Tento druh sportu zdomácněl v Indonésii (zejména v Jávě a Sumatře) a v Malajsii, je náplní školní výuky a provozuje jej i místní policie. Malajský silat se od indonéského poněkud liší. Oběma je společná skutečnost, že jednotlivé pohyby se nejprve nacvičují pomalu s maximální přesností a teprve později se přechází k rychlému provedení. Tradiční pencak silat (pohybově stylizovaný zápas) má taneční charakter. Útoky jsou doráženy elegantně vykláněním a odváděním síly soupeře. Pro silat jsou typické estetické zahajovací fáze boje a rychlé změny mezi vysokým a velmi nízkým postojem. Pencak silat v sobě zahrnuje množství útočných a obranných pohybů: techniky úderů (sodokan), kopy (tendangan), obranné techniky (tangkisan) a také bloky, hody, úchopy a páky. Při souboji se bleskově střídá napětí a uvolnění. Jedním ze znaků tohoto sportu jsou plynulé pohyby a uhýbání (elak). Žáci se musí nejprve naučit krokové pohyby (langkah) a základní pohyby (pasang). Potom se učí optimálně využívat přirozených zbraní lidského těla. Prsty, pěstmi, lokty, koleny, hlavou a nohama lze napadat na určité cíle: pokrčeným ukazováčkem např. oko, hřbetem ruky krk a podobně. Používají se techniky úderů a kopů, páčení a držení. Součástí výuky jsou rovněž cvičení s partnerem, při nichž jeden z bojovníků libovolnou technikou útočí a druhý provádí účinnou obranu (přičemž využívá především rotačních a vyklánějících pohybů) a přechází do protiútoku. Trénink s jedním nebo více partnery (sambut) slouží rovněž k mobilizaci vnitřní energie (ilmu). Podobně jako v kung-fu existuje také u silatu několik směrů, např. gayung cekak, perpi mataram a jiné. Některé útočné a obrané pohyby imitují chování zvířat, jako jsou tygr, had či opice. Součástí tréninku je rovněž používání zbraní (dýky, kris, tyče), osvojování umění útočit na vitální body (rahsia) a nácvik dalších forem (silat seni). Rozlišují se dva tréninkové směry: 1. Pulut - taneční, artistická forma silatu, která se (za doprovodu hudby) provozuje při svátcích, přičemž náplní je předvádění her se zbraní a souboj dýkou. 2. Buah - souboj. Při soutěžních bojích, které jsou pořádány zastřešujícím indonéským svazem (IPSI), nosí borci ochranné vesty. Zápas probíhá na dvě nebo tři kola, která trvají vždy dvě minuty. Kopy a údery jsou povoleny pouze nad pasem, v rozporu s pravidly jsou útoky na hlavu Používají se také techniky hodů, úchopů a pák. Bodově se oceňují zásahy soupeře, úspěšná obrana, hody a páky. Zvláštnost pravidel spočívá v tom, že mimořádně dobře provedené techniky přinášejí dodatečné body, takže stylově vybavení zápasníci jsou ve výhodě.