Druhou červencovou sobotu, kdy nás počasí obvykle nezklame, vyrazili jsme na již tradiční výlet do některé z alpských oblastí, tentokrát bylo našim cílem zdolat nejvyšší vrchol Fischbacherských Alp, Stuhleck, a projít se jeho celým hřebenem s širokými výhledy na všechny okolní horské celky.

            50 (všichni zapsaní se ráno dostavili!) natěšených turistů tedy vyvezl Jura Kopeček se svým mercedesem klikatou úzkou horskou silničkou s místy 20 % sklonem a četnými serpentinami od Spitalu pod Semmeringem do horského sedla Pfaffensattel (1 368 m). Odtud někteří po mýtné silničce, jiní přímo po spádnici turistickým chodníkem vystoupali k vrcholovému kříži na Stuhlecku (1 782 m) u chaty Aloise Günthera. Následovalo vrcholové kochání se směrem k Semmeringu, Schneebergu s Kloterwappenem, Raxalpe s Heukuppe, Hochschwabu, Štýrskému rudohoří a vzdálenému Totes Gebirge před Dachsteinem, vše bylo před námi jako na dlani. Poté jsme zahájili sestup na Schwarzriegel (1 593 m) a přechod přes Grazer Stuhleck (1 635 m) a Geiereck (1 644 m) okolo spousty pasoucích se krav a býčků k malé kamenné rozhledně Peter Bergner Warte na Pretulu (1 656 m). Po výhledech a přestávce na svačinku jsme sestoupali k nedaleké chatě Roseggerhaus (1 586), kde jsme vyhodnotili, že by bylo škoda dělit výpravu na dvě části vzhledem k překrásným výhledům, a tak všichni dále postupovali hlavním hřebenem pod pásmem větrných elektráren Joglland na Steinriegelu (1 577 m) na Rattner Alm (1 438 m) a z almy sestoupali již lesní cestou k chatě Hauereckhaus (1 301 m), kde jsme si dopřáli přestávku na občerstvení. Od chaty jsme to měli mít už nějakou hodinku a půl do cíle na Alplu u penzionu Waldheimathof, ovšem směrem k rozcestí u Rotes Kreuz bylo značení v natolik špatném stavu, že jsme odbočku pěšinky k rozcestí vůbec nezaregistrovali a pokračovali dále hlavní svážnicí. Ta se poté křížila, její vrstevnicová část následně brzy skončila (pokud bychom však pokračovali necestou dále, brzy bychom dorazili k rozcestí Modertörl na další značenou cestu na Alpl, ale navazující výseč mapy už nám chyběla), zvolili jsme tedy sestup druhou větví do údolí, ovšem nedorazili jsme do údolí potoka Steinbach, ale do sousedního údolí potoka Traibach, kde se setkali s rakouskými cyklisty, kteří nám ukázali mapu nahranou v mobilu. A tak jsme se rozhodli už nestoupat zpět, ale pokračovat dlouhým klesajícím údolím Traibach směrem ke Krieglachu, kudy jsme po dvou hodinách sestoupali k usedlosti Holzer na spolkové silnici, kam pro nás Jura přijel autobusem, a pokračovali jsme k domovu. Všichni účastníci tak absolvovali za nádherného počasí v horském, byť snadnějším terénu, úctyhodných 28 kilometrů, pro některých to bylo též osobní maximum, a do Hodonína dorazili přesně v půl jedenácté, přesto jsme si den ve Fischbacherských Alpách užili náramně.

            Ostatní fotografie můžete zhlédnout zde: http://jura1972.rajce.idnes.cz/11._7._2015_-_Styrske_Predalpi_-_prechod_hrebene_Stuhlecku