Historie národní házené

         U prvních krůčků házené asistovali tři učitelé tělocviku. Prvním z nich byl Václav Karas, profesor na reálce na Smíchově v Praze. Házenou tehdy pojmenoval „vrhaná s přenášením“ a popsal ji v roce 1905 v tehdejším brněnském odborném časopisem, který měl název Výchova tělesná. Hřiště rozdělovaly dvě čáry na čtyři čtvrtiny a hráči, jejichž počet byl devět, nesměli ze svých čtvrtin vycházet. Hráči se skládali ze dvou trojic útočníků, dvou pomezních obránců a brankáře. Střílelo se do zmenšených fotbalových branek.

         Josef Klenka, neúnavný propagátor her mládeže, náčelník ČOS a pozdější inspektor tělocviku na středních školách, byl druhým, kdo zasáhl do vývoje národní házené. Místo zmenšených branek na kopanou zavedl terče, které tvořily kruhy o průměru 1 m upevněné na tyči ve výšce 1,5 m nad zemí. Byly polepeny papírem, na kterém byla namalovaná šachovnice. Po každém jeho protržení, které znamenalo gól, se kruhy znovu polepovaly, později se začaly vyměňovat. Hřiště mělo tehdy rozměry 25 - 30 m na šířku a 50 m na délku. Družstva byla šestičlenná a s míčem se mohlo driblovat. V roce 1907 na V. všesokolském sletu v Praze hrál Klenka tuto hru i před obecenstvem..

         Třetím učitelem tělocviku, který provedl závěrečnou úpravu pravidel, byl Antonín Kryštof. Tento domažlický rodák jako první organizoval tělovýchovu na České vysoké škole technické v Praze.Novou hru nejprve nazýval Klenka Cílová, ale vrátil jí branky a vytvořil název Házená. Obdélníkové hřiště mělo rozměry 25 x 45 m a bylo poprvé rozděleno na třetiny. Branky byly široké 2 m a vysoké 2,5 m, před nimi bylo brankoviště ve tvaru obdélníku o rozměrech 3 x 6 m a žádný ze soupeřů se v něm nesměl pohybovat. Družstva měla sedm členů, jinak se mohl počet měnit podle velikostí hřiště. Někdy dokonce hrávala družstva devítičlenná, z nichž čtyři byli muži, zbytek ženy. Útočníci se mohli pohybovat jen v poli středním a útočným, obránci jen v poli vlastním a středním a záložník s brankařem pouze v poli vlastním a pouze oni dva mohli vstupovat do brankoviště. Byla zakázána hra pěstí a nikdo s míčem nesměl udělat více než tři kroky.

         Kryštof dal házené touto úpravou pravidel charakter sportovní hry. Dále položil i první organizační základy hry ustavením Svazové komise kroužků házené v Praze. Zásluhu měl i na prvním vydání pravidel házené tiskem v roce 1909. Házená se začala šířit i na jiných místech Čech a Moravy. O dva roky později ji Olympijský výbor zařadil do svých sportovních slavností, které se konaly na Letné a o rok později byla zařazena i do programu VI. všesokolského sletu.

         Tato míčová hra se dokonce rozšířila i do Ruska a Jugoslávie, kam ji přinesli vysokoškoláci, kteří házenou poznali v Praze, kde studovali. Právě v Jugoslávii se hra velice rychle ujala, rozšířila, získala velkou oblibu a Jugoslávie byla také jedinou zemí, kde se házená udržela mezi dvěma světovými válkami. Do Ruska ji naopak přinesli čeští učitelé tělocviku, kteří tam na střední školy byli povoláni carskou vládou. Bylo jich asi 130 a všichni hrávali házenou. První soutěže se hrály v roce 1915 a účastnilo se jich 14 družstev. Ale I. světová válka informace o házené na čas přerušila.

         Po válce to byl Trantina, žák profesora Antonína Klenky, kdo se zasloužil o rozvoj národní házené u nás.  Po další úpravě pravidel začal usilovat o založení svazu házené. Již v roce 1919 byl ustaven přípravný výbor a o rok později Československý svaz házené a ženských sportů. Ještě před jeho vznikem fungovalo 10 žup s 36 kluby. O rok později měl Československý svaz házené 167 klubů a v nich 2520 hráčů a hráček. Házená se tehdy hrála v sedmi a devíti členech jednoho pohlaví a také v devítičlenném smíšeném družstvu. Opět se začala hrát házená v zahraničí a to hlavně v Jugoslávii. Československý svaz házené a ženských sportů pravidelně pořádal mistrovství a v roce 1921 založil společně se sportovními organizacemi dalších šesti zemí (Itálie, Francie, Švédsko, Amerika, Anglie, Švýcarsko) v Paříži Mezinárodní federaci ženských sportů – FSFI. Tato mezinárodní federace organizovala sportovní činnost žen a přijala československou házenou včetně pravidel jako mezinárodní kolektivní hru. Tak došlo k prvním mezinárodním a mezistátním utkáním.

          Československé ženy předvedly házenou na tělovýchovných slavnostech v Monte Carlu v roce  1922. Družstvo žen z Židenic hrálo v Jugoslávii a ve Vídni. O rok později porazilo Československo v Praze Francii v poměru 9:2 a rok nato v Bělehradě Jugoslávii 8:3 a v Praze 5:3, v Paříži pak Francii 15:2. Konala se i další mezinárodní utkání a o házenou se začalo zajímat také Rumunsko, Polsko, Belgie a Švédsko. Československo zvítězilo také na II. světových ženských hrách v Göteborgu, když porazilo Švédsko 5:0 a Francii 6:0. V roce 1920 se stal svaz házené samostatným ústředím, když atletky z Československého svazu házené a ženských sportů přešly do Československé atletické amatérské unie.

          Mezinárodní styky se rozvíjely velice slibně a roku 1930 se dokonce pořádalo první mistrovství světa v házené žen, v němž naše reprezentantky vyhrály před Jugoslávií a Polskem. Po čtyřech letech se v Londýně hrálo druhé mistrovství světa, kde Československo prohrálo s Jugoslávií 4:6. Po něm se Mezinárodní federace ženských sportů rozpadla a sporty žen se začaly organizovat společně se s porty mužů. Byl založen Mezinárodní svaz míčových her, ve kterém získaly převahu basketbal a handbal. Naše ústředí sice zůstalo členem nového mezinárodního ústředí, postrádalo však mezinárodního sekretáře a tím i mezinárodní styky.

           Rok 1936 přinesl další obměnu pravidel, z nichž nejdůležitější byla změna brankoviště podle jugoslávského vzoru na půlkruhové o poloměru 6 m a hra se tím stala zajímavější. Zlepšila se i činnost Svazu národní házené, který začal věnovat zvýšenou pozornost mládežnickým družstvům. Na konci roku 1938 byl přijat název Československý svaz házené, který měl 5 žup. Avšak o rok později zřízením Protektorátu Čechy a Morava byla nucena tato organizace změnit svůj název na Český svaz házené – v té době začíná největší rozmach národní házené. V roce 1944 byla vytvořena národní liga házená za účasti 6 družstev mužů z Čech a 6 družstev mužů z Moravy. Ženy hrály ligu ve dvou skupinách a muži měli ještě 4 skupiny divize.V listopadu tohoto roku vyšla nová pravidla házené. Měla tyto podstatné změny: byly stanoveny trojí rozměry hřiště: 45 x 30 m, 48 x 32 m, 51 x 34 m, střední polovina začala být pohyblivou, bylo upraveno provádění všech hodů. V pravidlech byly uvedeny vysvětlivky, takže rozhodování bylo většinou jednoznačné.

         Stinná stránka rozmachu za Protektorátu byla v izolaci v mezinárodním styku. V roce 1947 připravil kongres HIF podmínky k dalšímu rozvoji házené podle mezinárodních pravidel bez ohledu na československou házenou, čímž tuto izolaci ještě prohloubil. V Československu se proto objevili propagátoři mezinárodní házené, až nakonec došlo v roce 1952 ke vzniku dvou samostatných sekcí pro házenou a českou házenou. Tímto krokem česká házená velmi utrpěla.

         Další úprava pravidel byla provedena  v roce 1949. Tehdy se podařilo vyřešit otázku statické obrany. Bylo zavedeno pravidlo, že záložníci musí opustit svou obrannou polovinu hřiště, jakmile míč přejde z pole středního do pole útočného. Dále bylo zavedeno střídání hráčů, držení míče 3 vteřiny a driblování míče jen třemi poklepy za sebou, v roce 1952 se toto pravidlo změnilo pouze na dva poklepy, třetím již byla přihrávka. Házená dostávala odborný základ díky odbornému nácviku, příručkám, článkům v odborných časopisech, kursům a soustředěním hráčů.

         Hlavními zápasy v národní házené byla mezizemská utkání Čechy – Morava. První utkání žen hrané v roce 1922 v Prostějově skončilo 1:5 pro ženy Moravy. Muži toto první utkání hráli v roce 1942 v Praze a zvítězili v něm muži z Čech v poměru 13:6. Za druhé světové války získala tato utkání obrovskou popularitu a jsou jakýmsi házenkářským svátkem dodnes. Do druhé světové války se soutěže družstev hrály vyřazovacím způsobem, pak jako zemská mistrovství s finále o přeborníka republiky. Dnešní ligové soutěže se začaly hrát v roce 1941. Na nižší úrovni se hrají krajské a okresní přebory.

         V roce 1967 bylo ústřední sekcí české házené připraveno první soustředění juniorů a juniorek v Červeném Kostelci. Účastnilo se ho 32 chlapců a 15 děvčat. Toto soustředění je od té doby pořádáno každoročně s velkým zájmem účastníků, kteří pak získané znalosti a dovednosti uplatňují ve svých oddílech.Po mezinárodních úspěších házené v šedesátých letech se česká házená dostává do   pozadí. Zapomnělo se, že mezinárodní úspěchy házené rostly z české házené a mnoho hráčů handbalu začínalo hrát nejprve českou házenou. Házená vytlačila českou házenou i ze školních osnov a řada oddílů přešla z české házené na mezinárodní. Česká házená se však do školních osnov v letech 1972 – 1974 vrátila a to díky píli neúnavných pracovníků. Byla zařazena mezi masové sporty a získala nový název – národní házená.