Thajský box, nebo také thajsky Muay-Thai, je tradičním uměním sebeobrany v
Thajsku. Od tradičního boxu se odlišuje tím, že k neozbrojenému boji používá
nejen pěsti, ale i chodidla, lokty a kolena. Tím více připomíná souboj jako
ve skutečnosti a proto také tento způsob sebeobrany bývá nadřazen nad
klasický box západního stylu. Pro vysokou fyzickou náročnost, zápas v
thajském boxu má pouze pět tří minutových kol a mezi každým kolem je
dvouminutová přestávka.
Již od pradávných dob vládci v Thajsku přikládali velkou váhu trénování
svých vojáků, ale i obyčejných lidí, v pěstních soubojích beze zbraně i se
zbraní. Souboje beze zbraně jsou známy pod pojmem Muay a se zbraní Krabi-krabong,
doslova meč a hůl, ačkoliv souboje se neomezovaly pouze na tyto dvě zbraně.
Často se stávalo, že sami vládci bývali skvělými bojovníky-silní, stateční a
zkušení. To bylo určitě i jedním z důvodů obrovského vzestupu Thajců v této
části světa.
První království vzniklo ve 13. století s hlavním městem Sukhotai. Sám král
využíval prostranství před svým palácem k trénování stínového boxu a také se
zde pořádaly turnaje, kterými si král vybíral dobré bojovníky a stráže.
Když sláva Sukhotaje pomalu odumírala, začalo se kolem roku 1350 dostávat do
popředí jiné království a to na dolním toku řeky Chao Praya. V tomto
království vládlo nepřetržitě 35 králů z pěti dynastií až do roku 1767, kdy
hlavní město, Ayutthaya, okupovali dobyvatelé z Barmy. Během této dlouhé
doby, téměř čtyř století, se narodilo pár skvělých thajských boxerů. Jedním
z nich byl i král Naresuan Velký (1590-1605).
Když bylo Naresuanovi devět let byl jako rukojmí odvlečen do Barmy a
Naresuanův otec, Maha Thammajara, tak mohl být korunován novým králem Siamu.
Po dlouhých šesti letech se mohl siamský korunní princ vrátit do své země,
ale jedině když vyhraje zápas s jedním známým barmským zápasníkem. Splněním
této podmínky se mohl sám vysvobodit. A stalo se tak. Naresuan vyhlásil
samostatnost Siamu, a s jeho bojovými schopnostmi byl schopen odvrátit každý
další nátlak z Barmy až nakonec v rozhodující bitvě zabil nástupce na
barmský trůn.
Dalším významným králem Ayuthájského období, známým pro své nadšení a
zkušenost v boxu byl Sanpet VIII. Jednou v jedné malé vesničce nedaleko
hlavního města bojoval dokonce i se dvěma soupeři současně. Nad oběma
zvítězil a aniž by odhalil svou pravou identitu vybral si svou první
cenu-dvě horké koupele. Bohužel svého mimořádného talentu nevyužíval ku
všeobecnému prospěchu a slávě své země a brzy se ponořil k oddávání se
tělesným rozkoším, a tak se začalo brzy proslýchat o jeho zvrhlých
sexuálních hrátkách a dostal nechvalně známou přezdívku „král tygr“.
Dalším známým thajským boxerem byl Khanomtom, prostý poddaný. Byl mezi těmi
30 tisíci thajců odvlečených do Barmy, když padla Ayutthaya v roce 1767.
Následujícího roku se konal velkolepý festival v budhistickém klášteře v
Rangúnu. A zde se konaly zápasy v boxu a Khanomtom byl vybrán, aby
reprezentoval thajské válečné zajatce. Byl to zkušený bojovník, velmi dobře
bojoval pěstmi, chodidly, lokty i koleny, a tak porazil neuvěřitelných deset
barmských boxerů v řadě za sebou a za své umění se mu dostalo královské
pochvaly.Tento jeho pozoruhodný výkon je zaznamenán ve školních učebnicích a
dnes ho zná každé dítě v Thajsku.
Během roku 1767 byly tedy barmští vojáci vyhnáni a Phraya Taksin nastoupil
na trůn v Thom Buri. On sám byl velmi dobrým válečníkem a bojovníkem. Stejně
jako jeho předchůdci pořádal před královským palácem zápasy v thajském boxu.
Mezi v té době nejznámější bojovníky patřil Phraya Phichai alias Zlomený
meč. Této přezdívky se mu dostalo po té, co se mu během ostrého souboje
zlomil meč, a pak s tímto zlomeným mečem soupeře přesto porazil a zabil. Za
jeho zásluhy byl později povýšen na správce kraje Phichai s titulem phraya.
Rama I., zakladatel dynastie Chakri, usedl na trůn v Bangkoku roku 1782. I
on využíval prostranství před svým palácem k pořádání zápasů a vybíral si
tak svou stráž. Jednou, během jeho vlády, přišli do Bangkoku dva bratři z
Francie a hledali protivníky v zápase ve volném stylu a s holemi. Předtím za
stejným účelem prošli několika městy v Indočíně a protože byli úspěšní, byli
i bohatí. Král Rama I. jejich výzvu přijal a poslal svého nejlepšího
zápasníka Muen Phlana, aby bojoval s jedním z francouzů. Pro thajce, který
byl celkově o dost subtilnější postavy, to byl nelehký úkol. Přesto dokázal
zvítězit nad oběma bratry a to díky dokonale zvládnuté technice kopání,
útoky lokty a koleny.
Rama V. (1868-1910) byl další králem a zároveň jakýmsi patronem thajského
boxu. Podporoval výstavbu táborů, kde se učilo tomuto bojovému umění a
pravidelně pořádal turnaje a vítěze odměňoval vyšší hodností a penězi.
Za Ramy VI. (1910-1925) si již mohli prostí poddaní zakládat a vést své
vlastní tábory, své ringy a pořádat zápasy. První moderní ring byl postaven
na fotbalovém hřišti v Růžové zahradě paláce v Bangkoku. Byl to vlastně
vyvýšený čtvercový podstavec ohraničený lany a zápasům soudcovali dva
rozhodčí. Jeden byl v modrém rohu, druhý v červeném. V zápase nenosili ještě
bojovníci klasické rukavice, ale na rukou měli ovázaný konopný provaz,
kterým se dalo soupeři mnohem více ublížit. Zcela kuriózní bylo odměřování
času. Na začátku každého kola se proděravělý kokosový ořech položil do
nádoby s vodou. Kolo končilo, když se kokosový ořech zcela naplnil vodou a
ponořil se.
V té době nejlepším thajským boxerem byl Yang Hanthale. Dokonce se i
mezinárodně proslavil, když porazil v zápase ve volném stylu Chin Changa,
čínského bojovníka školy Šaolin. Chin prohrál, protože nenašel účinný způsob
jak odrazit rychlé a vysoko mířené údery nohou thajského mistra. Následkem
toho dostal silnou ránu do krku, upadl do bezvědomí a musel být vynesen z
ringu.
Boxerský ring byl postupně stěhován do Tha Changu, Suan Sanuku a Lak Muangu
uvnitř Bangkoku. V roce 1919 v Tha Changu se změnily pravidla a všichni
bojovníci od té doby musí nosit klasické kožené rukavice jak je známe dnes.
Všechny výše zmiňované ringy nebyly stálé. Prvním stálý byl postaven až v
prosinci 1945. Bylo to v Bangkoku v ulici Ratchadamnoen Nok. O půl století
později patří stále tento stadion mezi nejlepší v Bangkoku a pořádají se tu
jednak zápasy v thajském ale i mezinárodním boxu západního stylu. Další
věhlasný stadion se nachází blízko parku Lumphini v Bangkoku. Nejdůležitější
zápasy se přenášejí živě televizí. I v ostatních velkých městech v Thajsku
se nacházejí boxerské ringy, a tak i turisté mohou bez problémů nahlédnout a
na vlastní oči vidět autentický thajský box.
Dějiny Muay Thai
Muay Thai je vysoce propracované bojové umění, které se zrodilo na pozadí
války. První historický záznam o Muay Thai se datuje z roku 1767 a
bojovníkem byl legendární Nai Khanom Dtom (Khanomtom). Když byl barmským
vězněm, musel bojovat s deseti nejlepšími barmskými bojovníky. Dtom je
všechny porazil a za svou statečnost a umění se mu dostalo královské
pochvaly. Tento jeho pozoruhodný výkon je zaznamenán ve školních učebnicích
a dnes ho zná každé dítě v Thajsku.
Moderní způsob Muay Thai se zrodil v roce 1930 kdy se zavedla pevná
pravidla: nošení kožených rukavic, počet kol v zápase, váhové kategorie. V
roce 1964 Japonci převzali Muay Thai a vytvořili vlastní způsob, dnes známý
pod pojmem „kickboxing“. Vojáci v Thajsku, některé americké jednotky (U.S.
Seal teams) i CIA používají této vysoce účinné techniky v boji. Muay Thai je
národním sportem v Thajsku.
Muay Thai, neboli thajský box, v jeho nejčastější sportovní podobě, je
uměním boje na blízko, v plném kontaktu. Říká se mu také umění osmi končetin
(rukou, loktů, chodidel, kolen). Thajský box je možné vidět kdekoli v
Thajsku a nyní díky stále stoupající popularitě i kdekoli na světě. Thajští
bojovníci jsou považováni za krále ringu: mají přes 80% úspěšnost v zápasech
na blízko a ti, kteří thajce porazí, používají podobných technik jako je
thajský box. V dnešní době se těší thajský box rostoucí popularitě díky
prosté, ale maximálně účinné technice boje a tréninku.
Thajský box se údajně zrodil v roce 1650 kdy král Naresuan ze Siamu byl
Barmou zajat a svoboda mu byla nabídnuta jenom jestli se mu podaří porazit
nejlepší barmské bojovníky. Naresuan porazil 12 protivníků a stal se
národním hrdinou. Od té doby se ve volném čase začaly pořádat zápasy v
thajském boxu, a tím král vštěpoval svému lidu národní hrdost. Počátky
tohoto umění ale mohou být ještě starší. Ve své moderní podobě se nyní
thajskému boxu věnuje přes 300 tisíc mužů, žen a dětí.
Thajský box je vlastně úpravou thajského vojenského umění. V dobách míru se
zbraně složily a vojáci se cvičili především v boji s holýma rukama. Tehdy
neexistovalo mnoho pravidel: žádná kola či váhové kategorie. Bojovníci
soupeřili bosí, s pěstmi ovázanými konopným provazem až po předloktí, zápasy
byly velmi drastické. Tréninkové metody byly rozsáhlé a rozličné. Například
žák musel tak dlouho kopat do banánovníku až ho porazil, pak do kmene vrážet
koleny a lokty tak dlouho až kmen změkl, že si jej učitel mohl nandat na
ruce, do kterých pak žák kopal chodidly. Tak mimo jiné vznikla myšlenka
chránit si ruce.
Thajský box má své kořeny i v budhismu. Lidé, kteří vidí thajský box poprvé
se často podivují nad rituálem předcházející bezprostředně každý zápas.
Tento obřad se nazývá „Ram Muay“, jedná se o duchovní obřad, kdy dochází k
zabezpečení ringu od vnějších vlivů, bojovník vzdává poctu bohům, rodičům,
učitelům, milovaným, králi a zemi. Tomuto obřadu se klade velká důležitost,
protože se tím ukazuje duše a srdce každého bojovníka. Jednak tento obřad,
ale i vlastní zápas, je doprovázen hudbou a tempo hudby často určuje i tempo
zápasu.
Během staletí thajci přijali mnoho technik, které jim přidali na ostrosti,
prudkosti a větší účinnosti. Nedávno přijali též různé techniky západního
boxu, jeho tréninkové metody a strategie. V průběhu posledních padesáti let
se thajský box těší neobyčejné popularitě. Byly zavedeny nová pravidla:
kožené rukavice západního, klasického boxu, váhové kategorie a tříminutová
kola. Protože thajský box vyžaduje naprosto precizní, ostrý a nekompromisní
boj, jsou tito bojovníci právem považováni za mistry ve světě bojového
umění.
Před tisíci lety, kdy se thajští válečníci usadili v zemi kde „ryby plavaly
v řekách a rýže rostla na polích“,…a kdy klany byly sjednoceny v jeden hrdý
národ, manuál válečnictví, „Chupasart“, byl sepsán. Všechny možné způsoby
boje, které klany rozvíjely, se tam vložily.
Chupasart nám říká jak bojovat s nožem, mečem, oštěpem, sekerou, kopím a
lukem. Stala se biblí všech válečníků a učebnicí bojových technik.
Válečníci učili mladé muže, ale trénovali je podle tohoto velkolepého
manuálu ozbrojeného boje beze zbraní.
Holenní kost se stala základem kopí, aby chránila a útočila. Paže se staly
zdviženým dvojitým, obranným mečem. Pěst zas bodajícím koncem oštěpu. Loket,
to je bitevní sekera, která drtí a rozmačkává; koleno si vysekává obranou
cestu. Rychle se mihotající chodidla, to jsou kopí, šípy a nože.
Každičká část lidského těla se proměnila v nebezpečnou zbraň, a tak se
vyvinul boj na blízko. Nové bojové umění…Muay Thai…thajský box.
Jako všechna bojová umění, i srdce (rozuměj základ) thajského boxu, není jen
o užití těla jako zbraně, ale o užití vlastního já jako zbraně. Thajci,
budhisté, nemohou použít žádnou zbraň aniž by nepoužili i její „duši.“ A
tak, přesně dle zásad bojových umění, používání „duší“ zbraní nás učí
učitel. Učitel se stává žákovým otcem i matkou. Učitelům vzdáváme hold a
vděčnost. Pro ně bojujeme. Od učitele, nyní trenéra, se žák učí nejen
dovednostem, ale i o sobě, o svém srdci, svých možnost a hranicích, taktice
i strategiích tohoto bojového umění.
Mnoho se změnilo od počátků. Thajský box už není bojem na bitevním poli.
Nyní je sportem. Ale hluboko v našich srdcích duch starých tradic bojuje
dál.
Dějiny Muay Thai jsou dějinami Thajska - obojí je ale obtížné důkladně
poznat
Když Barma vydrancovala a
srovnala se zemí Ayuddhayu (Ayutthayu), tehdejší hlavní město, písemné
památky o počátcích thajské historie byly nenávratně zničeny. S nimi nám
zmizely i záznamy o počátcích Muay Thai. To málo, co o této době víme,
pochází ze zápisků barmských, kambodžských a evropských návštěvníků a
cestovatelů a z kronik království Lanna - Chiangmai. Všechny prameny se
shodují na tom, že Muay Thai se zrodilo jako bojová technika na boj na
blízko. Tato technika se stala účinnější než samotné zbraně. Co se týče
toho, odkud se Muay Thai zrodilo, jeho vývoj, prameny mlčí nebo nejsou
přesné, případně si i odporují. Existují dvě hlavní teorie.
Jedna říká, že toto umění se vyvinulo, jak se thajci stěhovali z Číny;
postupně se zdokonalovali v technice, když bojovali o svou zem. Druhá teorie
zas naopak tvrdí, že thajci byli odevždy na dnešním území Thajska, a že Muay
Thai vzniklo jako bojové obranné umění, když si museli chránit svou vlast.
Druhá teorie, ačkoliv je kontroverzní, má nemalou vědeckou podporu a
archeologické důkazy. První je nicméně také možná.
Co je ale jisté je to, že Muay Thai bylo důležitou součástí thajské kultury
již od svých prvopočátků. A v Thajsku, je povýšeno na královský sport. Za
starých časů se konflikty a problémy řešily pořádáním Muay Thai zápasů.
První náhlý vzestup zájmu o Muay Thai bylo za vlády krále Naresuana v roce
1584. Během tohoto Ayuthájského období, byl každičký voják cvičen v umění
Muay Thai, aby byl schopen takto bojovat, stejně jako král sám. Postupně se
Muay Thai odpoutalo od svých kořenů a nové techniky se rodily. Změny
pokračovaly i za vlády krále Prachao Sua (Sanpet VIII.) - známým pod jménem
„Král tygr“. Byl obrovským milovníkem umění Muay Thai, často bojoval
inkognito, porážel místní šampióny. Za jeho vlády byl v zemi mír. Král, aby
svou armádu udržoval v připravenosti do boje, ji nechal cvičit v Muay Thai.
Zájem o tento sport byl již předtím dost velký, ale v této době nastal
raketový vzestup.
Thajský box se stal oblíbeným sportem a lidé jím trávili svůj volný čas.
Prameny nám říkají o tom, že lidé různého sociálního postavení přicházeli do
táborů, kde se učilo umění Muay Thai. Bohatí, chudí, mladí i staří, všichni
chtěli ovládat toto bojové umění.V každé vesnici bylo možné vidět zápasy,
každá měla své místní šampióny. Na každý zápas se sázelo a zároveň to byla i
věc hrdosti. Sázení u tohoto sportu již zůstalo, mnohdy se jedná i o veliké
sumy. Thajský box byl vždy populárním, ale jako u každého sportu, jsou doby,
kdy je více a kdy méně populárním. Za vlády krále Ramy V. byly pořádány
zápasy na výsostné královské nařízení a vítězové těchto turnajů byli štědře
odměňováni. Král jim uděloval vojenské hodnosti, které jsou pro nás Evropany
jen těžko přeložitelné. Znamenají něco jako major thajského boxu. V tehdejší
době si lidé těchto titulů velmi považovali. Zápasy se tehdy nebojovali v
ringu, jak jsme zvyklí dnes, ale na jakémkoli vhodném místě, na dvoře,
mýtině apod. Tak se dělo až do vlády krále Ramy VI., kdy se zavedl ring
ohraničený lany a začal se odměřovat čas. Předtím se čas měřil podle toho,
kdy se proděravělý kokosový ořech, který se dal do nádoby s vodou, zcela
naplnil a potopil se tak pod hladinu. Jakmile se tak stalo, bubeník všem
signalizoval konec kola.
Muay Thai byl vždy sportem i vojenskou bojovou technikou. Za starých zlatých
časů, lidé trénovali Muay Thai kdekoliv a kdykoliv, a bylo jedno jestli je
to chuďas či král. Dokonce až do dvacátých let 20. století bylo součástí
povinné školní výuky. Kvůli vysoké úrazovosti se od tohoto ve školách muselo
upustit. Lidé se však i nadále věnují thajskému boxu v tělocvičnách a
sportovních klubech. Po staletí se armáda starala o to, aby toto umění
nebylo nikdy zapomenuto. Snad odevždy, co existuje v Thajsku armáda, vojáci
cvičili tuto techniku boje. Pro armádu je to technika na boj z blízka,
bojové umění na bitevním poli. Kdykoliv má thajský voják bojovat beze
zbraně, vždy užije Muay Thai. Ale to by udělal jakýkoliv muž, a nyní i žena
či dítě, v Thajsku. Pozorování boje, jeho napodobování, učení se, bylo vždy
v Thajsku součástí dětství.
Za vlády „krále tygra“ si začali bojovníci obvazovat ruce a předloktí pásky
z koňské žíně. Mělo to dvojí důvod - chránit bojovníka a zároveň způsobit
větší poranění protivníkovi. Později se začalo užívat konopných provazů a
naškrobených bavlněných pásků. Pro speciální zápasy, a se souhlasem obou
bojovníků, se smíchalo roztříštěné sklo s lepidlem a namazalo se na provazy
na rukách. Změny, které tento sport prodělal již byly především technického
charakteru. Například bojovníci vždy nosili nějaký druh suspensoru, kterým
si chránili slabiny, protože kop do těchto míst byl až do 30. let 20.
století naprosto legální. Zpočátku se bojovníci chránili kůrou ze stromu či
mořskou lasturou, kterou si přivazovali na tělo. Později se začal používat
malý trojúhelníkový polštářek, modrý nebo červený, aby se zase bojovníci
vrátili k původní ideji lastury.
Ve 30. letech minulého století proběhly veliké změny. Kodifikovaly se
pravidla; nesmělo se už používat konopných provazů a místo nich se mělo
bojovat s koženými rukavicemi. Nemalý vliv na tuto změnu měla i rostoucí
obliba západního způsobu boxu. Dále se vytvořily hmotnostní kategorie, které
jsou také založeny na mezinárodním způsobu dělení do kategorií. Tyto a jiné
změny - zavedení 5 kol na zápas - způsobilo, že někteří bojovníci opustili
tento sport. Před zavedením hmotnostních kategorií, zápasník bojoval se
všemi bojovníky jakékoli váhy a výšky. Zavedením váhových kategorií si byli
bojovníci více rovni a na místo jednoho všeobecného vítěze, byl v každé
váhové kategorii jeden. Většina bojovníků Muay Thai náleží do nejlehčích
váhových kategorií. 70% náleží do kategorie muší váhy. Těžší kategorie
zřídkakdy bojují.
Zavedení stadionů prováděl král Rama VII., těsně před druhou světovou
válkou. Za války se jim moc dobře nevedlo, jen aby po válce nastal opravdový
boom. Muay Thai neztratilo nic ze svého kouzla. Opět přijížděli do Bangkoku
bojovníci z různých koutů země, aby získali slávu a peníze. Tuto slávu mohli
nalézt na stadiónech jako je Rajdamnern (Ratchadamnoen) a Lumphinee (Lumphini).
Poté se začaly zápasy přenášet televizí. Například thajský 7. kanál přenáší
zápasy již přes dvacet let. Dnes všechny čtyři thajské televizní společnosti
vysílají pro milióny fanoušků po celém Thajsku. Bojové umění se proměnilo v
oblíbený sport. Zápas má pět tří minutových kol, a mezi každým kolem jsou
dvě minuty na odpočinek. Zastánci starých časů, kteří bojovali ještě před
druhou světovou válkou, si stěžují na tyto pravidla. Tří minutová kola a
rozdělení na váhové kategorie natrvalo změnila tento sport. „Museli jsme
bojovat se všemi,“ vzpomíná jeden. „Museli jsme znát všechny triky a
záludnosti boje. Používali jsme kopů a takové bojové techniky, které se
dnešní mladí bojovníci ani neučí. Neměli jsme žádné přestávky, místo toho
jsme bojovali dokud jeden z nás nepadl vysílením.“ I oni mají zajisté
pravdu. Muay Thai se během let hodně změnilo. Avšak i přes tyto změny,
thajský box neztratil nic ze své exotičnosti a mystiky. Muay Thai je bojovým
uměním. Takovým bojovým uměním, které porazí Kung Fu, Karate, Taekwondo a
nejnovější módu kickboxu.
Na venkově se lidé scházejí u jakéhokoliv dostupného televizoru, ve městech,
když je Muay Thai, jsou prázdné ulice, protože každý sleduje v televizi
zápasy. Thajský box se stal velmi oblíbeným i mimo Thajsko. Má mnoho
stoupenců v jižní a severní Americe, v Austrálii, Japonsku, Evropě, ale i v
mnoho státech po celém světě. Zářné dějiny thajského boxu tak budou i nadále
pokračovat díky obrovskému mezinárodnímu zájmu o tento druh bojového umění.