Fotbalová sobota končí pro většinu hráčů a diváků závěrečným hvizdem rozhodčího ve tři čtvrtě na sedm. Já jsem si však fotbalovou sobotu protáhnul zhruba do půl deváté. Po zápase jsem totiž vezl svého spoluhráče Petra Podoláka na úrazovou ambulanci s rozseknutou hlavou. Podolka, jak mu všichní říkáme, byl otřesen po srážce se spoluhráčem v pokutovém území a jeho hlavu zdobil kolem dokola uvázaný bílý obvaz. Hned po příchodu do špitálu jsem potkal jiného, dnes již bývalého, spoluhráče z Branžeže. Ten byl dokonce ještě oblečen do dresu a trenek a ihned se mi chlubil, že do nemocnice dorazil sanitkou. Diagnóza – vážné poranění ramene. Zatímco jsem čekal, až Podolkovi provedou rentgen, aby se vyloučilo poranění páteře a na hlavě mu vykouzlí krásný steh, staral se o zábavu čekajících pacientů jistý podnapilý a vtipem hýřící muž středního věku. Další vzrušení přinesli do čekárny muži zákona, kteří přivedli k ošetření zadrženého a zpacifikovaného pachatele. Když jsme byli již se zalátovaným Podolkou na odchodu, v chodbě se objevila další známá tvář. Byl to hráč hradišťské rezervy Roman Dvořáček s vyhozeným ramenem. Jeho otec, jenž ho do Klaudiánky přivezl, nás trefně pozdravil: Sportu zdar! V sobotu na úrazovce opravdu platilo: Sportu zdar!

Zdroj: Boleslavský deník