Jenom snaha nestačí……..
Sobota 29.5. Po dvou těžkých zápasech venku nás konečně čekali domácí fanoušci. Byli samozřejmě zvědavi, jestli herní trápení a porážka v Rokytnici je jen chvilkovým výpadkem, nebo znamená hlubší krizi týmu. Ten na posledním tréninku menší obavy z nepříjemného soupeře neskrýval, ale v žádném případě porážku nepřipouštěl. Už proto, že to byl poslední zápas v domácím prostředí, poslední možnost ukázat se v této sezóně svým nejbližším a známým.
Stará Ves – Albrechtičky 19:16 ( 8:5 ) – 29.5.2010
Branky: Sýkora 7, Onderka 6, Šiller 4, Polášek 2
Sestava:
Straňánek, Šeděnka
Matějček, Pelíšek, Lyčka
Sýkora, Šiller, Onderka, Polášek, Vaněk
Trenéři: Sýkora, Straňánek,
Mimo sestavu: Daněk – rodinné důvody
Také příroda usoudila, že si krásné jarní počasí nezasloužíme a tak jsme nastupovali v kompletním složení do zamračeného a provlhlého zápasu. V brance jako jednička zahajoval Honza, obrana v klasickém rozestavení s Lukášem a Radkem na krajích. Útok opět kompletní i s Vaškem, který si tentokrát začátek zápasu pohlídal a také se Zdeňkem, připraveným podpořit útočnou sílu modrobílých barev.
Od prvních minut zápasu bylo patrné, že máme ze soupeře respekt. Byli jsme ve hře dopředu bojácní, málo aktivní a nepřesní. Naštěstí pro nás ani soupeř nás ničím zvláštním nepřevyšoval a tak se oba týmy do desáté minuty střídaly ve vedení. Střelecky vyšel úvod zápasu Romanovi, který dal tři branky. Pak ale jako by se své střelecké formy zalekl a úplně zmizel ze hřiště. V polovině prvního poločasu jsme přece jenom mírně ovládli hru. Obrana výborně řízená Jarkem narušovala útoky Albrechtiček už ve středním pásmu. Honza pochytal několik nebezpečných průniků a trestných hodů. Vepředu se konečně několikrát trefil Radim a my se od soupeře odpoutali na rozdíl tří branek. V té chvíli se na hřišti objevil zajímavý úkaz. Brankáři a obrany obou týmů dělaly co mohly, aby ubránily pozice, ale útočníci pálili jednu šanci za druhou. Ztráceli míče a hra připomínala rekreační dovádění. Jediný, kdo odvedl stoprocentní práci, byl rozhodčí, který ukončil poločas, v jehož druhé půli padly pouhé dvě branky. Především Pavlova střelecká abstinence a nevynucené ztráty při práci s míčem. To jsou v poslední době hlavní příčiny, proč má každý náš zápas téměř hororový nádech.
Jako přes kopírák. Takový byl začátek obou poločasů. Ve druhé minutě jsme inkasovali a ve čtvrté vyrovnali. A pak zase ty tahanice o každou branku, o každý míč. Pravdou je, že do druhé části nastoupil tým hodně pozměněn. Honza po dohodě přenechal místo Adamovi, Kuba vystřídal Radka a nevýrazného Romana nahradil Vašek. Ten znovu předvedl, že i když je většinou střídajícím hráčem, dokáže střílet důležité góly. Už proto, že se střelecky trápil kromě Romana i Radim. Naštěstí si vzpomněl Pavel, jak to do branky má padat a pomohl tak udržovat statistiky nakloněny v náš prospěch. Konec zápasu jsme ovšem jako vždy lehce vypustili a jen díky obráncům a brankáři vyválčili vytoužené vítězství!
Co říct závěrem? Získali jsme body. To je v pořádku, ale hra, kterou jsme předvedli……Namlouváme si, že je to únava po dlouhé sezóně, ztráta motivace po zisku druhého místa?? Nebo je to jen holý fakt, myslet si, že vše půjde tak nějak samo bez snahy a tréninku. Možná, že vysvětlení je prosté. My tápeme a soupeři nás herně dostihli.