Patří sem plemena koní, která se chovají v celé nejsevernější části Ruska v lesnatých oblastech a tundrách ve velmi drsných, pro nás nepředstavitelných podmínkách. V některých tamních oblastech dosahují maximální teploty až 38°C a v zimě klesá teplota až na -69°C.

Kromě toho, že tito koně snášejí tak extrémní rozdíly teploty, jsou přitom ještě i velmi skromní ve všech směrech a nenároční na krmivo. Jejich trávicí ústrojí je přizpůsobeno pouze na krmivo objemné, a některá plemena této skupiny se krmí pouze krmivem objemným bez jádra. Klisnám s hříbaty se mléko ještě oddojuje a jejich majitelé ho s oblibou pijí přímo, nebo z něho vyrábějí kumys. Hříbata se tam často zabíjejí na maso. V některých nejsevernějších oblastech by byl život člověka bez těchto koní nemožný.

Zevnějškem jsou to na severu koně menšího, jinde středního vzrůstu s rozměry: výška v kohoutku (hůlková) 140-145 cm, obvod hrudníku 164-175 cm, obvod holeně 18-20 cm a hmotnost až 400 kg. Jsou méně líbiví, málo souladní, hranatějších tělesných tvarů a mají dlouhou, hustou a tuhou srst a žíně. Mezi tato plemena patří: kůň jakutský, priobský, narimský, tavdinský, vjatský, pečorský, mezenský, poleský a žmudský.

Převzato z knihy Chov koní od Jana Štrupla