V půli února uspořádali hodonínští turisté pod vedením Jury Michenky vycházku Vizovickými vrchy z Luhačovic do Zlína. V dopoledních hodinách nás provázelo nádherné slunečné počasí, odpoledne se sice trochu zatáhlo, ale na dojmu z hezkého putování zimní přírodou to skupině 23 turistů pranic neubralo.

                Z luhačovického nádraží jsme prošli do centra lázeňského městečka kolem moderního kostela svaté Rodiny přímo k hotelu Palce, od nějž jsme sešli k nábřeží Šťávnice k Jurkovičovu domu, lázeňské kolonádě a Společenskému domu. Tady jsme natrefili na žlutou TZ a začali stoupat lesem lázeňským parkem k pramenu Marie. Ovšem po pár metrech se náš postup zastavil díky velkému polomu, který zde způsobila vichřice v podzimních měsících loňského roku. Připadli jsme si stejně jako na nízkotatranském hřebenu někde nad Čertovicou postiženém stejnou kalamitou.

                Ivan Machýček souboj s výtvorem přírodního živlu nakonec vzdal a zvolil si individuální lázeňský okruh mezi Luhačovicemi a Pozlovicemi, zbytku se nakonec podařilo proklestit cestu mezi popadanými stromy a projít k pramenu Marie. Odtud již následovalo pohodové stoupání k rozcestí Nad Pražskou čtvrtí, Obora a U Svatého kříže. Dále naše cesta postupovala po silnici do Řetechova, odkud se nám začaly naskytovat nádherné výhledy na okolní kopcovitou krajinu.

                V Řetechově se oddělila skupina 7 turistů ve složení Alena, Olin, Kučerovci, Milan, Anička a Lidka kteří se přes Pozlovice navrátili zpět do Luhačovic a ušlapali celkem 15 kilometrů, zbylých 15 turistů pokračovalo po žluté TZ ve stoupání na hřeben Vizovických vrchů okolo Poutnické studánky k vrcholu křížové cesty od Maleniska na kótu 535 m. n. m., od níž seběhli k poutnímu areálu u kostela Panny Marie Sněžné na Malenisku. S tím, že bude v dopoledních hodinách zavřená hospoda v Řetechově, jsme tak trochu počítali, ovšem s otevřenou hospodou na Malenisku jsme byli téměř přesvědčeny, navíc, když byla otvírací doba uvedena na webu od 10 hodin. Ovšem mýlka, platí až od jarních měsíců, a tak nám nezbylo nic jiného, než seběhnout na silnici a pokračovat do Provodova, avšak výsledek byl stejný, otevřeno až od 16 hodin.

                Nic se nedalo dělat, přestože nás některé již žízní začaly přepadat mdloby, vydrápali jsme se na další vrch Klenčov (536 m. n. m.), nejvyšší bod na trase, z něhož se skýtaly krásné pohledy k Hostýnským vrchům a Vsetínským Beskydům. Poté následovalo klesání poněkud kluzkou cestou přes Zlínský les okolo vizovického revíru opatřeného cedulkami upozorňujícími na zákaz vstupu ohledně afrického moru divokých prasat až k usedlosti Pindula k vyhlášené výletní restauraci, kterou s oblibou v mládí navštěvovala i zlínská rodačka Božka Němčanská, jejíž otevření nám už pro jistotu potvrzovali projíždějící běžkaři.    

                Po vydatném občerstvení a cca hodinové přestávce jsme během půlhodiny přešili z větší části po silnici do sousední zlínské části Kudlov, kde se na konci obce nachází točna městské dopravy. Tady po 18 kilometrech turistický program ukončili Květoš, Ivan Bosnyak, Jara Svoboda se svým zeťákem Janem, Eva, Sylva, Božka, Franta a Alča, šestiapůlčlenná skupinka, v níž byli oba Jurové, Pavla s Ronem, Staňa, Míša a Mirka pak po žluté TZ absolvovali sestup po lesním chodníku okořeněný dokonalým Staňovým  čtverným salchowem ke zlínské čtvrti Lazy a dolu do centra krajského města, kde si ještě do odjezdu vlaku dopřáli po ušlapaných 23 kilometrech pivečko v populárním CANADA PUBu. V Otrokovicích na nádraží jsme se pak opět setkali a rychlíkem ve čtvrt na sedm dorazili zdárně do Hodonína.

                Další nejbližší horské putování bude na programu v sobotu 31. března v rámci zájezdu do Bílých Karpat na Velký Lopeník. Všem zúčastněným patří za předvedený výkon v kopcovitém zasněženém terénu zpestřený terénní vložkou hned za Luhačovicemi pochvala od vedoucího akce.