Den 22.3.09 se do mladé historie našeho týmu zapíše černým písmem. Tento den nás čekal volejbalový maraton,který měl obsahovat hned 4 utkání s týmem Kdyně. První dvojutkání bylo odloženo a společný náhradní termín nebyl možný.

Naše družstvo však mělo šanci bojovat o 3 místo konečné tabulky,takže jsme byli připraveni "nechat na hřišti duši". První zápas naznačil,že tolik sil by to stát nemuselo, jelikož výkon soupeře odpovídal postavení v tabuce,došli jsme si pro jednoznačné vítězství za necelou hodinku v poměru 3:0.

V mezizápasové pauze však přišel pro plzeňské hráče šok. Trenér týmu Petr Burian přiznal,že odklad prvního dvojutkání byl přislíben jen za podmínky,že se tyto dva zápasy později "napíšou" ve prospěch Kdyně poměrem 3:2,3:2. Hráči Plzně, odhodlaní bojovat o každý bod do tabulky, byli velmi rozhořčeny. Proto musela proběhnout vášnivá diskuze podpořena několika rundami griotky a pár pivy, u kterých bylo rozhodnuto,že se musíme postavit za domluvu našeho trenéra a tím zápasy Kdyni nechat.

Možná,že i pod pocitem celkové prohry u kolatého stolu, hráči Plzně nepodali ve druhém utkání dobrý výkon a zároveň i zásluhou zranění Michala Boška prohráli 1:3.

Po tomto zápase ještě plzeňáci vyslali do místnosti rozhodčích "vyjednavače" J.Boška,který však s tvrdohlavým trenérem Kdyně nedokázal vyjednat jiné podmínky,takže zápasy byli dohrány " u stolu rozhodčích" rukou Petra Buriana.

"Od příští sezóny to vedu já!": hlásal poté v šatně T.Tomčák,který má trenérskou licenci.

Možná,že bez trenéra,kterého vídáme stejně jen na zápasech, nám bude lépe a nebude docházet k těmto zbytečným chybám!

Z haly pedagogické fakulty zvláštní zpravodaj Ing. Dc. Jiří Bošek Csc.