Čistokrevný mongolský kůň se udržel jen na území Mongolské lidové republiky. Jinak měl ale značný vliv na chov koní v Číně a v celé asijské části Ruska.

Jeho původ se odvozuje od koně Převalského.

Mezi mongolskými koňmi lze rozeznávat dva typy. Ve východní části Mongolska jsou koně větší, v Gobijské pouštní oblasti jsou koně menší.

Mongolský kůň se choval na stepích ve stádech za velmi drsných klimatických podmínek a přitom se ještě musel sám na stepi živit. Nedostával oves a v některých obvodech ani seno. V zimě si musel vyhrabávat pod sněhem zbytky suché trávy. Když se však dostavily tzv. "bílé džury" (ledová kůra - po předcházejícím roztání sněhu), hynula hladem celá stáda koní. Stejně nebezpečné byly "černé džuty" (zasychání trávy pro nedostatek vláhy, když v zimě nebylo dost sněhu a bylo málo i spodní vody).

Mongolský kůň má malou postavu a malý rámec. Hřebci mají tyto rozměry: výška v kohoutku (hůlková) 129 cm, obvod hrudníku 150 cm a obvod holeně 17,6 cm. Rozměry klisen bývají: výška v kohoutku 127 cm, obvod hrudníku 154 cm a obvod holeně 16,8 cm. Jeho hlava je velká, hranatá, se širokým čelem, klabonosá, jindy s rovným nosním profilem a malýma očima. Krk bývá krátký, nízko nasazený, kohoutek je nevýrazný a krátký, hřbet a bedra jsou pevná a krátká. Záď má dlouhou, ale sráznou. Bývá přestavěný, v prsou je užší, plošší. Je postaven na nižší, pevné, kostnaté noze s pevným kopytem. Vzadu často mívá kravský postoj. Hřívu a ohon má hustě porostlé tuhými žíněmi. Na předních nohou již od karpálního kloubu a vzadu od kloubu hleznového má dlouhé rousy.

V barvě srsti jsou nejčastěji myšáci, hnědáci, plaváci a strakáči. Na pleci plaváků, myšáků a světlých hnědáků bývá často tmavá kresba.

Mongolští koně jsou velmi vytrvalí, což prokazují při zkouškách výkonnosti, při kterých např. 300 koní absolvovalo cestu z Chadby do Ulánbátaru v délce 1800 km za 25 dnů. Při velkých národních slavnostech se konají závody koní dvouletých, tříletých, čtyřletých a starších odděleně na vzdálenost 12 - 25 km pod jezdci. Ve skupině, která závodí, bývá 200 - 400 i více jezdců, kterými bývají děti ve stáří 8 - 10 roků.

Převzato z knihy Chov koní od Jana Štrupla