu následoval test, nad přípravou jehož 40 otázek jsem strávil dobré 4 hodinky, aby byly tyto koncipovány trochu k zamyšlení, ovšem zase z probrané matérie, a přestože jej po zhlédnutí Zdeněk Cabalka prohlásil za jednoznačně nejtěžší, který se mu kdy dostal do rukou, k mé spokojenosti jej všichni absolvovali s velkým přehledem, mimo jiné čtveřice z Hodonína na výbornou, tedy s úspěšností vyšší než 90 %. Po obědě jsem tedy všem mohl pogratulovat k dosažené kvalifikaci a poděkovat za příkladnou spolupráci, další budou mít zase možnost udělat si kvalifikaci vedoucího turistiky, která opravňuje k též vedení jednoduchých přesunů v rámci cykloturistiky, či VHT, za dva roky, stejně jako současní úspěšní frekventanti posunout se na stupeň cvičitel pěší turistiky, kterých se nám v poslední době v oblasti též neodstává a pro vedení akcí a výchovu ostatních jsou zapotřebí.      

Další fotografie z víkendu si pak můžete prohlédnout zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/10._-_11._11._2018_-_Skoleni_vedoucich_turistiky_KCT-JMO_na_Radikove_u_Olomouce/

Dnešního cyklovýletu ze slovenského Zohoru se zúčastnili 4 cyklisté. Za rakouskou obcí Durnkrut jsme se zastavili u památníku bitvy na Moravském poli, která se odehrála 26. srpna 1278 a zahynul zde český král Přemysl Otakar II. Dále přes Hohenau a Pohansko do Hodonína. Celkem 104 km. 

Dnešní vyjížďky se zúčastnilo 8 cyklistů a ujeli jsme 56 km za hezkého slunečného počasí.

KČT Hodonín uspořádal Podzimní přechod Beskyd a Javorníků

                Poslední říjnový pátek se vydalo 16 nadšenců horské turistiky (13 členů našeho odboru, Jirka Marák z KČT Slovan Břeclav, Jirka Půček z KČT Uherské Hradiště a Luboš Mrkvica, prozatím nečlen z Čeložnic) na přechod Beskyd a Javorníků, pořádaný též při příležitosti oslav stého výročí vzniku československého státu a obnovené české státnosti, společnost nám ještě dělal Pavlin nestárnoucí Ron. Čtrnáct se nás přesouvalo na sever Moravy přes Přerov a Ostravu-Svinov ranními rychlíky, zatímco Pivkovi vyrazili z Hodonína kolem šesté hodiny autem s tím, že zaparkovali v cíli první etapy před chatou Súlov na Bílém Kříži a šli nám naproti na Lysou horu, kam zbytek vyrazil z železniční stanice ve Frýdlantu nad Ostravicí.

                První úsek z Frýdlantu do Malenovic byl vcelku pohodový, na čtyřech kilometrech jsme nastoupali sotva 100 metrů. V Malenovicích jsme minuli dvě možné zastávky na občerstvení -  hospodu Pod Borovou a restauraci Rajská bouda, abychom mohli zasednout k pivečku či polévce po počátečním výšvihu nad vodopády Satiny v hospůdce U Veličků kousek od sjezdovky lyžařského střediska Malenovice-Hutě. Přestávka na odpočinek ve vytopené dřevěnici přišla vhod, akorát nám celkový dojem poněkud pokazila paní vrchní, která na nás ihned po příchodu dost nevybíravým způsobem vyletěla, ať si laskavě batohy odstraníme z cesty či vyhodíme ven. Krátce po poledni, i vzhledem ke zpoždění spěšného vlaku do Frýdlantu, jsme vyrazili do strmého stoupání, které nás po 1,5 kilometrech přivedlo na rozcestí Pod Lukšincem, z něhož jsme již po mírnějším sklonu přešli po kilometru okolo přírodní památky Ondrášovy díry, dvou malých jeskyň nebo spíše závrtů, Studené a Ondrášovy, k altánku na rozcestí Lukšinec. Odsud nás už provázela hřebenová červená značka, po níž jsme stále se zužující kamenitou cestou stoupali vzhůru nejvyššímu vrcholu Moravskoslezských Beskyd. Cestou jsme potkali pana Jana, seniora, který z vrcholu sbíhal nalehko jen tak nahoře bez s tím, že se na Lysou vydává za rok téměř čtyřistakrát. Naše děvčata se při pohledu na vytrénované tělo dostávala do varu, a tak po několika fotografiích a téměř třičtvrtěhodinovém rozhovoru jsme pokračovali ve stoupání dále, abychom po skupinkách, okolo symbolického památníku obětem hor a již za mlhy dorazily na Lysou horu (1323 m) k Bezručově chatě, která byla slavnostně otevřena po rekordních 6 měsících výstavby v prosinci roku 1934 jako chata Klubu českých turistů, když zde již dříve od roku 1880 stávala dřevěná útulna. V roce 1978 však chata do základů vyhořela, zřejmě vadou elektroinstalace, i když fám o možném vzniku požáru se šířilo více. Klub českých turistů dlouhá léta usiloval o znovuvybudování chaty, s její výstavbou se i za podpory veřejné sbírky, na kterou přispěl i náš odbor symbolickou paletou cihel za 3 700 Kč, byť jsme děkovnou cedulku s názvem našeho odboru na chatě neobjevili, započalo až v roce 2012 a chata byla po třech letech opět zprovozněna pro širokou turistickou veřejnost. Na chatě jsme se tedy potkali s Pivkovými a po částečném zahřátí, osušení a pozdním obědě ve čtyři hodiny zahájili sestup ve směru k Visalajím. Červenou TZ na Zimný a Huserku kopíruje horská silnice, po níž byl sestup místy pohodlnější, od místa, kde se silnička stáčí ke Krásné, pokračuje červená TZZ pěknou krajinou mezi roztroušenými domky na Vyšní Mohelnici, z níž jsme už postupovali téměř za šera na Ježanky, od kterých jsme pak na závěrečné 2,5 kilometrové stoupání doprovázeli na čelovkách Jarouška Strážnického, kterému dal první den přechodu poněkud zabrat, jelikož toho letos moc nenachodil. Na Bílém Kříži jsme povečeřeli v provizorním přístřešku vedle chaty Súlov, která byla jako horský hotel po druhé světové válce též majetkem Klubu českých turistů, když byli odsud odsunuti Němci, kteří zde působili v rámci Beskidenvereinu již od 90. let 19. století a měli zde k dispozici vícero objektů, z nichž však některé vyhořely. Po dobré večeři, ovšem v chladném prostředí nevytopené pergoly, kdy jsme si dali guláš či smažený sýr a tomu plzeňské, jsme se přesunuli do vedlejšího srubu a rozložili do pokojů. Před usnutím jsme samozřejmě ještě pobesedovali, něco zakrojili, popili a vyhodnotili páteční zážitky.

                Ráno jsme však zrušili snídani s tím, že se raději nasnídáme cestou v teple na nedaleké Doroťance. Pivkovi se rozhodli vyrazit už ráno směrem domů se zastávkou v Luhačovicích a přibrali s sebou Pavlu, která potřebuje být před brzkým lékařským zákrokem zdravotně v pořádku, a přejeme jí, ať vše v pohodě zvládne, a také se autem svezli Jaroušek s Jarkou, přece jenom další pokračování přechodu mohlo být pro Jarouška spíše traumatizující, na příští rok trochu potrénuje. Takže krátce od chaty jsme se přesunuli na česko-slovenskou hranici, po níž jsme pochodovali s domky střídající se na moravské a slovenské, respektive kysucké straně státní hranice až na Bumbálku. Nejdříve následoval vrch Súlov (903 m), který skupina obešla, ale Jura se něj strmě vyšvihl, ze kterého jsme postupně klesli lesem a po lukách přes usedlosti Řepové, Vjadačka a Šučíkovci na Doroťanku, kde jsme si ke snídani dopřáli v teploučku vynikající polévku a nějaké to pivečko. S plnými žaludky jsme pak vystoupali na úbočí Čudácké, kde si Jura opět neodpustil po hraničních kamenech vystoupat až na vrchol (827 m) s omezenými výhledy do kysuckého kraje, od Čudácké pak skupina dále postupovala zvlněným krajem kolem samoty Baraní sestupem na hraniční přechod na Konečné, kde bývala ještě pře pár lety turistům k dispozici pro občerstvení a nocleh chata a v sousedství prodejna se smíšeným zbožím, nyní je zde však zcela mrtvo, za zmínku však stojí malebné domečky a nádherný zpětný pohled k Lysé hoře. Zahájili jsme tedy ihned ostré stoupání na vrchol Konečné, resp. Bartkova vrchu (871 m) s převýšením téměř 200 metrů na necelém kilometru, poté se hraniční chodník klasicky vlnil střídavě lesem a loukami přes bezejmenný vrchol s kótou 879 m k rozcestníku pod vrcholem Bobku (871 m), kde už začalo docela intenzivně poprchat, pamatovat si kopec s příznačným názvem bude zajisté i Staňa, který zde chytil větší krizi a na Kmínek ho tak doprovodil přímo po hranici Jenda. Dále cesta pokračovala přes usedlost Ulčák pod Bobkem a lesním přechodem přes vrchol Lukavice (898 m) padákem do Kelčovského sedla, zvaného téže Hluchanka (760 m), z něhož jsme silničkou prudce sestoupali do zapadlé vesničky Vyšný Kelčov, kde jsme vedle hospody zapadli do místního šenku. To už za námi z nedalekého Vysokého nad Kysucou dorazila Jurova spolužačka Adriana i s obrovskou dortou a láhvinkou na posilnění, jež kupodivu vydržela až do návratu domů, a tak jsme ve vytopené hospůdce u místní speciality – koniferky – započali družnou debatu. Vůbec se nám odtud nechtělo, po třech hodinách se nakonec zvedl předvoj i s dortou, kterou Luboš akrobaticky vynášel 3,5 kilometrů rozbahněným chodníkem přes Volarskou nahoru, vedoucí výpravy s Aďou a jejími příbuznými nakonec přejel kolem osmé na Kmínek autem, následovala večeře a další povídání. Parta z Vysoké odjela domů před desátou, poté následovalo postupné odebírání jednotlivců do pokojů a dá se říci, že po půlnoci všichni v příjemném rozmaru přímo na česko-slovenské hranici v chatě Kmínek, jejíž kapacita představuje 34 lůžek, usnuli.

                Ráno jsme se probudili do deště, který stále nabíral na intenzitě. Před snídaní jsme si podělili výbornou dortu, pojedli a Staňovi, který si necítil v pořádku, zajistili odvoz do Brna, kam směřovala jedna z ubytovaných. Zbývající desítka pochodníků tak již za silného lijáku v devět vyrazila z Kmínku a přes sedlo Smutníky a Masarykovu chatu přešla do sedla Bumbálka, ze kterého prudce vystoupala na rozcestí na Trojačce nad pramenem Vsetínské Bečvy, přešla přes rozhlednu na Čartáku (953 m) k chatě Súkenická a spadla na chatu Celnice, krátce kolem chaty Třeštík  (na Celnici i Třeštíku probíhaly tradičně soukromé akce, pro veřejnost se zde v posledních letech neotvírá) vystoupala k odbočce na Vysokou a poté po modré TZ vcelku pohodlnou zpevněnou svážnicí spadla okolo Ladova pramene a hotelu Galik na Léskové do Karlovského minipivovaru, kde zasedla k závěrečnímu vyhodnocení akce, kam za námi dorazila z Rožnova i Banka s kamarádkou. Někteří se přesunuli na 5 kilometrů vzdálené nádraží ve Velkých Karlovicích na třetí hodinu, zbývající pětice odjížděla z Karlovic až ve čtyři a domů dorazila rychlíkem v 20:15. Přestože už nám v závěru soboty a do nedělního poledne počasí až tolik nepřálo, jednalo se určitě o nádhernou akci ve skvělé partě a příští rok určitě něco podobného zopakujeme. Za absolvovaných 60 kilometrů s plnou polní zaslouží účastníci od vedoucího velkou pochvalu. Horám zdar!       

Ostatní fotografie si můžete prohlédnout zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/26._-_28._10._2018_-_Podzimni_prechod_Beskyd_a_Javorniku

Dnes jsme jeli na Slovensko do Vrbovců potom šli na kopec Kobylu a skončili v Kněždubu.Počasí se odpoledene pokazilo a dost pršelo.Bylo nás 17 lidí a ušli jsme 16 kilometrů.vedla nás Alena Zubatá.

Dnešní cykloakce za příjemného podzimního počasí se zúčastnili 3 cyklisti. Z Vranovic k rybníku Vrkoč  a kolem Novomlýnských jezer jsme ujeli 40 km.

Dnes jsme jeli do Hustopečí na pochod Maryša.Vedl nás Ivan Bosňák a bylo nás 27 lidí a šli jsme různé trasy od 10 kilometrů do 40 kilometrů.Tradičně dávali chleba se sádlem a cibulí.

Cyklovýletu do Znojma za příjemného slunečného počasí se zúčastnilo 9 cyklistů a ujeli jsme 90 km. Trasa vedla z Břeclavi přes Kančí oboru k Hraničnímu zámečku v Hlohovci, okrajem Mikulova, Březí a Jevišovky do Hevlína, přes Jaroslavice a Slup do Znojma.

Cyklovyjížďky 9.10.2018 se zúčastnilo 9 cyklistů a mezi vinohrady jsme ujeli 65 km.

Dnes jsme za 2 hodiny z Hodonína byli v Třebíči který jsme obešli.Šli jsme na Pekelný kopec k rozhledně a potom do města po památkách.Byl to moc pěkný výlet vedla nás Alena Zubatá.Ušli jsme 16 kilometrů a bylo nás 29 lidí.Bylo jarní počasí.

Na další fotografie z vydařeného výletu na Vysočinu se můžete podívat zde:

https://jura1972.rajce.idnes.cz/13._10._2018_-_Trebicsko/

https://manula1.rajce.idnes.cz/Trebic%2C_Pekelny_kopec%2C_KCT_Hodonin%2C13.10.2018/

https://promarie.rajce.idnes.cz/13.10.2018_Pekelny_kopec_u_Trebice/