První listopadovou sobotu byla do programu operativně vložena vyjížďka z Brna ve směru na Hodonín, jež měla představovat neformální ukončení cyklistické sezóny a uložení našich dvoustopých miláčků k zimnímu spánku. Kromě vyzyvatele Jury Michenky s ním ještě do Brna rychlíkem vyrazila Jolana Jančaříková a naproti jim z Kyjova taktéž rychlíkem přijel svatoborský člen, Zdeněk Dohnálek. Přestože byla doba dušiček, zvýšený provoz na silnicích nebyl ani znát a trojice se po počátečním průjezdem Brnem brzy přesunula přes Střelice a Silůvky ležících na trati do Hrušovan nad Jevišovkou ke křižovatce ivančické silnice pod Hlínou, kde se stočila k jihovýchodu a po vystoupání k usedlosti na Karlově se spustila z kopce do Dolních Kounic, jejichž  památky mohla při sjezdu omezeně pozorovat kvůli stále houstnoucí mlze. Kounice na celé trase nebyly výjimkou, takže informační centrum stejně jako všechny další objekty bylo nepochopitelně zavřeno, turistické známky jsme si tudíž nemohli nikde zakoupit a museli jsme se spokojit pouze se vnější prohlídkou pamětihodností (otevřeny jsou mimo hlavní sezóny pouze pro větší skupiny dle předchozí domluvy) - zastavili jsme tedy u kláštera Rosa Coeli, židovské synagogy, místního zámku a na židovském hřbitově se hrobem rodiny Kreiskych, předky Bruna Kreiskeho, bývalého ministra zahraničních věcí a kancléře Rakouska, který se už ovšem narodil v roce 1911 ve Vídni. Jinak byly Dolní Kounice známy častými pogromy na židovskou komunitu, která zde měla od dávných dob silné zastoupení, takže se část tohoto etnika z města i dobrovolně vysídlila.

          Z Kounic jsme pokračovali přes Pravlov a Bratčice k nově zbudované rozhledně na vrcholové plošině místního vodojemu nad obcí, odkud lze z 6-metrové výše pozorovat Brno, Krumlovský les či Pálavu, nám to ale sobotní počasí nedopřálo, tak jsme byli především natěšeni na návštěvu cukrárny v Židlochovicích, kde jsme si pochutnali na vyhlášených zákuscích, škoda jen, že s námi nevyrazil i Laďa Janás, který má pod kontrolou snad všechny cukrárny v Jihomoravském kraji a v této oblasti je vyloženým požitkářem.

          Vydatně občerstveni jsme následně přejeli přes Nosislav a Křepice do Nikolčic, od kterých nás provázel mírnější deštík, abychom se mohli po serpentinách vyšplhat na Žerotínský kopec, kde se kolem nás obdobně jako ve Slavnostech sněženek prohnali za traktorem na vleku rozjaření myslivci se psy a střeleným divočákem. Poté následoval sjezd do Diváků a průjezd Boleradicemi do rodiště legendárního pilota, generálporučíka Františka Peřiny Morkůvek a přejezd přes Brumovice a Terezín do Čejče, kde nás opustila již mírně znavená Jolanda, které však přesto patří za odvedený výkon velké uznání, a do Hodonína využila vlakového spojení, se Zdeňkem jsme následně přes Hovorany, okolo bývalého šardického dolu Dukla a přes Mistřín dorazili do svatoborského sklepa U Dufků, který bude místem konání naší závěrečné akce. Jelikož žádný z majitelů nebyl přítomen, prohodili jsme jen pár slov s obsluhou, rozloučili se, Zdeněk putoval pár metrů k domovu a Jura uzavřel trasu podle plánu průjezdem okolo milotického zámku, přes Vacenovice, Rúdník a Rohatec do Hodonína, ve kterém měl najeto předem avizovaných 120 kilometrů, aniž by to nějak výrazněji pociťoval.

Projížďka to byla určitě zajímavá, byť kvůli mlze a zatažené obloze s omezenými výhledy, na příští rok bychom něco obdobného vymysleli ve druhém čtvrtletí s tím, abychom si mohli taktéž cestou zakoupit turistické známky a navštívit některou z památek, jelikož víkendové otvírací doby budou zahájeny až v dubnu.

Vybrané fotografie s komentářem můžete shlédnout zde, zbytek pak na:

http://jura1972.rajce.idnes.cz/2._11._2013_-_Cykloturistika_z_Brna_pres_Dolni_Kounice%2C_Zidlochovice_a_Milotice_do_Hodonina_120_km/