ŽENY ZA II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Závěrečná práce do Historie ženského hnutí a feminismu GEN102

V Brně 14. 1. 2010

Zadaly: Vypracovaly:

Mag. (FH) Martina Kamplicher Bělehradová Andrea UČO: 363058,

Mgr. Petra Zářecká Janečková Barbora UČO: 363814, Navrátilová Marcela UČO: 363636,

Šmardová Anna UČO: 350370

Úvod

Druhá světová válka je společensky diskutovaným tématem. V našich podmínkách je tradičně nahlíženo na válečné konflikty z mužské perspektivy pod vlivem institucionalizace mužského násilí. Z tohoto důvodu není ženská válečná problematika příliš zmiňována, nebo se o ní alespoň hovoří a publikuje méně. Proto chceme věnovat naši závěrečnou seminární práci právě ženám. Nejdříve se zaměříme na dějinné pozadí a vznik nacistické ideologie. Dále budeme věnovat pozornost životu žen v na jedné, i na druhé straně ideologie - především příslušnicím německého národa a ženám, které byly vězněny v koncentračních táborech. Pokusíme se analyzovat dopady ideologie na běžný život těchto žen nacházejících se v rozdílných prostředích a to zejména v kontextu mateřství a celkového pojetí ženy.

Vznik nacistické ideologie

Po 1. světové válce se dostalo Německo do finančních problémů, jakožto agresor války muselo platit válečné reparace, přestože bylo zdevastováno válkou. Německá marka se natolik znehodnotila, že zapříčinila enormní inflaci, což bylo úrodnou půdou pro vznik řady ideologií. Jednou z nich byl nacionální socialismus (jedna z odnoží fašismu). V roce 1920 založil Adolf Hitler politickou stranu NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei), která měla silnou podporu chudého dělnictva. Roku 1933 se Hitler stal říšským kancléřem a v roce 1934 hlavou německého státu, kdy začal užívat titulu vůdce a říšský kancléř. Jeho ideologie, která se stává dominantní, je založena na tzv. rasové čistotě, která má své kořeny již v Darwinově teorii o přežití nejsilnějšího druhu. Tu dále rozpracoval Alfred Ploetz, jež byl přesvědčen o nadřazenosti nordické rasy. Tuto myšlenku později přijal Hitler a dále ji rozšiřoval a radikalizoval. Ve snaze prosadit nacistickou ideologii (která je mimo jiné maskulinní a má machistický charakter), začala druhá světová válka.

Příslušnice německého národa

Hlavní povinností německých mužů byla služba v armádě. Stejně tak měly ženy své dané povinnosti vůči národu, a sice být matkami a produkovat pro národ silné vojáky a zdravé budoucí matky. Zajímavé však je, že se to týkalo pouze zdravých žen, tzn. těch, které netrpěly žádnou dědičnou chorobou. V této politice se využívalo systému motivačních odměň a sankcí. Rodiny mohly obdržet finanční půjčky (velikost v závislosti na počtu dětí) nebo získat ocenění tzv. Červeného kříže německých matek. Ideálem byla rodina se čtyřmi dětmi, ale nároky na počet dětí se postupně zvyšovaly. Extrémním případem je například názor F. Lenze: „Je jasné, že žena může mít děti po dobu bezmála třiceti let. I kdybychom předpokládali, že bude rodit jen jednou za dva roky, vyjde nám minimum patnácti porodů na matku. Menší počet musí být považován za důsledek nepřirozených nebo patologických vlivů.“ (Proctor 2009: 139) V případě bezdětnosti následovaly finanční postihy a žena musela nabídnout jiný ekvivalent produkce – v tomto případě práci pro stát. Svobodné ženy byly navíc sankciovány tím, že neměly občanská práva, a tudíž byly na stejné úrovni jako tzv. „podřadné rasy“.

V těchto souvislostech probíhala řada výzkumů, které zkoumaly dědičné faktory, reprodukční systémy a neplodnost. Hlavní myšlenkou výzkumů bylo zušlechtění genového fondu národa; v případě hrozby přenosu genetického onemocnění se prováděla sterilizace. Zákon o sterilizaci byl přijat v létě 1933. Postupem času byly na sterilizaci posílány nejen ženy „nevhodné“ k mateřství , ale i příslušnice tzv. podřadných, neárijských ras – především židovky, Romky a příslušnice slovanských národností.

Dalším cílem populační politiky bylo odříznout ženy od veřejné sféry a zakotvit je do domácnosti. Značně se jim tak omezil přístup k vyššímu vzdělání a vyšším pracovním pozicím. Postupem doby odcházelo do války stále více mužů a chyběla jejich pracovní síla na trhu práce. To vyžadovalo od žen znovu se zapojit do pracovního procesu, ale pouze na nízkých pozicích. Nejčastěji byly zaměstnávány v továrnách jako dělnice.

V rámci nacistické ideologie vznikaly dětské a mládežnické spolky směřující k tělesnému zocelování a dosažení nacistického ideálu a ženské spolky podporující mateřství a manželství. Jako příklady bychom uvedly Svaz německých dívek (BDM) a ženský Nacionálněsocialistický svaz německých žen (NSF). Tyto spolky, určené především snoubenkám a manželkám příslušníků SA a SS, organizovaly různé kurzy, jako jsou například „školy pro nevěsty“ či „na pomoc mateřství“. Ženy se učily být dokonalými hospodyněmi, manželkami, matkami a přejímaly postoje vyhovující ideologii.

Podle výše popsaných charakteristik se nám mohou příslušnice německého národa jevit jako odpovídající tradičnímu pojetí ženy – pasivní, závislé, neagresivní, submisivní a zároveň se silným reprodukčním potenciálem. Ale ne všechny ženy těmto představám odpovídaly. Jedná se například o ty, které pracovaly v ženských koncentračních táborech jako dozorkyně. Existuje řada dobových výpovědí o jejich neobvyklé krutosti a násilnosti, kterou si vynucovaly autoritu u vězeňkyň. Podle našeho názoru jde o společensky přehlížené téma a to zejména proto, že se toto chování od žen obecně neočekává a násilí se spojuje spíše s mužskou agresivitou, která je považována za přirozenou a někdy dokonce požadovanou.

Válka obecně je genderovanou institucí, stejně tomu bylo i v případě druhé světové války. Muži aktivně participovali v boji, ženy tvořily zázemí a zajišťovaly reprodukci. Primární cíl mužů získat co největší moc - jak osobní, tak nad jinými národy - sekundárně přecházel i v cíl žen, které se snažily muže v získání moci podporovat. Ve víře v nacionalistickou ideologii chtěly být i ženy mocné, většinou však ne dosažením osobní moci, ale prostřednictvím nadvlády celého národa, kterou měli muži bojem zajistit. Například zmíněné dozorkyně z koncentračních táborů však mohou být důkazem, že i ženy se dokážou chopit moci a uplatňovat ji, bohužel tento příklad není zrovna nejvhodnější k argumentaci, uvážíme-li, jak nemorálně a nelidsky tyto ženy svou moc vykonávaly. Ukazuje však, což je možná důležitější, že vlastnosti jako agresivita (běžně přisuzovaná mužům jako „přirozená“) či submisivnost a pasivita (běžně přisuzované ženám) nezávisí ani tak na přirozenosti, ale spíše na příležitosti, která se v daných společenských podmínkách může naskytnout. Pokud existuje někdo, kdo je slabší, je za slabšího považován nebo slabším učiněn, může být snadné na něm uplatnit moc, ať pro muže či pro ženy. V mnoha společnostech jsou ženy (a děti) slabší nejen fyzicky, ale slabšími je činí i společenské podmínky, což dává mužům více možností uplatňovat moc a ovládat. Ženy se pak stávají objekty mužské moci a celkově objekty v životech mužů, fungující jako „stroje“ produkující nové mocné muže a nové produkující ženy a figurující tam, kde muži momentálně potřebují - vše takzvaně „v zájmu společnosti“. Tohoto si můžeme povšimnout například v tom případě, kdy byly německé ženy nejprve vykázány z veřejné sféry a směrovány striktně do soukromé, poté se měly do veřejné sféry částečně vrátit, aby zastoupily muže, kteří odešli do války, ale později odsud byly znovu vykázány s tím, že „kradou práci mužům vracejícím se z války“.

Ženy v koncentračních táborech

Aby bylo dosaženo plné „rasové čistoty“, měly být ostatní tzv. nečisté rasy vymýceny. K tomuto účelu byly zřízeny koncentrační tábory (jak pro ženy, tak pro muže). Zde se zaměříme na problematiku žen-vězeňkyň v koncentračních táborech.

Prvním narušením integrity osobnosti a intimní zóny byla samotná přijímací procedura do tábora. Celý tento proces byl pro ženu velmi ponižující a to z mnoha důvodů – byly odděleny od rodin, nuceny svlékat se donaha, byly jim ostříhány vlasy, přišly o osobní věci a poprvé se v táboře setkaly s fyzickým, psychickým i sexuálním násilím. Neprodleně po přijetí do tábora byla provedena selekce na práceschopné a nevhodné – staré, nemocné a děti do přibližně šestnácti let. Ty, které nevyhovovaly pracovním požadavkům, byly posílány do plynových komor.

Podmínky koncentračních táborů byly velmi náročné a traumatizující i pro muže, na ženy však mohly mít ještě o to větší dopady, a sice proto, že se před příchodem do tábora pohybovaly, podle dobových společenských zvyklostí, zejména v kruhu rodiny, manžela a dětí, popřípadě rodičů, na které byly často fixované, rodina a soukromí byly jejich doménou. Být nahá před cizími lidmi, mít ostříhané vlasy a hlavně být odloučena od rodiny, ke které se upínal celý dosavadní život, pro ženu muselo znamenat obrovský šok.

Ženy se v táborech musely vyrovnávat s nevyhovujícími hygienickými podmínkami a naprostým nedostatkem hygienických potřeb. Byly nuceny před ostatními spoluvězeňkyněmi i dozorci/dozorkyněmi vykonávat běžné tělesné potřeby. Cítily se v těchto situacích velmi nepříjemně, čehož dozorci často využívali. Během vyprazdňování byly ženy slovně, psychicky i fyzicky napadány, což bylo nejen zesměšňováním ženskosti, ale i pošlapáváním lidské důstojnosti. Velký problém znamenala i menstruace, přestože převážná většina žen o ni v průběhu pobytu v táboře přišla.

Těhotenství se zdá být ve spojitosti s koncentračním táborem velmi nepravděpodobné, ale přesto k otěhotnění docházelo, a to několika způsoby. Buď ženy již přišly těhotné nebo otěhotněly až v táboře. V případě, že žena již přišla do tábora těhotná, muselo se jí podařit svůj stav skrýt. Pokud tomu tak nebylo, byla poslána do plynové komory či donucena podstoupit potrat, a to i ve velmi pokročilých stádiích těhotenství, jsou známy případy potratů i v osmém měsíci (Amesbergerová, Auerová, Halbmayerová 2005). Otěhotnění v koncentračním táboře bylo ve většině případů důsledkem znásilnění či nucené prostituce.

Pokud se těhotné ženě podařilo dítě donosit, existovaly takzvané porodní bloky, což byly malé, nehygienické místnosti. Čím více přibývalo porodů, tím méně bylo místa i času na poporodní odpočinek. Ve většině případů byla novorozeňata usmrcována. Z dochovaných výpovědí ovšem vyplývá, že některým ženám byly děti ponechávány, protože se očekávalo, že stejně brzy zemřou.

V koncentračních táborech byly zřizovány i takzvané „bordely“ pro wehrmacht a esesmany. Do těchto bordelů byly nabírány především ženy, které tuto práci již dříve vykonávaly (v Německu byla prostituce oficiálně zakázána a trestně stíhána), ale i na základě „dobrovolnosti“. Lákadlem k přijetí nabídky byl příslib lepší stravy, šatstva, přístupu k hygienickým potřebám a odchodu, po odpracovaném půlroku, domů. Pracovní i životní podmínky se však od slibovaných velmi lišily. Za den ženy navštívilo tolik „klientů“, že to pro ně bylo v podstatě fyzicky nezvládnutelné, navíc byly vystaveny neustálému ponižování. Většina žen zde zemřela nebo byla nakažena vážnými pohlavními onemocněními.

Ženy v koncentračním táboře musely vykonávat nucené práce, a to buď přímo na místě či mimo tábor. Práce mimo tábor zahrnovala práci ve firmách a továrnách – na výrobu munice, plynových masek, leteckých součástek a oděvů pro armádu. Pro tuto práci byly typické nezdravé pracovní podmínky v kombinaci s dlouhou pracovní dobou a špatným zacházením, které zahrnovalo tělesné tresty a slovní napadání. Kromě toho byly kladeny i nereálné požadavky na výkon.

V ženských koncentračních táborech probíhaly lékařské pokusy zaměřené hlavně na tři oblasti. První bylo vyvolání zánětu kostní dřeně, vstřikování stafylokoků a streptokoků vyvolávajících hnisání. Kromě toho byly prováděny i velmi bolestivé pokusné operace, kdy byly vyjímány z těla kusy kostí s cílem zjistit, zda kost znovu doroste. Třetí oblastí byly amputace všeho druhu. K těmto operacím byly vybírány převážně duševně nemocné a po operaci byly ihned usmrceny. (Konopka 1962: 136-137).

Objektivizace a dichotomie v rámci ideologie

Stejně jako německé ženy byly i příslušnice jiných národností spíše objekty než subjekty veškerého dění. Postavení žen takzvané nordické rasy však bylo od ostatních diametrálně odlišné právě proto, že platily za příslušnice rasy, která byla považována za nadřazenou a kterou měly tyto ženy reprodukovat jako jedinou „čistou“. Měly zajišťovat produkci s maximálním ziskem. Ostatní rasy měly být postupně úplně odstraněny. V tomto smyslu nebyly za objekty považovány pouze ženy, ale všichni příslušející k těmto rasám, tito lidé již ideologií nebyli považováni za lidi. Svět podle nacistické ideologie nebyl dichotomní pouze z hlediska pohlaví, ale i z hlediska rasy, z čehož lze vyvodit, že existoval i dvojí pohled na mateřství – to bylo u germánských žen vyžadované a představovalo vysokou hodnotu, u ostatních žen bylo naopak striktně nežádoucí, „podřadné rasy“ se neměly dále reprodukovat a zabírat tak další prostor. Objektivizace těchto žen spočívala v tom, že byly využívány k práci, jinak byla jejich existence nepodstatná až zbytečná. Celý proces objektivizace podtrhuje skutečnost, že na vězeňkyních v koncentračních táborech bylo praktikováno násilí, včetně sexuálního i psychického, lékařské pokusy bez ohledu na utrpení obětí, a masové vraždy.

Zmínily jsme mateřství z pohledu ideologie. Víme však, co mateřství představovalo pro ženy samotné? Mateřská role byla pro Němky interpretována jako povinnost národu, domníváme se proto, že se pro matky, které byly navíc pod tlakem splnění požadavků na počet dětí či naopak finančně motivovány, mohla stát jakousi rutinou. Důsledkem rutinizace rolí pak může být odcizení. Pro ženy v koncentračních táborech mělo mateřství naprosto jiný význam. Nejspíš představovalo něco velmi výjimečného, a to v případech, kdy byly matky od svých dětí odtrženy i v případech, že v táboře porodily. Fixace na děti a citové prožitky tak mohly být mnohem silnější.

Závěr

Historie druhé světové války nám poskytuje mnoho důkazů toho, že neexistuje univerzální model ženství. Například nacisty bylo v případě jednoho národa nahlíženo jako hodnotné ve spojitosti s mateřstvím, v případě jiných národů znamenalo méně než lidství, nebylo hodnotné prakticky z žádného hlediska. To, jak je ženství (a mužství) pojímáno, se mění v závislosti na společnosti i čase. Většinou jsou změny spíše pozvolné, v případě druhé světové války se však nacistická ideologie stala poměrně rychle dominantní a podobnou rychlostí bylo dosaženo i společenských změn. Náhlý byl ovšem i pád této ideologie (přesto se částečně zachovala ve formě neonacismu), po kterém následovaly další proměny společnosti. Znovu a znovu vzniká nový prostor pro společenské změny, včetně změn v konceptualizaci ženství a mužství.

Použitá literatura:

Amesbergerová, H., Auerová, K., Halbmayrová, B. 2005. Sexualizované násilí. Brno: Centa

Proctor, R. N. 2009. Rasová hygiena. Praha: Academia

Konopka, V. 1962. Zde stávaly LIDICE. Praha: Naše vojsko

Kuklik, J. 1999. Dějiny 20. století. Praha: S.P.L.-PRÁCE

Bedürtig, F. 2004. Třetí řše a druhá světová válka (Lexikon Německého Nacionálního Socialismu 1933 - 1945). Praha: Prostor

Koonz, C. 1986. Mothers inthe fatherland: women, the family and nazi politics. New York: St.Martin´s Press