Na třetí květnovou sobotu připravil Tono Vávra pro vyznavače cykloturistiky projížďku po jeho oblíbeném Záhoří. Ani samotného ho zřejmě nenapadlo, jak mu bude od rána všechno hrát do not - po celý den bude nádherné počasí, sejde se mu na akci tolik pěkných děvčat, nidko nespadne z kola ani ho nepostihne defekt, pivečko bude v krčmách vzorně vychlazené, Terka ho po příjezdu obdaří chutnou večeří a jeho Slovensko pod taktovkou trenéra Vůjtka přetne Čechům cestu za dalším titulem a naopak ono se postaví ve finále ruskému medvědovi. Ale pojďme pěkně po pořádku. Po přesunu od hodonínské Obchodní akademiede na začátek Holíče, kde nás Tono čekal, vyrazilo na trasu celkem 13 cyklistů - vedoucí akce Tono Vávra, Alena Zubatá, Hanka Lišická, Hanka Modlová, Adéla Příkaská, Věra Chorá, Lidka Žůrková, Arni Foukalová, Majka Zámečníková, Olin Hřiba, Laďa Brhlík, Peťa Čajka a Jura Michenka. Projeli okolo holíčského zámku, kde si povšimli rozpadajících se hradeb, a cyklostezkou se zanedlouho přesunuli do sousedních Kopčan, kde na ně ale podle očekávání Vlado Pekár nečekal. Zastavili se za obcí u hřebčína, který stejně jako holíčský zámek byl vybudován v tereziánském období. Po krátké prohlídce se skupina stočila k jihu a proti větru přes hlavní silnici Holíč - Kúty přejela na asfaltku vedoucí okolo pískovny a zemědělské usedlosti Cunín a následně polní cestou dosáhla naftařské město Gbely, odkud po silnici přejela do sousední Petrovy Vsi. Odtud následovaly dva prudší výšvihy - první před obcí Letničie, druhý před vsí se silně zastoupenou cikánskou komunitou s názvem Štefanov, na jehož konci jsme se napojili na hlavní silnici Senica - Kúty, po které jsme za silného provozu a místy šílených řidičů projeli Dojčem, a za jeho koncem odbočili doleva na vedlejší silnici do Koválova. Zde se u místní kapličky fotili svatebčané, kteří nás dohnali i na kopci nad Smrdáky, kde jsme jim mohli dělat společnost při focení v poli a na motockylu a rozjímat nad tím, který pár z našeho odboru budou nejdříve čekat obdobné radostné okamžiky. Poté jsme sjeli do Smrdáků k lázeňskému komplexu, kde jsme se občerstvili ve zdejší krčmě SADDLER´S PUB a měli možnost v pravé poledne potkat prvního člověka s více než pěti promilemi, ale nebyl to tradičně na Záhoří první případ. Jelikož jsme postupovali docela svižně, rozhodli jsme se původní trasu nastavit o projížďku ke Kunovské přehradě, tak jsme ze Smrdáků neodbočili ve směru na Oreské k Miléniovému kříži, který byl vidět na protějším kopci, ale pokračovali k jihu přes Rybky do Senice, kde jsme se napojili na pěknou cyklostezku, která nás přivedla ke hrázi Kunovské přehrady, kterou jsme objeli po východním břehu, a nakonec po cyklostezce dorazili až do našeho oblíbeného Sobotiště, kde už nás u místního hostince tamější štamgasti vzhledem k časté návštěvě zdejšího podniku vítali pomalu jako kamarády. Dali jsme si pivěčko, byli svědky tragikomické podívané v podobě odvádění namol opilého výpitka dvojicí silně opilých, zavítali jsme do uličky s kostelíkem a habánskými stavbami a vydali se přes kopec s nádherným výhledem na hrad Branč a Malé Karpaty přes Častkov k hlavní silnici Senica - Hodonín, po níž jsme přes Lopašov, Radošovce a Popudinské Močidlany přejeli až ke křižovatce na Trnovec a Prietržku. Někteří se již vydali rovně do Hodonína, druzí se ještě projeli přes Prietržku zvlněnou cyklostezkou podél skalických sklepů a nad nově zbudovaným golfovým hřištěm do Skalice, na jejímž začátku se stočili k bistru U Kapra, kde následovalo závěrečné společné občerstvení a vyhodnocení celé akce. Tono se přesunul domů do Holíče, ostatní po hrázi řeky Moravy do Hodonína. Vedoucímu náleží pochvala za vzorně připravenou a odvedenou akci, ostatním za předvedené výkony. Po příjezdu do Hodonína jsme měli na tachometrech naměřeno 97 absolvovaných kilometrů a užili jsme si přes den tradičně spoustu zábavy.